Ačkoliv ještě nebyl v České republice naočkován ruskou vakcínou Sputnik V ani jeden člověk, o řádné jiné se nediskutuje tolik jako o tomto ruském vynálezu.

               Je Sputnik V vakcína nebo špatná? Je součástí hybridní války, kterou vede Rusko proti EU nebo jsou takové hypotézy jen fantasmagorií Putinových odpůrců?

               Že je Sputnik V politikum, o tom rozhodli Rusové už v okamžiku, kdy své očkovací látce dali toto jméno. Sputnik byl přece jeden z jejich největších úspěchů, kdy demonstrovali v závodu o ovládnutí vesmíru svou převahu nad Američany. Mimochodem Sputnik V vynesl na oběžnou dráhu dva psy Belku a Strelku spolu se 40 myšmi a dvěma krysami a poprvé se podařilo živé tvory dostat z vesmíru zase na zem. (Laiku ve Sputniku II jen vystřelili do vesmíru, aniž by s návratem na Zem vůbec počítali).

Strelka měla později šest štěňat, jedno z nich, Pušinku, dostala darem Karolína Kennedyová dcera Johna F.Kennedyho. Ale to jen na okraj.

               Jestliže tedy pojmenuji očkovací látku jménem symbolizující úspěchy dosažené v minulosti v boji o ovládnutí světa, dávám celé věci vědomě politický náboj. Už v tom se dá jasně vidět účel, proč tato očkovací látka je Rusy tak agresívně tlačena do celého světa. Ačkoliv doma je jí proočkováno méně než 3 procenta populace. Ochrana vlastního obyvatelstva před infekcí očividně není primárním úkolem této vakcíny.

               Ale nechme emoce stranou (pokud to tedy vůbec jde) a podívejme se jen na věcnou stranu věci.

               Myšlenka této očkovací látky není špatná. Jde o vektorovou očkovací látku, tedy pracující na stejném principu, jaký vyvinuli vědci z anglického Oxfordu pro firmu Astra Zeneca nebo kterou používá firma Johnson and Johnson. Jde o genově manipulovaný Adenovirus, který u člověka způsobuje běžné respirační infekce. Tento virus je změněn na svém povrchu tak, aby vypadal jako koronavirus, přitom si má ale zachovat vlastnosti adenoviru. Způsobí tedy jen lehkou infekci, které si člověk sotva všimne, vytvoří ale protilátky, které v případě, že se člověk nakazí skutečným koronavirem, tento virus zneškodní – právě pro onu podobnost povrchů viru v očkovací látce a koronavirového originálu, které lidské tělo od sebe nedokáže odlišit. Slabostí vektorových vakcín je přirozeně skutečnost, že pokud člověk nákazu oním adenovirem už prodělal, nebude na očkovací látku reagovat a žádné protilátky nevytvoří a zůstává tedy proti koronaviru bezbranný. Aby tuto skutečnost obešli, použili vědci v Oxfordu virus, který způsobuje infekce u šimpanzů, člověka ale nikdy nenapadá. Rusové použili sice lidský adenovirus, ale pro jistotu jsou v očkovací látce adenoviry dva, což pravděpodobnost, že by člověk už nákazu oběma typy adenoviru prodělal, snižuje. Samozřejmě, čím je člověk starší, tím se pravděpodobnost, že se setkal už s oběma viry, zvyšuje, ovšem tato skutečnost není příliš podstatná, hlavní období života, kdy člověk prodělává adenovirové infekce, je doba návštěvy jeslí, školek a základní školy.

               Myšlence se tedy nedá nic vyčítat, princip by měl fungovat. Je zde ale jiný problém, a to je problém průmyslové výroby. O úrovni a kvalitě ruského výrobního procesu je známo leccos. Právě chybějící kvalita výrobků byla důvodem, proč Rusko i v dvacátém prvním století zůstává především poskytovatelem ropy a zemního plynu. V jediném oboru dosahují Rusové špičkové kvality, a to je ve výrobě zbraní – patří ostatně k jednomu u jejich největších vývozců. Moje generace si ještě pamatuje, jak fungovala průmyslová výroba před rokem 1989. Když strana zavelela a stanovila plán, musel se tento splnit za každých okolností. Rozhodovalo množství vyrobených výrobků, kvalita byla naprosto podružná. A jedná-li se o tak strategický výrobek jako je očkovací látka, která má pomoci putinovskému Rusku ovládnout svět nebo aspoň vzbudit všeobecný pocit vděčnosti a obdivu, pak se plán musí splnit za všech okolností. Tento způsob myšlení byl i příčinou výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Nemyslím, že se od té doby něco v ruském způsobu myšlení změnilo.

               Takže otázka je, nakolik se vyrobená látka shoduje s látkou experimentální, vyrobenou v laboratořích a pak zkoušenou – údajně na státních úřednících a vojácích, ale především ve třech zemích Venezuele, Bělorusku a Indii. Důvěryhodnost připouštěcích studií zpochybnil dost nešťastně sám Vladimír Vladimirovič, když vyhlásil, že látka má devadesátiprocentní úspěšnost ještě předtím, než začala rozhodující třetí fáze klinického zkoušení. Že pak výsledky tento údaj potvrdily, a dokonce i překonaly, nikoho, kdo ruské poměry zná a jim rozumí, nepřekvapilo. Jenže to pochopitelně vzbudilo oprávněné pochybnosti. Sotva by si nějaký ruský lékař dovolil dodat údaje, které by slova nejvyššího vůdce nepotvrdily. V Rusku umírají lékaři i z mnohem menších důvodů, jako například lékař ošetřující Alexeje Navalného v Omsku, či ředitelé nemocnic, kteří se bránili změnit své špitály na kovidové nemocnice, pokud jim nebudou dodány ochranné prostředky.

               A tu jsme právě u problému. Funguje průmyslově vyráběný Sputnik nebo ne? Je totožný se zkoušenou experimentální látkou, nebo se jedná jen o lahvičku s nějakou látkou, která když nepomůže, možná neuškodí? Trapným úderem pro Sputnik bylo onemocnění kovidem argentinského prezidenta, který se touto látkou v lednu nechal před namířenými kamerami očkovat. A Maďarsko, které očkuje Sputnikem už několik měsíců, má v současnosti nejvyšší úmrtnost na kovid v přepočtu na počet obyvatel – ano skutečně předehnal náš soused pod rozvážným vedením diktátora Viktora Orbána, který si k tomu nechal od parlamentu dát všechny pravomoci a po dobu epidemie tedy jakoukoliv parlamentní kontrolu vypnul, dokonce i Česko. Už nejsme „best of covid“, odevzdali jsme štafetu příteli Viktorovi. Samozřejmě se naskýtá otázka, jak je to možné, že při vysoké proočkovanosti maďarského obyvatelstva ruskou vakcínou úmrtnost neklesá, ale dokonce stoupá? Že by vytvářelo ono očkování pocit falešné jistoty? Funguje vůbec? A nejenom Maďarsko, i v Turecku, kde vsadili na ruskou a čínskou vakcínu, právě explodují čísla nakažených i mrtvých. O Brazílii ani nemluvě. Není to nápadné? Ve všech zemích, kde se očkuje západními vakcínami, v Izraeli, Británii, dokonce i v Česku a Rakousku jdou čísla nemocných dolů, v zemích se Sputnikem a Sinovacem nahoru. Je to falešný pocit bezpečí, který žene počty infekcí nahoru? Naočkování neúčinnou vakcínou? Číňané už sami přiznali, že účinek jejich vakcíny je “slabý”. Kdy to přiznají Rusové?

               Vektorové vakcíny vyvolávají většinou očkovací reakci, tedy příznaky oné infekce adenovirem. Bohužel i nepříjemné příznaky. Protože se jedná o genově zmanipulovaný koronavirus, který je mistrem světa ve vyvolávání krevních sraženin, tedy trombóz, objevily se celkem logicky trombózy (sice zřídkavé ale jednoznačně s očkováním spojené) v končetinách, v plicích a bohužel i v mozkových cévách – tyto komplikace mohou být i smrtelné. K datu 15. dubna 2021 bylo registrováno celosvětově 86 těchto trombóz mozkových žil, z nichž 19 skončilo smrtelně – všechny po očkování vakcínou Astra Zeneca. (při 26 milionech očkovaných) Nejnověji se objevilo i několik stejných trombóz po očkování vektorovou vakcínou Johnson a Johnson. Sputnik pracuje na stejném principu – o vzniku trombóz po očkování touto látkou chybí jakékoliv údaje. Maďarský kolega mého zetě byl očkován Sputnikem a neměl ani nejmenší vedlejší účinky. Žádnou teplotu, žádné bolesti kloubů – jako by se vůbec nic nestalo – můj zeť leží po očkování Astrou Zenecou v posteli na paracetamolu.  Že bychom se mohli dočkat spolehlivých údajů o počtu lidí, kteří navzdory očkování Sputnikem kovidovou infekcí onemocněli a o počtu trombóz v souvislosti s tímto očkováním, od státem kontrolovaných maďarských sdělovacích prostředků určitě nehrozí.

               Spolehlivá data nejsou, symptomatické je, že Rusové ani evropskému úřadu na schvalování léčiv ani slovenskému lékovému ústavu nedodali patřičnou literaturu. Největší blamáží bylo, když Slováci zjistili, že se jedná o jinou látku, než jaká byla publikována v časopise Lancet. Následovala nepříčetná zuřivá reakce Ruska, žádající svou látku nazpět. Pod záminkou, že si Slováci dovolili dodanou látku sami testovat. Prý to bylo ve smlouvě, který byla tajná a kterou tehdejší premiér Matovič podle vlastní výpovědi NEČETL!!! výslovně zakázáno. Prezidenta Čaputová si na rozdíl od svého zmateného ministra smlouvu přečetla a nic takového tam prý nenašla.

               Že je za tlakem prezidenta Zemana na nákup Sputniku čistě politická úvaha, není třeba pochybovat – tolik touží po pochvale od Vladimíra Vladimiroviče, protože ho už roky nikdo nepochválil a on to pro své ego nutně potřebuje! Navíc si kamarád Nejedlý už určitě vyjednal exkluzivní smlouvu na dodávání Sputniku do České republiky, která mu může vynést nemálo milionů. Zde ovšem o žádné racionální úvahy nejde. Sputnik se zde změnil jednoznačně v politický nástroj, který mimo jiné vedl k odvolání ministra zdravotnictví a zvýšenému vydírání premiéra Babiše ze strany prezidenta Zemana. Kabaret dosáhl svého vrcholu, když se do Moskvy rozhodl odcestovat ministr Hamáček, aby si Zemana udobřil a získal a možná se stal spolupodílníkem Nejedlého při dodávání vakcíny do Česka. Že se jednalo o Hamáčkovu soukromou akci (dost nevhodnou v době, kdy Rusko hrozí vpádem na Ukrajinu), potvrdil i Andrej Babiš, když s touto cestou vyjádřil nesouhlas. Ovšem tady si nemusíme dělat žádné iluze, možná Hamáčkovi tu cestu doporučil a potom ho sejmul. Že se sociální demokracie pod Hamáčkovým vedením do parlamentu nedostane, je v podstatě jisté. Ale jsou tu ty tři procenta hlasů, které by dostat mohla – a tyto hlasy by zbytečně propadly. Nebylo by logické, kdyby tito voliči nakonec volili přímo Babišovo ANO, než aby volily jeho onuci, která mu po volbách stejně už nepomůže? Zdá se, že i tady je Sputnik politikem, a ne očkovací látkou zachraňující životy.

               Jako dar z nebe mohli Rusové přivítat tragické vystoupení firmy Astry Zenecy, která napřed nebyla schopna domluvená množství vakcín dodat, a pak se objevily ony smrtelné komplikace, které vedly k všeobecné nedůvěře v tuto látku, na níž řada evropských států postavila svou strategii. I Česko, kde prý pan Primula nebyl přesvědčen o bezpečnosti očkování mRNA vakcínou. Zřejmě se bál o svou DNA. Pokud by opravdu ke změně jeho DNA mělo dojít, měl by to právě on chápat jako šanci. Ale bohužel se DNA nemění, proč, o tom jsem už psal.

               Je možné, že se po ruské očkovací látce stýská nostalgikům, vděčným Rusku za vpád do Československa v roce 1968, protože by se oni nebo jejich rodiče bez této opancéřované pomoci nedostali k funkcím, které pak zastávali. Stejně tak se může jednat o vděčnost komunistické strany, která by bez tehdejší ruské pomoci ztratila svou pozici už koncem šedesátých let a díky tehdejším událostem přežívá jako politický dinosaurus dodnes a má dokonce 1 – slovy jednoho – poslance, pardon poslankyni v Evropském parlamentu. Ti všichni se snaží prosadit ruskou vakcínu – ne, že by jí nadměrně věřili, ale jako výraz svého vděku či panslovanství (Ján Čarnogurský). Čili z politických, ne z racionálních důvodů. Paradoxně právě ti, kdo dělají ze Sputniku politický nástroj, křičí, aby se problém nepolitizoval. Tak nějak mi to připomíná, jako když zloděj křičí „Chyťte zloděje.“

               Podle průzkumu by se pouze Sputnikem nechalo očkovat 53 000 Slováků čili asi jedno procento obyvatelstva. Zhruba 500 000 je připraveno nechat se očkovat Sputnikem, pokud nebudou mít brzký přístup k jiné očkovací látce.

               Zajímavý byl názor jistého německého epidemiologa, který mínil, že by neměl nic proti očkování Sputnikem – pokud by se tento vyráběl za kontrolovaných podmínek v Německu. S tím se zřejmě dá souhlasit. Patent sám není špatný, ruskou vědu není principálně třeba odmítat. Jen s kvalitou a věrohodností jsou Rusové tradičně na štíru.

               Podle mého soudu ale patří budoucnost stejně očkovacím látkám typu mRNA. Vektorové a jiné vakcíny budou hrát na trhu v budoucnosti jen podřadnou roli. I když na výrobu takových vakcín přihrává premiér Babiš své věrné poslankyni Věře Adámkové 250 milionů korun. Ačkoliv se jedná o zastaralou technologii ze sedmdesátých let dvacátého století.

               Ale zpět ke Sputniku:

               Krátce a souhrnně – vakcínou vyrobenou v Rusku bych se v žádném případě očkovat nenechal. Ale to je jen můj názor. Nikomu v tom nebráním. Komunisté by měli nastoupit jako jeden muž. Doufám, že tam ještě funguje stranická disciplína.

               Zřejmě už zdravý rozum skutečně umřel. Co předvádí příznivci i odpůrci očkování jsou už jen čisté emoce bez jakéhokoliv rozumového zdůvodnění. A to se týká i všech těch tzv. „expertů“. Přiznám se, že to slovo už ani nemůžu slyšet. 

               Kdo jsou to ti experti? Skutečně ti, kteří věcí rozumí nebo ti, kteří byli jmenováni (většinou po známosti nebo podle stranické knížky) do úřadů s pravomocí rozhodovat, nebo ti, kteří se za experty vyhlásili sami a hovoří moudře k národu?

               Jsem z toho zmatený a nedivím se, že laická veřejnost ještě víc. Vzhledem na vážnost situace je takový přístup prostě fatální. V konečném důsledku bude mít za následek naprostou ztrátu důvěry v očkování, což je jediná cesta, jak se vrátit do normálního života bez toho, že bychom trvale zaplnili nemocnice lidmi s víceméně neléčitelnými zápaly plic. Nebo abychom zdvojnásobili kapacity nemocnic, abychom mohli léčit i něco jiného, než covidové zápaly plic – a na to bychom potřebovali personál, který ale vychováme nejdřív za deset let.

               To co předvádí britsko – švédská firma Astra/Zeneca, je už doslova kriminální a její vedení by mělo být skutečně hnáno k zodpovědnosti za všeobecné ohrožení.

               O problémech, které si firma nadrobila katastrofálním přístupem k PR, jsem už psal v článku „Trápení s očkovací látkou Astra Zeneca“. Jenže teď přišly problémy nové a o poznání větší.

               Jak už veřejnost slyšela odevšad, objevily se po očkování touto látkou trombotické příhody. Plicní embolie, trombózy v končetinách, ale i velmi nebezpečné trombózy sinus cavernosus, tedy mozkových žil a ojedinělé případy diseminované intravaskulární koagulace se smrtelným průběhem. Emoce logicky planou!

               Nápadné bylo, že se jednalo výlučně o mladé ženy pod 55 let, tedy před menopauzou. Pokud si vzpomenete na s velkou pompou publikované případy (35 letá slovenská učitelka, 49 letá zdravotní sestra z rakouského Zwetlu) zapadají všechny do této skupiny.

               Vzápětí se úřady na všech úrovních snažily tyto události zlehčovat, popírat přímou souvislost a tvrdit, že látka je naprosto bezproblémová a musí se s ní očkovat dál. Očkovací koordinátor ve Štýrsku Koren, jehož práce zatím byla jedním velkým osobním selháním, v rádiu dokonce vyhrožoval lidem, kteří se odmítnou nechat touto vakcínou očkovat, že budou zařazeni až zcela nakonec očkovacího seznamu a možná se k očkování vůbec nedostanou.

               Narychlo do rádia a televize povolaní „experti“ vyhlašovali, že po orální antikoncepci utrpí ženy trombózu v jednom z 2000 případů, zatímco po očkování Astrou Zenecou je to jeden z 160 000 případů. Tohle srovnání je hodně přitažené za vlasy. Ženy berou antikoncepci zhruba dvacet let, což je přibližně 1000 týdnů, tedy připadá 1 trombóza na 2 miliony týdnů braní těchto pilulek. Jestliže se posuzovaly dva týdny po naočkování, pak máme jednu trombózu na 320 000 týdnů, čili máme zhruba šestinásobně častější trombózu po očkování než po antikoncepci. Z těchto výkřiků přímo čpí snaha zlehčit problém a přinutit lidi nechat se očkovat spornou vakcínou, která by se mohla hromadit na skladech.

               EMA, čili schvalovací agentura vyhlásila ústy svého „executing director“, paní  Emer Cooke: „U očkovací látky Astra Zeneca se jedná o bezpečnou a účinnou látku, která chrání pacienty před riziky spojenými s infekcí Covid 19, jako je hospitalizace a smrt. Komise došla též k závěru, že vakcína není spojena se zvýšeným rizikem tromboembolických příhod.“ 

               To nám bylo oznámeno ve zprávách 18.března tohoto roku.

               19. března, tedy den nato, oznamovala rakouská epidemioložka slavnostně, že „byla odhalena příčina trombotických příhod po očkování látkou Astra Zeneca i účinná léčba těchto komplikací.“

               A já se ptám, zda z nás už opravdu chtějí udělat úplné voly, když vyhlašují, že objevili příčinu i léčbu neexistujících komplikací.

A zatímco se lidu tvrdí, že žádná souvislost mezi očkováním a trombózami neexistuje, dostali lékaři instrukci, ve které se píše: “U žen mladších 55 let existuje po očkování proti Covidu 19 signál pro velmi nízké riziko (méně než 1:100 000) pro zřídkavou formu poruchy srážlivosti krve s tvořením krevních sraženin, na což má být očkovaný před podáním vakcíny upozorněn.”

A?

Problém, co se stane, pokud pacientka po takovém upozornění očkování odmítne, či zda nese pak lékař zodpovědnost, když k takové komplikaci dojde, se už neřeší.

Zřejmě dále platí, že pak na očkování ztratí nárok.

               Ale jak jsem už pravil, rozum už je dávno vypnut a svou roli hrají jen emoce, a hlavně politický úkol vyočkovat objednané očkovací látky a zamaskovat vlastní politické selhání. Postiženy jsou nejvíc logicky takzvané „šetřivé“ země, které objednaly nejlevnější očkovací látku, a to je právě Astra Zeneca, ačkoliv firma stejně není schopna svůj produkt dodávat ve slíbeném množství.

               Ne, nejsem expert – ani habilitovaný ani jmenovaný. Jsem jen lékař, který se zoufale snaží udržet svůj zdravý selský rozum v činnosti – i když to vůbec není snadné.

               Co tedy hovoří fakta: EMA obdržela hlášeni 9 úmrtí s možnou souvislostí s očkováním Astrou Zenecou. Postiženy jsou prakticky výlučně jen ženy ve věku pod 55 let. Na základě údajů před pandemií odhaduje výbor, že do 16.března bylo možno očekávat méně než jednu diseminovanou intravaskulární koagulaci během 14 dní po obdržení očkovací látky, hlášeno bylo pět případů. Podobně by se daly očekávat v této věkové skupině 1,35 mozkových žilních trombóz, zatímco ke stejnému dni existovalo 12 zpráv o tomto onemocnění – také v časovém intervalu 14 dní od očkování. Přímá souvislost s očkovací látkou nebylo dokázána, je ale možná a zaslouží si další analýzu.“ Toto je přímá citace ze zprávy PRAC (Pharmacovigilance Risk Assessment Committee), čili komise pro bezpečnost léčiv, která je součástí EMA.

               Německá internetová platforma Medscape, informující o nejnovějších událostech v oblasti medicíny, vzápětí informuje, že němečtí lékaři objevili příčinu oněch neexistujících trombóz.

               Jak se daslo očekávat, jedná se o srážení krevních destiček v důsledku imunologické reakce. Zde je třeba upozornit na to, že u vakcíny Astra Zeneca (a i u ruského Sputniku) se na rozdíl od mRNA vakcín očkuje živým virem. Jde sice v obou případech o za normálních okolností neškodný adenovirus (u Astry Zenecy o šimpanzí, u ruské o dva lidské), jenže tyto byly geneticky změněny, aby vypadaly jako koronavirus. A tak to snad nebude zas až tak neuvěřitelné, že se tento virus v určitých – skutečně velmi zřídkavých – případech chová jako koronavirus. (Že je koronavirus ve vyvolávání trombóz mistr světa, víme už delší dobu, u pacientů na intenzivních jednotkách se vyvine trombóza až u 41 procent léčených.

               V podstatě se dá tento proces zvýšené srážlivosti krve zjistit z odběru krve, kdy objevíme zvýšené hodnoty rozpadových produktů fibrinu (produkt srážlivosti krve, takzvaný D-Dimer) a snížené hodnoty krevních destiček. Čili dostane- li člověk po očkování bolesti hlavy, které přetrvávají víc než den, dostane-li potíže s dechem nebo mu napuchne noha či ruka (ne pouze to očkované rameno, ale celá paže), je možné zvýšené riziko vzniklé trombózy z krve zjistit a v případě, že krevní výsledky podezření zesílí, provést další diagnostiku a léčbu heparinem.

               Aspirin, který někdy doporučují lékaři jako prevenci, je při žilních trombózách naprosto neúčinný a vezme-li si ho člověk před očkováním, zvyšuje tím riziko, že se v místě očkování vytvoří lokální krvácení.

               Kdyby si příslušné úřady daly práci se zapnutím mozku (uznávám, že je to obtížné, nepříjemné a bolí po tom hlava) mohly už dávno identifikovat rizikovou skupinu, které by se tato očkovací látka podávat nemusela. Tedy ženy před menopauzou. Pro ty by se určitě našlo dost očkovacích látek od Pfizeru/Biontechu nebo od Moderny. Myslím, že by lidé vysvětlení, že trombózy očividně souvisí s hormonálním stavem žen před menopauzou (co si budeme povídat, i feministky přiznají, že je hormonální situace žen v plodném věku nestabilní a mění se ze dne na den), přijali. Samozřejmě je třeba na tomto poli dále zkoumat, zjistit, nakolik se na vzniku trombóz podílí kouření, braní orální antikoncepce anebo jiné faktory. Takové studie jsou potřebné, ale NENÍ NA NĚ ČAS! Opatrnosti není nikdy dost a takový logický závěr vyloučení rizikových skupin z očkovacího programu určitou vakcínou by mohl důvěru k jednání úřadů a očkovacích míst, když ne obnovit, tak aspoň zvýšit.

               Jenže místo toho se znovu volí metoda doktora Plzáka – zatloukat, zatloukat a zase zatloukat.

               Což škodí fatálně očkovacímu programu a v konečném důsledku nám všem.

               Aby bylo jasno hned na začátku. Chápu a souhlasím s tím, že je to věc otravná a nepříjemná. A taky souhlasím s názorem, že po zmatcích, která vláda za poslední rok nadělala, je obtížné jí věřit, že vymyslela jednou něco rozumného. Důvěra v ni je logicky hodně nízko, někde v neviditelném podzemí a nezapomeňme že Češi jsou mistři světa v jedné disciplíně – v obcházení nařízení. Pokud má Čech pocit, že s vládou „vyčúral“, bude šťastný, i kdyby ho to mělo stát život. To je věc, kterou se Češi naučili za čtyři sta let pod habsburskou nadvládou a během devatenáctého století dovedli do absolutní dokonalosti. Pak ještě přišel intenzivní čtyřicetiletý trénink, o který se postarali profesionální trenéři komunisté a téměř dokonalý výrobek je na světě.

               Možná teď své čtenáře vyděsím konstatováním, že tentokrát stojím na straně vládní moci – tedy skoro, ten dodatek o dvou rouškách na sobě je opět důkazem nedostatečné inteligence a schopnosti něco chápat, ale to samozřejmě už nikoho nepřekvapí.

Teď jde ale o ony respirátory třídy FFP2. Proč v ně věřím? Protože je už rok nosím na odděleních s kovidovými pacienty při vizitách, a dokonce i na intenzivní jednotce při intubacích a za celý rok jsem se nenakazil. V současnosti sice m2n9me masky na JIPkách z FFP2 na FFP3, ale dlouho jsme používali FFP2, zejména v ambulancích a na odděleních s Covidovými pacienty bez potřeby intenzivní péče. Dobrá, někteří řeknou, že jsem měl štěstí a že mám krevní skupinu nula, která prokazatelně před infekcí chrání, ale štěstí může mít člověk jednou či dvakrát ale ne stokrát a ta krevní skupina taky nechrání stoprocentně. A strávil jsem celý týden několik hodin denně v bezprostřední blízkosti nakažených sester (které poté dost vážně onemocněly) protože jsem s nimi dělal vizitu. A nic!

Dost nešťastně je ona ochrana formulována na příbalovém letáku. Tady je u masky FFP2 uvedeno, že chrání před nanočásticemi o velikosti nad 0,6 mikrometru a má ochranný účinek minimálně 95 procent pro škodlivé prachy, mlhy a kouře. Filtr pak před pevnými a tekutými částicemi.

U masky FFP3 je pak uvedeno, že chrání rovněž před částicemi o velikosti nad 0,6 mikrometru, ale zde jsou vyjmenovány i aerosoly, viry, bakterie, houby a jiné spory.

Samozřejmě že to vyvolává otázku, proč se nepoužívají přímo FFP3. Jenže velkost částic, před kterými respirátory chrání je stejný 0,6 mikrometru. Koronavirus má sice velikost 0,16 mikrometru, je ale prakticky vždycky „zabalen“ do kapiček tekutiny a tím pádem podstatně větší.

Uznávám, že je těžké si na ni zvyknout. První dny jsem hledal někde kousek místa, kde bych ji mohl aspoň na pár minut sejmout a „nadýchat se čerstvého vzduchu“, nosit ji osm hodin v kuse bylo nepředstavitelné – a teprve po oněch osmi hodinách nastupoval člověk – přidušený – do noční služby trvající dalších sedmnáct hodin. Člověk si prý zvykne i na šibenici, zvykl jsem si, ale přiznávám, že nemám tu masku na tváři osm hodin bez přestání, to by ani nešlo. Jsou pauzy na pití a na jídlo a občas se zašiju do pracovny, kde jsem sám a můžu si ji na chvíli sundat. Ale dá se to.

Samozřejmě, že v běžném životě je to navýsost otravné. Zejména pro nosiče brýlí. A především v zimě, kdy jsou rozdíly teplot venku a vevnitř v budově velké. Vejdete do jakékoliv místnosti a v ten moment oslepnete. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Na lyžích je to taky legrace. Při jízdě samozřejmě masku sundám, jinak se brzy promočí a je na nic. Takhle to vypadá následovně: Příjezd k vleku. Zastavit, rukavice dole, přilbu dole. Respirátor z kapsy, nasadit, utěsnit nad nosem, přilbu nasadit, rukavice obléct, pak se nechat vyvést na kopec. Tam zastavit, rukavice dole, přilbu dole, masku sundat a dát do kapsy – kapsu nezapomenout zapnout. Přilbu nasadit, rukavice obléct a jet z kopce dolů. Mnoho lidí to řeší prostým stažením respirátoru pod bradu, nakolik se při tom během dne vytahají závěsy na uši natolik, že maska pak už netěsní, nedokážu odhadnout.

To lyžování baví s respirátorem skutečně méně než bez něho. Ovšem ten pocit, že chrání, mi nikdo nevezme. Jedno, co stojí na přiloženém letáčku – že chrání před prachem ale ne před viry. Zapomněli je tam připsat nebo se v naší juristické společnosti budou bát, že kdyby se někdo přece jen nakazil, bude výrobce žalován? Možné je všechno.

Odpůrci respirátorů mají celou řadu argumentů.

1. Že zadržuje baktérie a viry v dýchacích cestách. Ano, ale vaše vlastní bakterie a viry. Takže brání výměně s jinými lidmi. V případě, že virus už máte v sobě, nenadýcháte ho na někoho jiného a v případě, že ho má někdo jiný, nepřenese ho na vás. Pokud si někdo myslí, že se viru, usídleného už na sliznicích, zbaví intenzivním dýcháním, je vedle.
2. Že zhoršuje plicní funkci. Nevím, jak by to dělal. Samozřejmě, že je dýchání s respirátorem namáhavější než bez něho. V prvních měsících, kdy jsme ho museli nosit celý den, mi bylo nápadné, jak unavený jsem chodil domů. Napřed jsem to přikládal zvýšenému stresu při expozici virem, ale pak jsem přišel na to, že za tím je ten respirátor. Totiž zvýšená svalová námaha při dýchání, protože respirátor klade pochopitelně proudu vzduchu odpor. Ovšem když jsem byl na konci léta v Tyrolsku, byl jsem překvapen, že moje kondice byla lepší než kdykoliv předtím – a to přesto, že jsem po celý rok na horách nebyl. Možná, že část tohoto zlepšení výkonu připadá na betablokátor, který zabraňoval nadměrnému zvýšení pulsové frekvence, ale část i na zesílené dýchací svalstvo – vytrénované respirátorem. Aspoň si to myslím. Plicní funkce se mi za celý ten rok nezhoršila, nemám žádné příznaky obstrukce – moje žena je plicní lékařka.
3. Že nechrání a způsobuje vdechování vláken, které způsobují alergii. Respirátor nechrání, pokud není dobře nasazený a pokud je vlhký. Tu kovovou sponku na jeho horním okraji je tedy vždy znova přitlačit na kořen nosu. A zajistit brýlemi, pokud je nosíte. Sám vidím problém i v tom, že si lidi respirátor dávají pod bradu a pak zase nasazují. Je to pohodlné, ale závěsy za uši se tím časem vytahají a maska pak nemusí těsnit. Proto je třeba ho nosit jen tak krátce, jak je možné. Že je respirátor vlhký a nedostatečně funkční, pozná člověk právě podle toho, že se na vnitřní straně začnou uvolňovat vlákna, která člověk při dýchání cítí. Pak je třeba ho dát dolů nebo vyměnit za čerstvý. Principálně je třeba ho nosit tak krátce jak je jen možné, ale tak dlouho, jak je nezbytně potřebné. O nic déle.

Samozřejmě že jsou lidé, kteří masku nezvládnou. Pacienti s pokročilým COPD (obstruktivní plicní chorobou), kteří i bez masky dýchají tak tak, tu dodatečnou námahu svalově prostě nezvládnou. Pak jsou lidé se skutečnou klaustrofobií, kteří dostávají pod maskou záchvaty paniky. To jsou relativně malé skupiny. Ovšem absolutní většina těch, kteří se domáhají „osvobození od nošení respirátoru“ se prostě jen nechtějí vzdát svého pohodlí. Ať to stojí, co to stojí. I kdyby je to mělo stát život. Ten pocit vítězství na úřady, pocit výjimečnosti v davu je k nezaplacení. Tak dobře dělá egu těchto lidí|! Jenže pokud onemocní, je přece na vině doktor, který jim to potvrzení dal, ne oni!

Jsou i zvláštní exoti. Do praxe mé ženy přišla pacientka, která měla respirátor na ústech rozstřižený. Když žena nechápala, vysvětlila jí, že to má proto, že má obstrukční chorobu plicní a kdyby neměla vystřižený ten otvor, nemohla by inhalovat Berodual ani by nemohla kouřit. A ona musí dělat obojí. Pročež potřebuje potvrzení, že masku nemůže nosit. Když jí to žena odmítla, byla hodně neurvalá.

Předpokladem je samozřejmě, aby se jednalo o respirátory certifikované. A tady je hlavní malér. Jako při každé katastrofě, ať je to válka, nebo pandemie, se najdou existence, které chtějí na utrpení jiných zbohatnout. A dodávají šmejd.

Když jsme si konečně zvykli na naše respirátory, objevily se nové. Dozvěděli jsme, se, že ty původní už nemocnice kupovat nebude a že budou k dispozici jen tyto nové. Problém byl v tom, že tyto nové měly o centimetr kratší závěsy na uši. Po pěti minutách nošení měl člověk pocit, že mu ty uši každou chvíli utrhnou, po hodině měli ti nejvytrvalejší – a nejdisciplinovanější – za ušima krvavé rány. Sestřičky jsou vynalézavé, a tak vymyslely různé systémy upevnění respirátorů na tvář, od komplikovaných a sofistikovaných kovových úponů (které způsobovaly bolesti porovnatelné se samotnými respirátory) až po fixování respirátorů v záhlaví obvazy. Na otázku, proč nemůžeme mít ty původní s delšími úchyty, které nebolely, jsme se dozvěděli, že se u těch nových jedná o rakouský výrobek firmy Palmers.

       Takže jsme sklapli. Když můžeme sebetrýzněním podpořit rakouský průmysl, není co namítat. Že Palmers, známý výrobou sexy spodního prádla, přešel na respirátory, se dalo hodnotit pozitivně. Že jsou respirátory menší se tím taky dalo vysvětlit, Palmers vždycky šetřil materiálem a nám (tedy hlavně mužům) se to celé roky líbilo. Takže nebyl důvod remcat.

       Až jsme se dozvěděli, že všechno je jinak. Firma Hygiena Österreich, pověřená distribucí a prodejem respirátorů, nakupovala nejlevnější respirátory v Číně, ve svém provozu ve Vídni je po nocích nelegální pracovníci přeetiketovali a vydávali za výrobky Palmersu. Když na ně vletěla policie, napřed všechno „co nejrozhodněji popřeli“. Poté přiznali, že masky jsou sice z Číny, ale byly certifikovány ve Švýcarsku a odpovídají tedy kvalitě předepsané Evropskou Unií. Když vyšetřovatelé zjistili, že ona certifikační značka pochází z Budapešti, pozměnili výpověď, že respirátory byly sice prověřeny ve Švýcarsku, ale razítko dostaly v Maďarsku.

Jak vidíte, nejste v Česku sami, ze kterých se zodpovědní činovníci snaží udělat úplné idioty. Důsledky jejich jednání jsou jim ukradené, hlavní je okamžitý zisk. Pak se zjistilo že majitelem firmy je švagr vysoké pracovnice kanceláře kancléře Kurze. Od té chvíle má prokuratura co dělat s útoky ze strany vládnoucí strany. Tedy ne od té chvíle, už předtím se provinila, když provedla domovní prohlídku u ministra financí a kancléřova nejbližšího spolupracovníka Blümela. Pan ministr zavedl vyšetřovatele do svého bytu sám, jeho žena ale nebyla doma a nebyl tam ani jeho hledaný laptop. O kterém on tvrdil, že ho nikdy neměl. Nakonec se ten počítač přece jen našel. Manželka s ním byla na procházce, asi ho musela vyvenčit. Co měla dělat, když ten počítač tak nutně musel…?

Nejde jen o respirátory. Na každé katastrofě, ať je to válka nebo pandemie, se budou snažit určití bezcharakterní jedinci obohatit. Pokud navíc panuje nouzový stav, jako v Česku a zakázky se nemusí vypisovat veřejně ale přidělovat firmám spřáteleným s ministry a úředníky, je to pro takové lidi pravý sen.

A to se rozdýchává hůř než respirátor FF2. A bude mít mnohem horší následky.

Takže – remcejte, koneckonců to duši pomáhá – ale dávejte na sebe pozor.

Já mám teď dovolenou. Mažu si uši Pantenolem. Abych vydržel i ten padělaný Palmers. Pochybuji, že by nemocnice – i po těchto odhaleních – nakupovala jiné, poněkud dražší respirátory. O peníze jde při léčení lidí přece vždy až na úplně prvním místě.

               Přiznám se, že jsem skoro doufal, že se vláda konečně k něčemu rozhodne. Možná se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale lock down po izraelském vzoru by byl možná jedinou opcí, která ještě může něco přinést. I když už je beznadějně pozdě. V listopadu to mohlo ještě národ zachránit, v prosinci pandemii zpomalit. Dnes? Kdo ví? I když v Izraeli to fungovalo ještě i v lednu.

               Pozdě je nejen, protože čísla nemocných už dávno prorazila strop a přetížení nemocnic se nedá zabránit, protože je už realitou. Ale hlavně protože téhle vládě už nikdo nevěří – tedy přesněji nevěří jí 77 procent obyvatelstva a pokud by nová opatření s omezením volného pohybu zavedla, musela by asi do ulic povolat i armádu, protože policie by už nevůli lidí nezvládla.

               Těch nesmyslů už bylo tolik, že se nedivím, že ať už teď tato vláda udělá cokoliv, i kdyby to hned bylo rozumné – což se od ní ale očekávat nedá – nebudou tomu lidi věřit.

               Jednou pandemický zákon není potřeba, potom zase potřeba je.

               Jednou pandemický zákon stačí, pak zase nestačí.

               Do divadel a galerií se nesmí, ale na fotbal může pan Tvrdík na Slavii pustit 3000 diváků. Je jasné, že tato vláda nemá ráda intelektuály (pražskou kavárnu), kteří by rádi do divadla, ale její voličstvo má raději lidovou zábavu typu fotbalu. To je pak možné.

               Vrcholní politici se chovají přesně podle hesla „Vodu kážou, ale víno pijí“ a stojí je to politickou pozici, jen pokud lezou premiérovi na nervy svou přítomností v televizi (Primula). Pokud se před kamery necpou (Hnilička, Faltýnek), můžou ve funkcích zůstat.

               Policie zkontroluje v Teplicích v určitý večer všechny bary v centru města, jen jeden hotel, kde se koná velká a hlučná párty, na které se účastní i její velitel Husák, nekontroluje. Oslepne a ohluchne, kdykoliv se k této budově přiblíží.

               Obchody se mohou otvírat pouze, pokud jsou navázány na dodávky Agrofertu, s kterým nemá předseda vlády nic společného, protože ho odevzdal do svěřeneckých fondů. Květiny a potraviny se prodávat můžou, oblečení ani boty ne.

               Místo roušky FFP2, která skutečně chrání před nákazou, je možné nosit DVĚ CHIRURGICKÉ ROUŠKY NA SOBĚ!!! Větší pitomost se už snad nedá vymyslet a je to přímo symbolické pro tuto vládu diletantů.

               V době nejkritičtější přijímají poslanci ANO, SPD, KSČ a ČSSD zákon, který přikazuje prodejcům potravin kontrolovat košíky zákazníků, zda v nich mají nejméně 55 procent českých výrobků. Naštěstí je tu onen nenáviděný a opovrhovaný senát, který dokáže aspoň takové nehoráznosti, které Česko zesměšňují před celým světem, vrátit. Opravdu nejsou jiné starosti?

               Do Německa se pacienti vozit nesmí, do Polska a do Maďarska ano, ale až bude nejhůř. Pane premiére, až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři!

               Nouzový stav není schválen parlamentem, tak ho protiústavně vyhlásí vláda. Já sice chápu, že pan Babiš a Zeman, a dokonce i Klaus, pevně zakotveni v komunistické minulosti, považují ústavní soud za obtížný hmyz. Komunisté právě z toho důvodu sice měli ústavu, ale neměli ústavní soud – aby nikdo na porušování ústavy nemohl poukazovat. Jenže ústavní soud tu není na to, aby chránil obyvatelstvo před virem, ale jeho úlohou je jen zkoumat, zda přijímaná opatření a zákony jsou či nejsou v souladu s nejvyšší právní normou a tou je ústava. Čili vláda a parlament jsou povinny přijímat zákony jen v rámci ústavy a pokud je potřebné přijmout zákon, který její rámec přesahuje, je třeba sehnat v parlamentu ústavní většinu a ústavní zákon změnit. Jenže to by člověk musel mluvit s opozicí. Mluvit – ne na ni křičet!

               Ministr Havlíček blábolí o pomoci podnikatelům, o kterou se prakticky nedá požádat a pokud se i dá, stejně nebude vyplacena.

               Ministryně Schillerová blábolí o bilionu a dvou stech miliardách podpory pro podnikatele, z nichž se nakonec vyklube 100 miliard.

               Ministr Blatný blábolí z principu. Neumí jinak.

               Včera nechali v televizi blábolit ministra Zaorálka, který si mimo jiné myslí, že soukromá divadla spadají pod ministerstvo průmyslu.

               Náměstek ministra zdravotnictví vyhlásil, že každý je zodpovědný sám za sebe, ministerstvo se z boje s pandemií tedy stahuje. V zahraničním tisku (Kleine Zeitung) tento výrok interpretovali jako výkřik „Zachraň se, kdo můžeš!“

               Velice zábavný je ale i Tomio Okamura. Napřed bojoval proti rouškám, potom proti očkování. Jeho tradiční výrok „Izolujme 20 procent rizikové populace a nechejme těch ostatních 80 procent normálně žít“, určitě dobře rezonuje mezi jeho voličstvem, které si nedělá problém s přemýšlením, jak by se to dalo uvést do praxe.

               Měly by se odizolovat domovy důchodců tak, že by tam byli důchodci zavřeni i s personálem, který by celé měsíce nesměl zařízení opustit?

               Personál v nemocnicích by musel v nemocnicích zůstat – udělaly by se na chodbách nouzové ubytovny, kde by mohli lékaři a sestry přespávat, když by nesměli domů k dětem?

               Zakázalo by se důchodcům chodit nakupovat a nosila by se jim domů kovidová dieta. (Aha, co to je kovidová dieta? No přece pizza a bramborové placky, to je jediné, co se dá podstrčit pod prahem).

               Nebo by se zrovna postavily koncentrační tábory? Proti tomu by zřejmě Tomio nic neměl. Ovšem hlavní problém je, jak definovat oněch dvacet procent, když umírají stále mladší lidé, dokonce už i pod třicet let? Možná by se mohlo obyvatelstvo rozpočítat první druhý třetí čtvrtý a pátý by šel do izolace.

               Prostě mluví se snadněji, než koná. Což platí i o očkovací strategii, která existuje jen v prohlášeních na tiskových konferencích.

               Ale dost legrace. Čísla jsou hrozná, i když tomu stále mnozí odmítají věřit. A já tomu prostě nerozumím. Jak je možné, že mají Češi 15 000 nakažených denně a Rakousko 1800? Jak to, že je incidence v Česku 635/100 000 obyvatel za týden a v Rakousku 139? A přitom se rakouská vláda svou činorodostí od té české zase až tak neliší a například ministr financí Blümel pani Schillerovou intelektem nijak výrazně nepřevyšuje. A stejné hlouposti, které hlásají páni Okamura a Klaus, zvládnou u nás páni Kickl a Hofer. Je snad přece jen rozdíl v samotném premiérovi? Pan Babiš je známý tím, že ve své blízkosti nesnese nikoho chytřejšího, než je on sám. A ze sociálních studií víme, že nejúspěšnější podnikatelé se prý pohybují ve svém IQ těsně pod stovkou bodů. Na vedení firmy, zejména při získání dostatečného množství dotací a dostatečné bezohlednosti to možná stačí. Ale na vedení státu, a to zejména v krizové době?

Jsou za tím rozdílem opravdu jen ony otevřené hospody před vánoci? Nebo je to celkovou nedůvěrou k činům vlády? Lidé možná správně tuší, že onen stále prodlužovaný nouzový stav slouží pouze k tomu, aby byly všechny zakázky zadávány bez veřejné soutěže. A vyjde to najevo, až když se do sebe pustí ministr Hamáček, který zadal opatření antigenních testů obskurní firmě se základním kapitálem 1000 korun, zatímco premiér Babiš chtěl, aby ho dostala firma, napojená na trestně stíhaného majitele (pro podvody v dodávkách materiálu ve zdravotnictví) , před kterou varuje BIS. Lidé mezitím dál umírají zvyšujícím se tempem a dnes přesáhne jejich počet 20 000.

               Přesto je skoro 40 procent lidí stále ochotno tyhle břídily volit. Protože dostali rouškovné 5000 korun? Jedna známá si stěžovala mojí mamince, jak stouply ceny potravin. Opravdu, inflace v České republice dosáhla v roce 2020 3,2%, zatímco v Eurozóně to bylo 0,3 procent. Právě potraviny přitom mají na růstu cen největší podíl. Chce tak pan Babiš dostat těch svých pět tisíc zpět?

               Ale kdepak! Těch pět tisíc přece nedával ze svého ale ze státního rozpočtu, tedy z kapes daňových poplatníků. A zvýšením cen potravin je převede do své, pardon, ne své, ale agrofertové kasy, se kterou nemá vůbec nic společného. Elegance tohoto tahu by se mi skoro líbila, ale uznávám, jsem zaujatý.

               Tak to běží, když předseda vlády chápe stát jako servisní službu pro svůj koncern. A když se místo boje s pandemií vede nepřetržitá předvolební kampaň.    

               Hrozné je, když se člověku nad hloupostí už nechce ani smát Protože je prostě tragická. Tahle vláda dokázala udělat z Česka jedno obrovské Bergamo. A já trnu ve své bezmocnosti, protože tam žije moje miminka, bratr s rodinou, moji kamarádi, spolužáci a známí a já je ani nemůžu přijet navštívit.

               Uvedu jen několik kdyby:

               Kdyby vláda nakoupila už v létě dostatek FFP2 masek, které jediné dokážou opravdu chránit, a dala je už v říjnu k dispozici – možná by si celý lock down, zejména pak zavření obchodů mohla ušetřit. S restauracemi je to komplikovanější, tam si člověk masku při pití a jídle sundat musí, ale obchody? Proč bylo třeba zruinovat desítky tisíc drobných podnikatelů? Má snad někdo v úmyslu po odeznění pandemie jejich podniky lacinou skoupit?

               Kdyby vláda dokázala vytvořit atmosféru vzájemnosti a důvěry, tedy pocit, že chce lidem pomoci, a ne se sama obohatit a vyhrát příští volby. Že volič je člověk!

               Kdyby už na podzim, kdy bylo víceméně jasné, že přijdou očkovací vakcíny, připravila vláda očkovací trasy místo nesmyslných nemocnic v Letňanech a v Brně a vsadila na správnou očkovací látku mRNA. Stačilo se podívat, co objednává Izrael. Můžete si o Židech myslet, co chcete, ale mají vždycky informace z první ruky a ve všech dozorčích radách farmakologických firem svou lobby. Jenže jednoduchost organizace Astry Zenecy byla tak svůdná! Nemuset nic dělat, bože, kdo by odolal?

               Kdyby vláda vytvořila jednoduchý systém náhrad škod podnikatelům a firmám – ne těm obrovským, které mají silnou lobby, ale těm malým, které jsou páteří ekonomiky.

               Co z toho se stalo?

               Ale nakonec mi dovolte, abych vyslovit moje uznání a obdiv českým zdravotníkům. My jsme tu hrůzu zažili taky, ale trvala jen šest týdnů. Tehdy jsme neměli dost intenzivních postelí, museli jsme selektovat a posílat pacienty jinam. Mezi kovidovými pacienty na JIPkách jsme trávili celé hodiny. Čeští zdravotníci v tom bojují už šest měsíců. Je to výkon, který si popravdě řečeno vůbec nedokážu představit. Nechápu, jak to fyzicky ale hlavně psychicky zvládají.  Mají můj nezměrný obdiv.

               Ta diskuse je teď hodně žhavá. Je očkovací látka Astra Zeneca méně kvalitní? Chrání méně a má více vedlejších účinků? Experti bojují statečně proti veřejnému mínění, které se postavilo proti této očkovací látce. Ale kde je pravda?

               To je hodně těžké posoudit. Veškeré diskuse, které se týkají koronaviru, jsou tak nabity emocemi, že je hledání objektivní pravdy prostě „mission imposible“.

               Napřed na zopakování – čím se očkovací látka Astry Zenecy liší od očkovacích látek Pfizer/Biontech a Moderna?

               Očkovací látky posledně jmenovaných firem pracují se systémem mRNA – tedy na bázi messenger ribonukleové kyseliny.

mRNA je nová technologie, nebyla ale vyvinuta pro očkovací vakcínu proti koronaviru.. V budoucnosti se zřejmě očkovací látky vydají všechny touto cestou. Do nedávna nebyly nanotechnologie rozvinuty natolik, aby bylo takovéto „stříhání“ viru a identifikace jeho jednotlivých částí a jejich funkcí (tedy odborně vliv genotypu na fenotyp viru) možné. V principu kóduje očkovací látka pouze Spike protein viru, tedy bílkovinu, kterou se virus navazuje na buněčné struktury a proniká do buněk. Celková struktura viru je jí celkem ukradená, aby ztratila účinnost, musel by se změnit onen protein, což je ale pro virus zase velký problém – protože pak by vniknutí do buňky nemuselo fungovat.

Astra Zeneca je stejně jako ruský Sputnik V vektorová očkovací látka. Jedná se o genově upravený šimpanzí Adenovirus (u Sputinku dva lidské adenoviry), upravený tak, aby vypadal na povrchu jako koronavirus. Imunitní systém ho pozná, zafixuje si ho jako škůdce (i když tento virus není pro člověka patogenní, čili nevyvolává choroby) a když se pak objeví skutečný koronavirus, imunitní systém ho považuje za onoho adenovira a zaútočí na něho. Idea v podstatě dobrá, jenže se firmě vloudilo neskutečné množství chyb, zejména v PR.

1. Především Astra Zeneca dodala podklady agentuře EMA poměrně pozdě. Základní poučka každé reklamy je, že je třeba být ve své kategorii první – a pokud nejste, musíte vytvořit vlastní kategorii. Pfizer a Moderna byly prostě rychlejší.
2. Firma, vědomá si toho, že se především „spořivé“ země střední Evropy spolehly na její očkovací látku, začala hrát nebezpečný poker. Očividně se při vyjednávání s EU o ceně látky přepočítala a teď se rozhodla dodávat látku přednostně do zemí, které platily víc. Navíc očividně lhala o výpadcích výroby, které neuměla dokázat. A dlouho arogantně odmítala jednání si politiky z Bruselu. Závazky k EU, která na výzkum vakcíny přispěla sumou přes 300 milionů eur, prostě ignorovala. Důsledkem byl nedostatek vakcíny, a hlavně pomalý náběh očkování.
3. Mezitím se ukázalo, že vedlejší účinky po očkování Astrou Zenecou jsou silnější a závažnější, než při očkování mRNA. To má svou logiku, protože se u ní očkuje vlastně celým virem, zatímco u mRNA je to jen proteinem.
4. Ukázalo se, že účinnost vakcíny je nižší než u mRNA vakcín. Tady je třeba zůstat ale při zemi. Astra Zeneca prokázala účinnost 59 procent, zatímco u látky Pfizer je účinnost přes devadesát procent. Ovšem jedná se o lidi, kteří měli příznaky choroby. Testováni byli jen oni. Čili počet pacientů, kteří neměli vůbec žádné příznaky (ne ale nakažených virem, tento údaj chybí ve všech studiích, protože bezpříznakoví pacienti se netestovali) se zredukoval podáním vakcíny o zhruba 60 procent. Ale z těch očkovaných, kteří se přece jen nakazili, neskončil ani jeden nemocný v nemocnici a ani jeden nezemřel. Úmrtí v rámci infekce Covidem u očkovaných pacientů bylo jen jedno u firmy Moderna, zda onen člověk zemřel skutečně na infekci, není zcela jasné. Tento údaj Astry Zenecy ovšem relativizuje skutečnost, že mezi dobrovolníky prakticky nebyli lidé starší 65 let, kde je hospitalizace a úmrtnost podstatně vyšší. Zanedbání toho, aby mezi dobrovolníky byli zastoupeni i lidé hlavních rizikových skupin, snížilo opět důvěryhodnost vakcíny a některé země ji připouštějí pouze k očkování lidí mladších šedesáti pěti let. Tady se zřejmě musí počkat na výsledky „real life“ studie očkováni ve Velké Británii.
5. Ukázalo se, že očkovací látka Astry Zenecy neúčinkuje dobře na tzv. jihoafrickou variantu viru. I tady je ale třeba poznamenat, že Astra Zeneca je JEDINOU vakcínou, která má s touto variantou vůbec nějakou zkušenost. Očkovací látka totiž byla zkoušena ve Velké Británii, Brazílii, a právě v Jižní Africe. Žádní jiná očkovací látka nebyla v Jižní Africe zkoušena a nepřišla tedy s novým typem viru do kontaktu. In vitro – tedy v laboratoři – byla prokázána devětkrát nižší účinnost vakcíny na hubení tohoto viru – ovšem ani za těchto okolností neskončil údajně žádný z očkovaných dobrovolníků v nemocnici a ani jeden neumřel – ovšem zde je opět třeba připomenout, že se jednalo převážně o mladé lidi, kteří infekci s Covidem většinou ustojí doma i bez očkování.
6. A aby všem svým přešlapům nasadili korunu, začali manažeři Astry Zenecy v čase, kdy bylo vakcín tak málo, že nebylo zabezpečeno druhé povinné přeočkování, s tvrzením, že vlastně ani není třeba očkovat v čtyřtýdenním intervalu, ale že stačí přeočkovat za dvanáct týdnů. A ihned se objevili zaplacení experti, kteří dokazovali, že přeočkování za dvanáct týdnů je vlastně mnohem lepší, protože se tvoří více protilátek. A to přesto že tento model naprosto neodpovídal dizajnu studie. Kdo nevěří ať tam běží. PR manager Astry Zenecy by už dávno měl brát podporu v nezaměstnanosti.
7. Současná skoro hysterická kampaň politiků ve prospěch Astry Zenecy působí velmi nedůvěryhodně a dále snižuje důvěru obyvatelstva v tuto očkovací látku. Má to celkem jednoduchý důvod. Firma přivedla politiky v postižených zemích do úzkých. Vsadili na tuto vakcínu kvůli ceně ale hlavně kvůli skutečnosti, že se dá lehce distribuovat a nepotřebuje mražení (Pfizer se musí přechovávat při 70 stupních pod nulou a Moderna při dvaceti, u Astry Zenecy stačí teplota chladničky). Což v praxi znamenalo, že politici a státní správa nemusela nic dělat. Prostě rozvezeme dodané očkovací látky obvodním lékařům a oni ať se postarají. Čili žádná očkovací centra podle izraelského vzoru, nabírání lékařů a sester pro tyto očkovací „ulice“ nebo nedejbože dokonce armádu. Bylo by vystaráno, a to bez práce. Bez Astry Zenecy se ukazuje, že se vlastně státní správa a ministerstvo zdravotnictví na variantu očkování mRNA vakcínou, která vyžaduje náročnější logistiku, vůbec nepřipravilo. To je největší katastrofa a pan ministr se snaží toto selhání zastírat hysterickým voláním, že jsou očkovací látky rovnocenné. Nejsou.
8. Tím netvrdím, že je očkovací látka Astry Zenecy špatná. Je zřejmě lepší než její poškozená pověst. Nedosahuje ovšem zřejmě ochrany látek mRNA, má více vedlejších účinků a hlavně – přišla pozdě a pomalu a utrpěla tím nenapravitelnou škodu na image. Ztráta důvěry se napravuje jen velmi těžce – hlavně když díky pozitivním zkušenostem s prvními vakcínami stoupá ochota obyvatelstva nechat se očkovat. Jenže lidé chtějí vakcíny, které už viděli v akci. Astra Zeneca je pro ně opět nová a nevyzpytatelná – je to prostě normální a pochopitelný lidský strach, který teď použití této vakcíny blokuje. Já bych prostě doobjednal vakcíny od Moderny nebo Pfizeru – rakouský ministr Anschober to prý už udělal – nechal nespolehlivého dodavatele stranou. Jenže co s vakcínami, které už dorazily? Na řadě byli právě zdravotníci z ambulancí – a ti se teď bouří. Chtějí vakcínu mRNA, což je logické. Jenže důvěru laické veřejnosti k vektorové očkovací látce tím samozřejmě taky nezvýší.
9. Očkovací látka Astry Zenecy se stává nádherným příkladem zmršené prezentace výrobku. Hůř to snad už ani nejde.

Mimochodem – informace pro ruské fanoušky. Sputnik V se testoval v Indii, Venezuele a Bělorusku – tedy „velmi spolehlivých a v medicínském systému sofistikovaných zemích“. A účinnost přes devadesát procent byla prezidentem Putinem atestována ještě předtím, než studie III fáze začaly. Onen článek v Lancetu, na který se teď rusofilové odvolávají, byl publikací ruských vědců a časopis k této studii doplnil komentář, že POKUD SE ÚDAJE STUDIE ZAKLÁDAJÍ na pravdě, jednalo by se o nadějnou vakcínu. Rusové nebyli schopni nebo ochotni dodat evropské agentuře pro schvalování léčiv EMA potřebné podklady. Očividně se snaží vyhnout přísným schvalovacím procesům této agentury a sázejí na populistické politiky východní Evropy, kteří jsou ochotni očkovat čímkoliv, jen aby zastřeli své selhání. Jsou-li ochotni se touto vakcínou očkovat Maďaři, nehodlám jim to rozmlouvat, ale já bych se jí očkovat nedal.

               Ovšem PR má Sputnik neporovnatelně lepší. Vladmír Vladimirovič řekl, že vakcína bude mít účinnost přes devadesát procent a všechny tři země, kde se zkoušelo, toto číslo následně potvrdily. Potom tomu nevěřte!

               Covid 19 je virová infekce, za niž je zodpovědný RNA virus z rodiny koronavirů a chová se při přenášení jako chřipka, proto si i porovnání s chřipkou vysloužil. Stále znova tuto nemoc přirovnávají přemoudřelí laici a polovzdělaní „experti“, jakož i ignoranti politici k chřipkovému onemocnění. Ostatně i „španělská chřipka“, která zahubila 50 milionů lidí byla chřipka, stejně tak i ptačí či prasečí chřipka – všechny pocházely z mutovaných klonů chřipkových virů.

               Covid ale vykazuje určité vlastnosti, které my lékaři prostě neznáme. Obraz choroby, kterou vyvolává, se od chřipkového onemocnění v několika rozhodujících bodech odlišuje. Což způsobuje problémy při léčbě a zvyšuje úmrtnost. Že je úmrtnost na Covid podstatně vyšší než na chřipku, začínají svým mlčením přiznávat i největší ignoranti. Ona studie, která přisuzovala Covidovi úmrtnost 0,25 procenta, kterou publikovali „experti“ ze Straffordu, totiž počítala mrtvé v létě – kdy nebyl ani jeden případ chřipky – čili její úmrtnost byla nulová. I teď, v zimě, srovnání chybí. Prostě proto, že opatření proti Covidovi přenos chřipkového viru zcela zablokovala – ne ale infekce Covidem – potřebuje ještě někdo důkaz, že je tento virus podstatně nakažlivější a nebezpečnější? Pana prezidenta Klause se samozřejmě přesvědčovat nesnažím – byla by to marná snaha – se svědky Jehovovými taky nediskutuji. A jestliže začne stařík vykazovat známky počínající demence, není možno ho dosáhnout žádnými argumenty.

               Ale konkrétně k specifikům Covidové infekce, jak ji zažíváme v každodenní praxi:

1. Principy umělé ventilace, jak jsme je znali z minulosti, můžeme zapomenout. Když byli pacienti dýcháni na jaře podle těchto zažitých pravidel – umírali masově. V podstatě máme u covida dva typy plicního postižení – tedy virového zápalu plic. Takzvaný “H“ (high elastance) typ a „L“ (low elastance) typ. Oba je třeba dýchat rozdílně. Pravidla šetrného dýchání 6-8 ml/kg tělesné hmotnosti v mnoha případech nestačí, vysoký tlak, pod kterým je vzduch do plic vháněn a kterého jsme se vždy báli, je u covidových pacientů často nezbytný. I z polohování na břiše při klasickém plicním selháním (v medicínské hantýrce nazývané ARDS), profituje jen polovina pacientů. Dokonce i vysoký bazální ventilační tlak – tzv. PEEP, nastavovaný pravidelně u ARDS jiného typu, je u Covida kontraproduktivní. Opakovaně vidíme pacienty, jejichž plíce jsou tak ztuhlé, že do nich prostě dostatek vzduchu nedostaneme – ti pak umírají. To je něco, co od pacientů s chřipkou neznáme, i když i oni umí vyvinout onu ARDS.
2. Covid 19 aktivuje v zatím neznámé míře koagulaci (srážení krve) v těle. Ano, koagulace je obecně zvýšena u všech septických stavů, protože se tělo snaží právě tvořením krevních sraženin v cévách infekci ohraničit, ale rozsah aktivace koagulace u Covida je mnohonásobně vyšší než u jiných infekcí. Důsledkem jsou trombózy ve všech orgánech těla. V oněch plicích, v játrech, ledvinách i v mozku. Snažíme se tomu stavu předcházet léčbou heparinem (na jaře jsme to ještě nevěděli), ne vždy ale úspěšně. Navíc se tyto embolie a trombózy můžou vyskytnout až čtyři týdny po odeznění infekce, minulý týden jsme za jediný den přijímali dva takové pacienty.
3. Pacienti, zejména ti starší, vyvinou v nepoměrně častějším počtu případů delirium, tedy stav zmatenosti a agresivity, který ztěžuje až znemožňuje léčbu bez intubace a umělé ventilace. Delirium je sice u starých lidí v případě těžkých infekcí stav známý i z minula (confuseness) a je zatížen třicetiprocentním nárůstem úmrtnosti v porovnání s pacienty, kteří delirium nemají, u Covida je ale tato komplikace nepoměrně častější. Stejně je to pak při odvykání z plicní ventilace. Prakticky všichni pacienti mají po odpojení od přístrojů ještě několik dní až týdnů stavy těžké zmatenosti, které potřebují obrovské dávky léků, používaných jinak v psychiatrii – a které jsou samozřejmě zatížené nebezpečnými vedlejšími účinky. Jen to bez nich prostě nejde. Neurologové zatím nepřišli na to, proč tomu tak je. Virus byl v mozku prokázán jen v naprosto ojedinělých případech (jednu takovou 45letou pacientku s těžkým postižením mozku jsme měli i my), diskutuje se o maličkých sraženinách v mozkových kapilárách nebo o autoimunitní odpovědi. Dlouhodobé psychické následky nejsou zatím známy, musíme se jich ale obávat.
4. Dříve neznámý stav tzv. „happy hypoxemic“. I pacienti s velmi špatnou koncentrací kyslíku v krvi se cítí dobře, jedí s chutí, telefonují, zdá se, že jim nic nechybí. A pak se náhle zhroutí a během několika hodin skončí na plicní ventilaci nebo zemřou. Tento fenomén taky u jiných plicních infekcí neznáme. Brzká intubace těchto pacientů jen na základě špatných krevních plynů vedla na jaře k zvýšené úmrtnosti, ale pozdní intubace ve stavu celkového vyčerpání je taky špatně. Varovným příznakem v krevních plynech jsou snížené hladiny kysličníku uhličitého jako příznak hyperventilace – jen díky rychlejšímu a hlubšímu dýchání udržují pacienti pro tělo ještě přijatelnou hladinu kyslíku v krvi. Jenže hyperventilace je svalová námaha a ta vede časem k vyčerpání (zejména když tělo nemá k dispozici dostatek paliva pro svaly – tedy onoho kyslíku) – a k onomu popsanému rychlému zhroucení. To souvisí zřejmě s následujícím bodem.
5. Zhroucení metabolismu, tedy látkové výměny. To je něco, co z jiných chorob neznáme. Prakticky u každého pacienta s Covidem s těžkým průběhem dojde k masívnímu vzestupu hodnot Ferritinu, tedy zásobního železa, které tělo postižené infekcí nedokáže dodat ze zásob krvetvorbě. Tento fenomén z jiných infekcí známe, i když ne tak rychlý. Jenže extrémně rychlý pokles albuminu, tedy bílkoviny, důležité pro stabilitu krevního oběhu, metabolických i imunitních funkcí a udržování acidobazické rovnováhy (tedy poměru kyselost/zásaditost v těle je novým fenoménem.  Metabolismus pacientů s Covidem je poškozen v rozsahu, jaký u jiných infekcí neznáme nebo jen ojediněle. Samozřejmě to rozhodujícím způsobem oslabuje schopnost těla se s vážnou chorobou vypořádat. Zde hledají lékaři i odpověď na otázku, proč mají tlustí lidé mnohem častěji těžký průběh choroby v porovnání s lidmi s normální hmotností. Důvodem by mohlo být ztukovatění jater, na které obézní lidé často trpí, protože právě játra hrají v metabolismu klíčovou roli.
6. Krize z vysokého tlaku, které se dají jen těžko ovládnout obvyklými léky. Samozřejmě zde hraje úlohu i strach pacienta, který je naprosto pochopitelný. Panika vyplavuje stresové hormony – katecholaminy – které ženou tlak do výšky. Může to být i známka svalového vyčerpání, kdy tělo aktivuje poslední rezervy jako při výstupu na vysokou horu, kdy docházejí síly. A pak dojde náhle k zhroucení krevního oběhu se šokem.
7. Cytokinové bouře známe sice i z jiných infekčních onemocnění, provázejí septické stavy, kdy se imunita vymkne kontrole a začne ničit vlastní tělo. Ovšem v takovém rozsahu, a tak často jako u Covidu, tuto reakci neznáme. Centrální roli hrají ve spouštění této chybné imunitní reakce látky Interleukiny, konkrétně Interleukin 6. Proč dochází k této patologické reakci, která končí příliš často smrtí, nevíme. Léky, které tuto reakci měly blokovat jako Chlorochin či Hydrochlorochin (do těch se vkládaly velké naděje na začátku epidemie), analoga estrogenů jako Raloxifen nebo Bazedoxifen, se ukázaly jako neúčinné. Momentálně panuje nová euforická vlna okolo antiparazitika Ivermectin. Na Slovensku je například už tento lék vyprodaný. Zda opravdu účinkuje musí ještě potvrdit klinické studie – po všech falešných nadějích už je třeba být opatrný.  Dále se zkoušejí Imunomodilační léky blokující přímo receptory pro Interleukin 6 jako Tozilizumab (Ro Actembra) nebo Sarilizumab (Kevzara) nebo Ustekimumab (Stelara), která blokuje tento receptor jen nepřímo přes Interleukin 12/23 jsou ve stádiu zkoušení.
8. Syndrom PIMS, čili Pediatric Inflammatory Multisystem Syndrom byl až do Covidu 19 extrémně zřídkavé onemocnění chybné imunitní odpovědi dětí, taky známý jako Kawasakiho syndrom. Teď se objevuje jako pozdní odpověď na prodělanou infekci u dětí, přičemž samotná infekce proběhla zcela bez příznaků a vysoké horečky a postižení různých orgánů se objeví až týdny po Covidové infekci. V důsledku tohoto odstupu se ještě nepodařilo dokázat bezprostřední souvislost s Covidem, je ale velmi pravděpodobná. Nejedná se sice o častý syndrom, ale je to varování těm, kteří tvrdí, že se Covid dětí netýká. Podstatná část postižených končí na jednotkách intenzivní péče dětských klinik.

Prostě ať se na to dívám, jak chci, chřipka to není. Jsem činný v první medicínské linii už 36 let a obraz choroby, jaký nabízí Covid 19, prostě neznám. Nehodlám se dnes zabývat otázkou, zda je tento virus, který se chová proti všem pravidlům, jaké zatím příroda dodržovala, skutečně přírodní mutací nebo pochází z laboratoře. Moji čtenáři můj – menšinový – názor znají. Nechci být počítán k zastáncům konspirativních teorií.

               Chci jen varovat. Máme do činění s novou, zatím neznámou chorobou. Určitě to přinese celý déšť nových profesorů, kteří se budou chorobou zabývat a budou výzkumem této choroby habilitovat. Pro ně je to možná požehnání. Ne ale pro postižené.

               Dávejte na sebe pozor!

               Je to zvláštní zápas. Od samého začátku pandemie se vyhrocují i ideologické spory, i když virus samozřejmě žádnou ideologii nemá.

               Od samého začátku je příznačné, že proti anticovidovým opatřením agitují nejvýrazněji a nejhlasitěji politické síly na pravém okraji politického spektra, a to bez ohledu na to, o kterou zemi se jedná. Takže zde stojí v jednom šiku Tomio Okamura, Marián Kotleba, Štefan Harabín či Herbert Kickl. (přiznám se, že názory Václava Klause mladšího neznám, nebudou se ale zřejmě lišit od názorů jeho otce, ovšem u Trikolóry se nejedná o relevantní politickou sílu, a tak mi snad čtenář odpustí, když ji v tomto článku vypustím.

Ti všichni jsou proti lock downu, proti nošení roušek, proti testování a proti očkování. A tak se člověk ptá, co tím vlastně sledují. Dobrá „Lock down“ je něco hodně nepříjemného, poškozuje hospodářství a tedy je možné zdůvodnit odpor proti uzavřeným obchodům a hospodám hospodářskými zájmy.

Roušky pak představují viditelný symbol opatření, odpor vůči nim má tedy jakýsi symbolický význam.

Ale co může mít normálně uvažující člověk proti testování či očkování? Proč i zde takový houževnatý a přímo nenávistný odpor. Jako by tyto síly měly zájem na udržování krize na jejím dalším zhoršování podle hesla čím hůř tím líp. Společné pro všechny tyto politické síly je to, že nejsou u moci a nenesou tedy za boj proti pandemii žádnou zodpovědnost. Nebo si to aspoň myslí. Chtějí ale z dané situace vytřískat politický kapitál, protože zacítily šanci. Adolf Hitler se taky dostal k moci díky hospodářské krizi a na zádech nespokojených lidí.

Pokud tomu tak je, je to cynická hra s lidskými životy. Příkladem je Štefan Harabín – mimochodem slovenský soudce, který za komunismu posílal do vězení kněze za šíření křesťanské ideologie, aby se při posledních prezidentských volbách na Slovensku stal kandidátem podporovaným slovenskými biskupy. To jen pro ty v Česku, kteří si zoufají nad chybějící politickou kulturou v zemi a myslí si, že je to jinde lepší – není! Ihned po tom, co premiér Matovič zavedl plošné testování, uspořádal tento „národovec“, který nezapomene na svých sociálních sítích oslovit své příznivce slovem „vlastenci“ demonstraci, na které se křičelo „Rúška dole, rúška dole.“ A opravdu nikdo z přítomných roušku neměl. Následkem je to, co vidíme na Slovensku dnes. Nemocnice kolabují, intenzivní jednotky jsou přeplněné a nestíhají, jen v popradské nemocnici, kde jsem kdysi pracoval, bylo oficiálně potvrzeno 104 nakažených zdravotníků, dva z mých bývalých kolegů prodělali těžkou infekci s pobytem v nemocnici, ze které se vzpamatovávají ještě teď a jde jim to jen ztuha. Kladu si otázku, zda je pan Harabín schopen a ochoten vidět souvislost mezi svou kampaní proti vládním opatřením a současnou krizovou situací. A pokud ano, zda má pocit dobře vykonané práce, že přivedl vládu do těžko řešitelné situace. Vyzývá pak své příznivce, které oslovuje důsledně „vlastenci“ k neposlušnosti. Je to něco, jako když někdo zapálí dům a pak kritizuje požárníky, že nepracují dostatečně dobře a tvrdí, že on by to uměl líp, i když to ještě nikdy nedělal.

               Stejně tak Marián Kotleba, který sám i se špičkou své strany infekci prodělal a teď přišel s „geniální“ hypotézou, že nová mutace viru v Británii vznikla v důsledku očkování.

               Tomio Okamura duje do stejné trouby ve štvaní proti očkování a totéž dělá v Rakousku i Herbert Kickl. V Rakousku jsou i pravicoví radikálové trošku mazanější. Zvolili si do čela strany dvojspřeží Hofer/Kickl, které má působit jako antický bůh Janus s dvěma tvářemi. Radikální Kickl pro působení v opozici, který si nezadá s Tomiem a umírněný Hofer pro případ, že by přece jen někdo s touto stranou chtěl jít do vládní koalice. Zatímco Kickl argumentuje v případě očkování či nošení roušek porušením lidské svobody a je tedy striktně proti a očkování nazývá přetvořením zdravých lidí na pokusné králíky, Hofer používá onu osvědčenou metodu argumentace nedostatečných medicínských důkazů a je ochoten svůj názor měnit – tedy přizpůsobit faktům, aby se strana nezkompromitovala zcela.

               Demonstrace proti kovidovým opatřením, očkování a popírání existence viru všeobecně jsou organizovány extrémně pravicovými uskupeními, přičemž sami organizátoři označují demonstranty, kteří na „jejich“ akce přicházejí na sociálních sítích za „užitečné idioty“. Že to idioti opravdu jsou dokázali dostatečně, když si připnuli židovskou Davidovu hvězdu s nápisem „neočkovaný“. Nedivím se, když pak někdo takového člověka propustí z práce. Já bych s blbcem taky pracovat nechtěl, bůh ví, co je schopen provést na pracovišti. Podporu ale dostávají i ideologickou, například v blábolu někdejšího prezidenta Václava Klause, tedy jeho knize „Karanténa 2.0“. Je to sice veledílo, které okomentoval Jiří X Doležal, že „odporují-li fakta Klausovým hypotézám, tím hůř pro fakta“, ale Češi jsou přece národem, který miluje pohádky.

               Opět se ukazuje, že v totalitních ideologiích, jedno zda zprava nebo zleva, vítězí vždy ideologie nad zdravým rozumem. V Rakousku se připojuje frustrace FPÖ, která nemůže politicky využít očividného katastrofálního selhání rakouské vlády v organizaci očkování – FPÖ byla totiž vždy striktně proti očkování, a tak musí se skřípěním zubů držet hubu a přenechat kritiku zbytku opozice. V Polsku se k odpůrcům přidala i katolická církev, ta doporučuje místo očkování modlitbu – a směřuje zpět do středověku – není mi známo, že by modlitby proti moru či černým neštovicím pomáhaly. Jenže konzervativní křídlo církve se snaží epidemie využít k podkopání pozice „marxistického“ papeže Františka. Přičemž jeho marxismus spočívá v tom, že se vyslovuje pro chudé a slabé a žádá s nimi solidaritu. Církev by si měla uvědomit, že právě zanedbáním péče o tuto skupinu lidí nahnala voliče komunistům a fašistům. Ale neuvědomí si to. I u ní vítězí ideologie nad zdravým rozumem. Církev je samozřejmě taky totalitní organizací, proto má s jinými diktaturami stále problémy. I když kardinál Duka dokázal, že je mu propagace čínského komunistického režimu dokonce vítaná. Nevadí mu ani skoro pozvracené korunovační klenoty, nechá novináře komunistických Haló novin číst z evangelia v Chrámu svatého Víta a do rady české televize prosazuje paní Lipovskou. Obávám, se že se kardinál Tomášek obrací v hrobě. Na Slovensku označovali biskupové volbu Zuzany Čaputové na „smrtelný hřích“ a propagovali – no přece Harabína. Od církve tedy pomoc při obraně demokracie očekávat netřeba. A ani v boji proti koronaviru.

               Ale za vším řáděním extrémních politických stran jsou podle mého soudu dva faktory. První je, jak už jsem psal, způsobit vládám co největší problémy a profitovat tak z celkové nespokojenosti. Protože i kdyby hned bylo zhoršení epidemie důsledkem jejich výzev a činnosti, zodpovědnost padne stejně nakonec na hlavu vládnoucím stranám. A ani jedna z oněch pravicově radikálních stran není – chválabohu – ve vládě. Ale chce tam být.

               Druhým aspektem je poskytnout ideologickou oporu všem, kterým je nošení roušek nepříjemné a odmítají chápat, že je to pro jejich ochranu (nepříjemné opravdu je, co si budeme povídat, nejsme Asiati, kteří jsou na něco takového už po generace zvyklí) a kteří se bojí očkování, ať už pro strach z jehly nebo z vedlejších účinků, které jsou tak apokalypticky líčeny na dezinformačních sítích – podporovaných opět těmito politickými silami. Lidé, kteří se bojí (a právě tito lidé mají strach dvojnásobný – navzdory svým proklamovaným názorům se viru bojí, ale ještě víc se bojí oné injekční jehly) potřebují mít pocit příslušnosti ke stádu, v něm získávají přece jen určitý pocit bezpečí. I ovce se shluknou před vlkem do stáda – ne proto, že by se mu tak mohly lépe bránit, ale proto, že pak si vlk vybere třeba nějakou jinou ovci. Tento stádový princip funguje i v lidské společnosti a je populistickými politiky vděčně využíván.

               Je to určitý paradox. Právě tyto strany hlásají individuální svobodu, ale na druhé straně profitují se sektářského myšlení svých příznivců. Ale politici tohoto myšlenkového proudu znají svou klientelu, vědí, že se za nimi houfují především lidé s nepříliš rozvinutým vzděláním a přirozenou inteligencí, kteří jsou ochotni uvěřit, když jim člověk nabídne snadné řešení, které jsou schopni intelektuálně pochopit. Jako například vládu silné ruky.

               Není náhodou, že všechny tyto jmenované strany bez výjimky a bez ohledu na to, v které zemi působí, se netají svým obdivem k Putinovskému Rusku a jeho „řízené demokracii.“ Demokracie nesnáší přívlastky, buď je nebo není – nelíbí se mi ani název liberální demokracie. Ale mnohem horší jsou „iliberální demokracie“ maďarského typu, „řízená demokracie“ ruského typu nebo „přímá demokracie“ Hitlerova nebo Kaddáfího typu, kterou propaguje Tomio Okamura.

               Můj strýc si dělával legraci z komunistické „lidové demokracie“, když se ptal, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií. Totiž zhruba takový jako mezi aktem a pietním aktem.

               Pro řízenou, iliberální či přímou demokracii to platí přesně tak.

               Ostatně ruské a proruské servery se připojily bez výjimky k boji proti očkování. Angažují se i komické obskurní figurky, jako „konzulka doněcké republiky“ Nela Lisková. Tato jednohlasnost je dostatečným důkazem, že je kampaň těchto serverů řízena centrálně, a to přímo z Moskvy (případně z Petrohradu Putinovým kuchařem Jevgenijem Viktorovičem  Prigošinem). Samozřejmě mají Rusové své vlastní geopolitické i ekonomické zájmy. Zaprvé, čím hůř v Evropské unii, tím lépe pro Rusko a Putina. Zadruhé, pokud se podaří zkompromitovat pomocí dezinformací vakcíny Pfizer, Moderna či Astra-Zeneca, dostane se třeba na evropský trh ruský Sputnik. Ten kritizován nebývá je dokonce propagován, třeba populární rozhlasovou a bývalou televizní moderátorkou Martinou Kociánovou. Ta možná ani z Ruska zaplacená není, jen tak trochu nerozumí….

               Chápu, že hodně lidí dělají zprávy o šíření viru a jeho následcích a umírajících lidech nervózními. A mnozí, jako například pan Milan Knížák si přejí zrušení české televize, aby se už o pandemii nereferovalo. Ovšem tím, že se o mrtvých a nemocných nebude referovat, oni nezmizí. Taková taktika je skutečně ta pštrosí a hlava v písku ještě žádného pštrosa nezachránila.

               Přiznám se, že jsem k určitým ukazatelům, které jsou prezentovány, taky skeptický. Počet nakažených souvisí bezprostředně s množstvím provedených testů – to bylo zřejmé o vánocích, kdy šli na testy jen ti opravdu nemocní. Po svátcích pak čísla doslova explodovala.

               Počet mrtvých taky nedává zcela přesný obraz o pandemii. Nevíme, kolik lidí zemřelo v důsledku viru a kolik z nich virus jen „dorazil“ protože už měli stejně na kahánku. V tom směru byla ruská statistika snad dokonce přesnější, protože jako oběť covida mohli být uváděni jen naprosto zdraví lidé, kteří neměli žádné jiné onemocnění. Kdo tedy trpěl na vysoký tlak a nainfikoval se covidem, zemřel na vysoký tlak a ve statistice mrtvých se neobjevil. Možná jsem trošku sarkastický, když se domnívám, že v časech jako jsou tyto, může být i akné v Rusku smrtelná choroba. Je pravda, že v našich statistikách jsou i lidé, kteří už předtím jen leželi na lůžku a po nákaze zemřeli. Protože virus byl tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve.

               Ani počet hospitalizovaných nemusí dávat jasnou představu o stavu pandemie. Když mám v nemocnici dost volných míst, jsem při přijímání pacientů zřetelně liberálnější, než když už jsou bezmála všechna lůžka obsazena. Pak se snažím poslat co nejvíc lidí domů, aby se léčili tam.

               Nejspolehlivějším ukazatelem je tedy počet pacientů na Jednotkách intenzivní péče a procentuální vytíženost těchto jednotek. Protože tato čísla nepustí. Ne, na intenzivkách neleží ti polomrtví, kteří už před nákazou jen tak tak dýchali. Na JIPky se dostávají pacienti, kteří stáli ještě oběma nohama v aktivním životě, ze kterého je nákaza vyrvala. A to je i ono číslo, které dává zdravotníkům zabrat, které je příčinou jejich vyčerpání.

               Vždy mě překvapí, když najdu mezi oněmi pravicovými buřiči i lékaře. Dokonce anesteziology, kteří jsou s těmi nejtěžšími případy konfrontováni. Jsou pro mě příkladem, jak může ideologie převládnout nad zdravým rozumem. U Kicklovců, Okamurovců či Kotlebovců tomu tak skutečně je. Proto měly jak komunistická, tak nacistická strana takový problém s církvemi. Protože jak jejich ideologie, tak i ideologie katolické církve, se zakládala na nadřazenosti víry nad rozumem. Pro katolickou církev tento vztah definoval už Tomáš Akvinský, který pojmenoval filozofii za služku teologie a stanovil, že kde se víra dostává do rozporu s poznáním, je třeba přiklonit se k víře a poznání potlačit. Na stejném principu fungují strany opírající se o ideologii i dnes. Poslušnost je zde hlavním principem fungování.

               Znám lékaře, kteří hlásají, že není třeba nic proti viru podnikat. Že infekce tu byly vždycky, že lidé na ně umírali vždycky a že silní přežijí a slabí zemřou a jedná se tedy o jakýsi princip přirozeného výběru. Většinou jsou to „experti“, kteří sedí u počítačů, čtou studie a nemocného člověka ještě nikdy neviděli. Ale kupodivu jsou mezi nimi i lékaři z intenzivních jednotek. Ti, které znám, jsou buď členy nebo sympatizanty Svobodných, tedy FPÖ. Většinou ale u nich vítězí ideologie nad zdravým rozumem jen do chvíle, kdy nákaza postihne je osobně nebo jejich blízké. V okamžiku, kdy se z teorie stává bolestná praxe, mění se i postoj k problému.

               Myslím si, že v zájmu každého normálně myslícího člověk musí být, aby to virové šílenství co nejrychleji skončilo. A to je možné jen když se budeme chránit a když se necháme proti viru ruinujícímu ekonomiku, sociální život i politickou kulturu naočkovat. Samozřejmě to není v zájmu stran, které si přejí pokračování chaosu, aby mohly v kalných vodách lovit hlasy. O nic jiného jim nejde. Je to cynická hra, které je třeba udělat přítrž.

               Jinak budou politické důsledky pandemie ještě hrůzostrašnější než důsledky ekonomické. Ti, co si myslí, že už stejně hůř být nemůže, ať si představí vládnoucí trojúhelník Babiš-Zeman-Okamura.

               Vidíte – může!

               Při mé poslední návštěvě v České republice jsem byl šokován. Jedno, s kým jsem hovořil, každý mínil, že se proti koronaviru očkovat nehodlá nechat nebo byl přinejmenším skeptický. Pokusil jsem se vysvětlovat oč jde a dostalo se mi povětšinou odpověď, že jim to ještě nikdo jednoduchou formou neobjasnil.

               Zato odpůrci očkování odvedli očividně velmi dobrou práci, práce s mýty, polopravdami, rádobyveselými whats appy nebo falešně interpretovanými pravdami přinesla ovoce. Jim. Můžou být se sebou spokojeni, díky nim může Covid řádit ještě několik let. Jejich boj bude mít za následek tisíce mrtvých, ale to už je osud každé války. Ta se bez obětí neobejde a v podstatě každý mrtvý v každé válce je nesmyslně zbytečný. Protože každá válka je nesmyslná. A takoví budou i tito mrtví, kterým se podařilo do mysli zanést strach z očkování.

               V podstatě je to svobodná volba každého občana, zda zvolí cestu očkování nebo nemoci. Anebo pštrosí taktiku zastrčení hlavy do písku a čekání, že se třeba nenakazí. Nakazí. Dřív nebo později dostihne ten virus každého.Nemoc je mnohem nepříjemnější než očkování, aby mohla opravňovat strach z jednoho píchance do ramene, který je samozřejmě maskován argumentací obav z vedlejších účinků a nevyzkoušenosti očkování. Samozřejmě, že očkování je vždy určitý psychologický problém. Je-li člověk nemocný, má bolesti nebo horečku, je ochoten udělat cokoliv, aby se uzdravil. Při očkování ale dostává do těla vakcínu zdravý člověk. To představuje samozřejmě určitou psychologickou bariéru, která je psychologicky vysvětlitelná. Na tuto strunu hrají „svatí bojovníci“ za tělesnou integritu a přirozenou imunitu. Pokusím se ve zkratce a tak srozumitelně, jak to jen půjde shrnout jejich argumenty a nabídnout protiargumenty. Každý s čtenářů si může udělat obrázek, čemu bude věřit nebo věřit chtít.

1. Očkování bylo vyrobeno narychlo a účelově a jedná se o nevyzkoušenou techologii.

Není to pravda, i když samozřejmě s ohledem na akutnost situace pracovali farmaceunti na vývoji látky o něco rychleji než je obvyklé. Očkování pracuje v podstatě na dvou principech. Jeden z nich je vektorová očkovací látka, druhá je metoda „messenger RNA“. První z nich je vyzkoušená už v mnoha postupech. Jde o určitý pro člověka neškodný virus, který je nanotechnologií upraven tak, aby na svém povrchu vypadal jako koronavirus. Lidské tělo ho pozná jako antigen koronaviru a vytvoří proti němu imunitu. Když se pak potká se skutečným koronavirem, dokáže ho rychle identifikovat a spustit obrannou reakci. Vakcína Oxford/Astra-Zeneca pracuje s Adenovirem, vyskytujícím se u šimpanzů, ruský Sputnik V s dvěma adenoviry lidskými. Důvod je ten, že člověk se oním šimpanzím virem nemůže za normálních okolností nakazit a tím pádem je pro lidský imunitní systém neznámý. Je tedy antigenní a lidský organismus proti němu s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou bude vytvářet protilátky. U ruské vakcíny je naopak možné, že se člověk s oním adenovirem už setkal. Potom ovšem nebude tělo reagovat na tento změněný virus a proti koronaviru protilátky nevytvoří. Proto pracují Rusové se dvěma adenoviry, aby tuto pravděpodobnost snížili. Přesto je pravděpodobnost, že člověk infekci adenoviry překonal, se stoupajícím  věkem vyšší a v tom případě tedy nebude očkování fungovat.

mRNA (messenger čili sdělovací ribonukleová kyselina) je skutečně nová technologie, nebyla ale vyvinuta pro očkovací vakcínu proti koronaviru. Princip tohoto očkování byl publikován už v roce 2018 s dodatekem, že touto metodiou se dá vyvinout očkovací látka proti JAKÉMUKOLIV RNA-Viru během několika měsíců. Firma Moderna pracuje na tomto principu už od roku 2013, studie s očkovacími látkami na tomto principu se ale nacházely ve fázi I maximálně II. Ono totiž až do roku 2020 nebylo proč spěchat. Jestliže farkmakologické firmy neprojevily okamžitý zájem, bylo to tím, že se bály dlouhodobé imunizace proti RNA-Virům – konkrétně chřipce, což by udělalo každoroční očkování proti chřipce nadbytečným a mohlo by ohrozit jejich zisky. Je pravda, že se v tomto případě jedná o v praxi nevyzkoušenou technologii, ovšem o velmi slibnou. V budoucnosti se zřejmě očkovací látky vydají všechny touto cestou. Do nedávna nebyly nanotechnologie rozvinuty natolik, aby bylo takovéto „stříhání“ viru a idektifikace jeho jednotlivých částí a jejich funkcí (tedy odborně vliv genotypu na fenotyp viru) možné.

• Jedná se o rekombinantní, čili genově manipulovanou látku.

Ano, v případě očkovacích látek Oxford a Sputnik jde skutečně o genově manipulovaný Adenovirus. Rekombinantní znamená arteficiální DNA nebo RNA molekulu, tedy upravenou laboratorním postupem. Metoda výroby léků rekombinantní metodou, čili genovou manipulací, je stará už několik desítek let a je používána při výrobě léků s cílem, aby lék působil silněji, pomaleji nebo naopak rychleji, než látka přirozená. Prakticky všechny dnes používané inzulíny jsou genově manipulované a pícháme je i těhotným ženám, aniž bychom se báli nějakých genetických změn na nich nebo na plodu. Abychom ovšem vzali pacientům strach, nazýváme tyto insulíny raději inzulínová analoga. Stejně rekombinantní jsou i například látky, které se vstřikují pacientům při akutním infarktu či plicní embolii. Anebo Erythropoetin, podávaný chudokrevným pacientům. Není ani třeba se bát, že když bude člověk naočkován šimpanzím adenovirem,  stane se opicí. Bude mu totiž naočkována RNA adenoviru a ne DNA šimpanze.

• Do těla bude vpravována bílkovina z nenarozených embryí

Upravený virus se musí někde namnožit, aby mohl být použit pro vakcínu. Na kultivaci manipulovaných virů se skutečně používá embryonální tkáň (nebo žloutek slepičích vajec) , protože se v něm virus nejrychleji množí. Ovšem v samotné vakcíně už se tato kultivační půda nevyskytuje – čili vám žádnou tkáň z „potratu“ nebude vstříknuta. Tato kultivace se ostatně vztahuje jen na vektorové vakcíny, tedy onu britskou a ruskou, které se zřejmě v EU používat nebudou. mRNA vakcíny se vyrábějí plně synteticky, což především znamená, že výroba může být mnohem rychlejší, neztráci se čas kultivací změněných virů – nebo virových analog?

• Jestliže jednou vstoupí RNA viru do genomu člověk, už se nedostane ven

Tato hypotéza je šířena dokonce polovzdělanými pracovníky zdravotnictví, včetně universitních profesorů. Předně – lidská genetická informace je kódovaná v DNA tedy desoxyribunukleové kyselině, zatímco virová genetická informace v RNA – čili ribonukleové kyselině. Tyto dvě kyseliny jsou nekompatibilní, DNA má dva řetězce, RNA jen jeden. DNA je v buněčném jádru, kde je uchována genetická informace, RNA je pak vylučována do buňky, kde slouží jako jakási osnova tvorby potřebných bílkovin. Tento proces je jednosměrný – tedy z jádra do buňky ale nikdy ne opačně. Do těla je při očkování vpravena jen malá část oné virové RNA a to ta, která je zodpovědná za tvorbu takzvaných „Spike“ proteinů. To jsou ty růžky, díky kterým dostal koronavirus své jméno. Těmito výrůstky se totiž virus váže na buněčnou membránu a její receptory ACE-2 a vstupuje tak do buňky. Jinými slovy, v buňkách se po očkování a vstupu mRNA do buněk vytvoří tato bílkovina stejně jako při infekci virem, ale bez viru. Pokud se pak do těla dostane samotný virus, tělo ho pozná právě podle této povrchové struktury a zaútočí na něho. Do buněčného jádra, kde se nachází genetická informace člověka, se mRNA vůbec nedostane, protože tam nemá co hledat. ŽÁDNÁ RNA totiž nemá v jádru lidské buňky co dělat. Pokud bychom se ale skutečně tak báli oné mRNA, pak je třeba uvážit, že lidé, kteří na koronavirus onemocněli a dostali tak do těla CELOU RNA viru, by pak byli všichni mutanti. Ale nejen oni, ale i všichni, kteří někdy prodělali chřipku – rovněž RNA-Virus, by byli mutanty taky. A půjdeme-li dál, každé dítě, které mělo někdy nudli u nosu jako následek infekce adenoviry či nezhoubnými koronaviry, je samozřejmě taky mutant. Stačí to jako důkaz, že se virová RNA do lidské genetické informace nezabudovává? Ostatně starší lidé, kteří už nemají v úmyslu plodit další děti, si s tímto problémem skutečně hlavu lámat nemusí. Neudržel jsem se a jedné osmdesátileté dámy která se tolik bála o svůj genom jsem se zeptal, kolik dětí ještě hodlá přivést na svět. Bát se nemusí ale ani ti, kteří se ještě množit hodlají. Jejich DNA nebude „zavirovaná“.

• Celé očkování slouží k naimplantování mikročipu, kterým budou lidé sledování a kontrolováni

Bill Gates skutečně pronesl nešťastnou větu, že by si dokázal představit, že v budoucnosti budou existovat určité digitální certifikáty, podle kterých se bude dát poznat, kdo infekci překonal, či je proti ní očkovaný – jinými slovy, kdo má proti viru už protilátky a kdo ne. Protože Gatesova nadace skutečně zkoumá i na poli mikročipů – například jako možnost antikoncepce, vznikla hysterie, že celé očkování slouží jen k očipování lidí a hlavně, že celý koronavirus vyvinul Gates právě k tomuto účelu. Jednak jsou vakcíny vyráběny mnoha rozličnými firmami na třech kontinentech a že by se mělo podařit do miliard dávek očkovací látky přimíchat čip a k tomu získat všechny výrobce, aniž by se kdokoliv prořekl, je prostě absurdní. Tolik vlivu Bill Gates opravdu nemá.

• Virus byl vymyšlen jen proto, aby mohla být lidem podána smrtící vakcína, která má zredukovat světovou populaci.

I tento ďábelský plán je přisuzován Billu Gatesovi, eventuálně Georgymu Sörösovi. Virus zřejmě skutečně vznikl ve Wuchanské laboratoři, i když se to zřejmě nikdy nepodaří dokázat a Čína udělá vše pro to, aby se to nevypátralo, ovšem vraždění lidí prostřednictvím vakcíny je absurdní. Předně už ve fázi III klinických testů byla očkovací látka podána 30 000 dobrovolníkům. A rozumně uvažující lidé by si měli položit otázku, jaký zájem by měli mít miliardáři na redukci spotřebitelů jejich zboží? Gates sponzoroval vývoj očkovacích látek už čtyřmi miliardami dolarů a lidé se ptají, co z toho má. Určitě na tom chce vydělat, ale jak? Co kdyby Gates, kterého majetek  tvoří víc než stovku miliard dolarů, ty peníze skutečně jen daroval? Jeho tahle částka určitě nebolí a bible praví, že spíše se protáhne velbloud uchem jehly než by se boháč dostal do království nebeského. Gates vyrostl v nábožensky založené rodině a takto by si mohl získat přece jen nějaké body k poslednímu soudu. Fámy o tisících mrtvých afrických a indických dětí, na nichž byly očkovací látky zkoušeny jsou už opravdu fake news nejhrubšího formátu. V Africe se testy nekonaly. V Indii ano, zde zkoušeli britskou vakcínu. Jeden dobrovolník skutečně onemocněl na zápal mozkových blan, v Británii pak na zánět míchy. Obojí vedlo k přerušení dalšího zkoušení viru.  I když se jedná o velmi zřídkavou komplikaci a zatím není dokázáno, zda tyto choroby s očkováním skutečně souvisí, už tyto dva případy z 30 000 očkovaných zdiskreditovaly Oxfordskou očkovací látku natolik, že se v samotné Británii začalo očkovat mRNA vakcínou firmy Pfizer.

Vakcinace způsobuje neplodnost

Tato teorie má stejný původ jako ta o smrtící vakcíně, za níž má stát Bill Gates. Jen je mnohem rafinovanější. Když lidé po očkování okamžitě nezemřou, dostává ona teorie o smrtící vakcíně povážnivé trthliny. Neplodnost se ale dá vyvrátit až po několika letech, když očkované ženy porodí porovnatelné množství dětí jako neočkované.

Navíc dostala teorie o neplodnosti téměř vědecký nátěr. Opírá se o hypotézy Michaela Yeatona, který bývá někdy mylně označován za šéfa výzkumu u firmy Pfizer. Jeho hypotéza se opírá o určitou podobnost Spike proteinu Koronaviru s bílkovinou Syncytin 1, zodpovědnou za vývoj placenty v době těhotenství. Tato podobnost se dá vysvětlit skutečností, že Syncytin 1 je v našem genofondu kódován v genu ERVW-1, který je zřejmě skutečně důsledkem retrovirové infekce, která se do naší genetické informace dostala někdy před 25 miliony let. Ovšem ta podobnost je jen vzdálená. Líbilo se mi přirovnání přírodovědce Floriana Aignera, který řekl:

“Očkování je něco, jako vyvěšení fotografie hledaného zločince. Naše imunita ho pozná a zlikviduje. Je ale zcestné si myslet, že jen proto, že onen zločinec nosí brýle, postřílí policie všechny nositele brýlí.”

Ve fázi 3 zkoušení očkovací dávky Pfizer otěhotnělo 23 žen, které se daly dobrovolně očkovat. Definitivně se bude dát tato hypotéza vyvrátit až po několika letech, k zamyšlení jsou ale dvě věci:

1. Stejný argument jako u smrtící vakcíny. Jaký zájem byl měl Bill Gates drasticky zredukovat počet konzumentů svého zboží? Chce snad skutečně být chudý?
2. Ženy infikované Covidem 19, které tedy dostaly CELOU RNA viru, by musely být tedy také všechny neplodné. (Což prokazatelně není pravda). V tomto bodě skutečně neexistuje rozdíl, zda se spike protein tvořil v těle v důsledku infekce nebo očkování. Jenže onemocnění je mnohem nepříjemnější než ono očkování.

• Vakcinace tedy očkování způsobuje autismus

Tato fáma, která vznikla na základě studie Andrewa Wackelfielda z roku 1998 byla už nesčetněkrát vyvrácena. O to úporněji se ale drží při životě a odpůrci očkování ji s oblibou používají dodnes. Tato studie měla obrovské logistické nedostatky, byla časopisem Lancetem, kde byla původně publikována, stažena a třináct z šestnácti spoluautorů se od jejích výsledků distancovalo. Přesto tento mýtus přežívá jako důkaz, že vypuštěné slovo už nelze vzít zpátky. Nejnověji vyvrátila výsledky této studie dánská studie, která zkoumala 670 000 dětí, očkovaných v letech 1991-2010. Žádný nárůst autismu u nich neprokázala. Skutečnou komplikací očkování byl vznik narkolepsie u dětí po očkování proti viru prasečí chřipky H1N1 ve Skandinávii v roce 2009. Komplikace byla sice zřídkavá ale jasně svázaná s očkovací látkou. Jednalo se o mrtvý virus (přesněji jeho části), které vyvolaly autoimmunní odpověď s postižením mozkového centra pro spánek. mRNA vakcíny pracují na zcela jiném principu.

• Očkování ničí vlastní imunitu. Tělo si musí vypěstovat odolnost vůči chorobám samo.

Tato hypotéza je klasickým produktem společnosti žijící v blahobytu. Mohla vzniknout jen na základě toho, že se infekční choroby, které zabíjely statisíce lidí – právě díky očkování – vytratily a nebudí už strach. Černé neštovice zabíjely i v císařské rodině – zemřel na ně například císař Josef I. nebo manželka Josefa II. Diphterie, čili záškrt, hubil ještě v padesátých letech stovky dětí strašlivou smrtí udušením. I ochrnuté děti na vozíčkách v důsledku dětské obrny už nevidíme. Například ale vysoce nakažlivé spalničky oslabí následně dětskou imunitu na úroveň srovnatelnou s infekcí HIV. V prvním roce po překonání spalniček vykazují děti vyšší úmrtnost na jiné infekční choroby v porovnání s dětmi, které tuto chorobu neprodělaly.

Samozřejmě, že jsou vedlejší účinky očkování možné. Britové popsali už první den očkování dvě silné alergické reakce. Ty se v připouštěcích studiích neobjevily z logického důvodu – alergici nebyli mezi dobrovolníky, na nichž byly vakcíny zkoušeny. Do těla je vpravována cizí látka a kdo má sklon k alergiím, může patologicky zareagovat. Proto bych se taky nechal očkovat v ambulanci, kde jsou k dispozici příslušné léky proti alergii a ne doma. Pravděpodobnost být prvním mrtvým v důsledku očkování je ale nepoměrně menší, než být jedním z milionů mrtvých v důsledku choroby.

Poněkud víc podezření ve mně budí ruské doporučení, že během vakcinace se 8 týdnů nesmí pít žádný alkohol. Odhlédnouc od toho, že je takové opatření v Rusku prakticky nerealizovatelné, budí takové doporučení (nebo zákaz?) podezření, zda vakcína skutečně nevyvolává nějaké vedlejší účinky, které se lékaři snaží svést na konzumaci alkoholu. Já si interakci jakékoliv očkovací látky s konzumací alkoholu nedovedu představit ani fyziologicky vysvětlit.

I bolesti hlavy či bolesti na místě vpichu můžou nastat, jakož i takzvané vakcinační reakce, s teplotou a únavou – tyto trvají normálně hodiny až maximálně dva dny. Vyskytují se i u jiných očkovacích látek.

Je až komické, jak se čeští politici k očkování stavějí. Teď se dostávám na trochu tenký led, protože mám tyto informace jen z doslechu. Takže pokud se mýlím, prosím o korekturu. Ale doslechl jsem se toto:

Pan premiér prý se nemůže nechat očkovat, protože nemá slezinu. Lidé bez sleziny se nesmějí nechat očkovat jakoukoliv živou vakcínou. U vakcín připuštěných v EU s jedná o vakcíny synteticky připravené, které nejsou ani živým ale dokonce ani mrtvým virem. Pan premiér má očividně plné kalhoty.

Ještě veselejší je zdůvodnění pana prezidenta, který má prý panický strach z jakékoliv injekce. Odhlédnouc od toho, že samotné připuštění něčeho takového je prostě dětinské a svědčí o progredující stařecké demenci, jak asi pani doktoří podávali panu prezidentovi ony posilující infuze? Bez jehly v žíle to určitě nešlo.

Jestliže se chce nechat očkovat ministr Hamáček, který už infekci prodělal, je to sice pěkné symbolické gesto, ale naprosto zbytečné. On už protilátky má, lidé, kteří onemocnění prodělali, očkování už nepotřebují. Pokud si chtěji ověřit, zda mají proti viru protilátky, stačí si udělat krevní test.¨

Protože česká vláda prokázala při řešení pandemie úžasnou neschopnost a pak prezident z politické scény prakticky zmizel, doufám, že tato vyjádření rozumně uvažující lidi od očkování neodradí.

Moje maminka mi posledně pravila, že při pohledu na určité politiky má stejný pocit, jako při pohledu na krávu na střeše. Musí se zeptat: „Jak se, proboha, to hovado dostalo tak vysoko.“

Samozřejmě je zde 25 procent ovbyvatelstva, kteří panu premiérovi věří a přes 40 procent, kteří stále ještě přes všechny nesmysly důvěřují panu prezidentovi. Ti by se možná opravdu očkovat neměli nechávat. Mohlo by se to pozitivně projevit ve skladbě voličstva při příštích volbách.

Takže lidi neblbněte a jděte se dát očkovat. Jinak se z toho viru doopravdy pose….

               V poslední době se stále častěji setkávám s fenoménem, se kterým jsem opravdu nepočítal. Nenávist vůči zdravotníkům na internetu, nadávky vyhrůžky. Jsme nazýváni koronavirovými lháři, zaprodanci či zrádci Hippokratovy přísahy.

               Odhlédnouc od toho, že nám nadávají hlavně ti, kdo nemají ani tušení, kdo byl Hippokrates a samozřejmě nevědí, že se dnes už nepřísahá na Hippokrata, ale že byla jeho přísaha přece jen modernizována a přizpůsobena současným požadavkům medicíny a v současnosti přísahají lékaři na Ženevskou deklaraci světového lékařského svazu, je to nový fenomén, který mnou stále ještě otřásá, když se s ním setkám.

Ale není to jen na internetu. Naše sestřičky z JIPky byly atakovány v Gamlitzu od nějakých mladých mužů za to, ře rozšiřují „koronavirové lži“. Když s úžasem odpověděly, že ony ty pacienty v kritickém stavu, za které v umělém spánku dýchají mašiny, osobně ošetřují, dostalo se jim odpovědi „jasně, o tom víme taky. Máte příkaz od vašeho ředitelství tyhle nesmysly tvrdit. Kdo by tvrdil něco jiného bude na hodinu propuštěn.“

Čili zastánci konspirativních teorií se zabezpečují i proti takovým alternativám. Kolegyně se zase při nákupu ptala jedna její sousedka, zda jsme už otevřeli nemocnici pro veřejnost. Že už by nás to nicnedělání pod záminkou, že máme oddělení obsazené kovidovými pacienty, mohlo přestat bavit.

Užaslou kolegyni neschopnou odpovědi pak s opovržlivým úsměškem opustila.

Ještě jsme chválabohu nezažili případ popisovaný paní doktorkou Jindřiškou Martínkovou z Nemocnice na Bulovce. Když oznámila synovi zemřelého, že jeho otec zemřel na koronavirus, odpověděl syn, že koronavirus neexistuje, lékaři otce zabili a sejde se s nimi u soudu. Samozřejmě, že lékař strach z takového soudu a případného rozsudku mít nemusí, ovšem dojít k němu může. Jsou advokáti, kteří jdou i do dopředu ztracených procesů – koneckonců žalující strana jim za jejich práci platí.

Přiznám jsem že jsem počítal se vším, ale s nenávistí ne. Kam až mohou zajít „fake news“, nakolik dokážou ovlivnit lidské myšlení. I ta největší pitomost najde dnes dostatek zastánců. Jsou profesoři molekulární biologie, (přesněji jeden profesor na grazské klinice), kteří jsou VELMI SKEPTIČTÍ k očkování mRNA, protože pokud se jednou ta RNA dostane do našeho genetického materiálu, nedosteneme ji už nikdy ven. Nechápu, jak to, že habilitovaný profesor molekulární biologie neví, že lidská genetická informace se neskládá z RNA (ribonukleové kysliny) ale DNA (dezoxyribonukleové kyseliny). Že je RNA výsadou virů, všechny ostatní živé organismy kódují svou genetickou informaci v DNA. A že se pan profesor nepozastaví nad otázkou, proč tedy nejsou všichni ti, kdo už koronavirus měli a dostali tedy do svého těla CELOU RNA tohoto viru, ne jen jeden malý úsek, obsažený v očkovací látce a zodpovědný za tvorbu virového povrchového tzv. „spike“ proteinu, proč všichni tito lidé už nejsou mutanty. Což by se ostatně mělo týkat i všech, co někdy prodělali chřipku, protože RNA chřipkového viru už v těle měli taky. Ale pan profesor káže své přemoudřelé nesmysly, laborantky na něho zbožně hledí (o to mu ostatně při jeho projevu šlo) a už vědí, že se NIKDY nenechají očkovat. Když to pan profesor, kterého bych nejraději nakopal do pr…., řekl. Zkuste pak tvrdit opak! Určitě vás platí nějaká farmakologická firma!!!

Samozřejmě k naší ochraně nepřispělo vyjádření našeho pana Landesrata, který mínil, že aspoň zdravotníci se mohli vzdát letošního zvýšení platů o 1,45 procent (je to pod hranicí inflace, ale tolik vyjednal odborový svaz pro všechny státní zaměstsnance, od učitelů přes úředníky, policisty až po zdravotníky) a to jako výraz solidarity. Že ještě nikdy nebylo zmražení platů tak dobře zdůvodnitelné jako letos. Kdo čte mezi řádky, řekne si – aha, i ten jejich „ministr“ ví, že nic nedělají a ještě by chtěli dostat přidáno. Dokonce stejně jako chudáci učitelé, policisté, či úředníci!

Odkud se ta nenávist bere?

Myslím, že je ten fenomén docela dobře zdůvodnitelný. Žijeme ve společnosti, která si zvykla na blahobyt. Zvykla si v ničem se neomezovat, cestovat, slavit, nakupovat. Celá desetiletí se lidem káže konzum jako všelék na všechny negativní společenské jevy. Konzum, který je hnací silou společnosti, který zajišťuje hospodářský růst, zaměstnanost a společenskou stabilitu. Lidé si zvykli na pocit neohrozitelnosti, bezmála nesmrtelnosti, život začali brát jako pojištěný s absolutním ručením a bez spoluúčasti. A teď najednou přišla omezení.

Najednou lidé nemůžou slavit, nemůžou jít na pivo ani nakupovat, nemůžou cestovat, vlastně celý jejich hodnotový žebříček se rozpadl, nevědí kudy kam. Posledních třicet let vývoje společnosti byl kázán egoismus bez omezení jako metoda vedoucí k společenskému úspěchu, k bohatství a k uznání. Solidaritou bylo spíš opovrhováno, byl to způsob života slabých, odsouzených k neúspěchu. Nejvyšší kněžkou tohoto způsobu myšlení byla Margaret Thatcherová, ale našlo se víc než dost kazatelů, kteří ji následovali, jako například někdejší prezident Václav Klaus.

Není náhodou, že proti všem omezujícím opatřením nejhlasitěji křičí politici z pravého okraje politického spektra – Okamura, Klaus či v Rakousku Kickl. Právě tyto strany se zaměřily nejvíc na egoistické chápání fungování společnosti, sugerují svým příznivcům pocit nadřazenosti, mimo jiné i tím, že jim dávají pocit, že oni jediní prohlédli strašnou společenskou lež zvanou koronavirus. Jsou tedy vyvolení, protože chápou víc než nemyslící masa ostatních.

A do toho přijdou zdravotníci a vyprávějí o těžce nemocných na intenzivních stanicích, o umírajících lidech. Většinou sice starých a nemocných, ale není to pravidlem. Staří lidé, odkázání na pečovatelskou službu, neleží na jednotkách intenzivní péče, ti umírají. Na ventilátorech leží lidé, kteří byli předtím zdraví nebo aspoň měli dobrou životní kvalitu. Konkrétně u nás ve věkovém rozpětí 45 až 70 let). To samozřejmě nechtějí tito „vyvolení“ slyšet. Tento obrázek odporuje jejich chápání světa, jejich pocitu nadřazenosti „vědoucích“. Protože nemůžou připustit, že by se mýlili, mají jedinou možnost – nosiče oněch zpráv, které jim nepasují do jejich náhledu na svět, označit za lháře, případně i žalovat. A nikdo přece nelže zadarmo, to znamená že jsou zdravotníci, referující o stavu v nemocnicích. koupení. Kým?

To už je jedno. Je tu tolik možností! Farmakologický průmysl, světové sionistické hnutí, Bill Gates a když už je nejhůř, nikdy nezklame George Sörös.

Kladu si otázku, zda lidé jako Okamura, Klaus či Kickl opravdu na koronavirus nevěří nebo zda je to prostě jen kalkulace a lov hlasů v těchto vodách, o které zatím nikdo neprojevil opravdový zájem. Ty hlasy jsou lehce získatelné a zajišťují dobré posty v parlamentu a při troše štěstí i ve vládě. Stačí jim jen říct, co chtějí slyšet a potvrdit jim jejich pocit vyvolenosti. Zda kvůli tomu pár lidí zemře, to nikoho z těchto politiků nezajímá. Potěšilo mě, že byla tvrzení pana Klause ministerstvem zdravotnictví označena za možný zdroj dezinformací a je mi jedno, že ho to přivedlo do stavu zuřivosti. Lidé, kteří mají vliv na určitou část veřejnosti, by měli zvažovat svá slova mnohem uvážlivěji než ti, kteří jenom nadávají s kamarády u piva.

Můj kamarád z dětství nevěřícně zíral na obrazy z demonstrace v Praze, kdy jeden z jeho synovců – samozřejmě bez roušky – nesl transparent „Korona není!“. Kroutil hlavou a říkal: „Vždyť ten kluk přece není blbý, já ho znám.“

Hloupost není hlavním předpokladem, aby člověk uvěřil konspiračním teoriím. Je to víra, víra ve Spasitele jako je například Donald Trump, víra, že existuje snadné řešení problémů, které člověka zatěžují. Pravda, i když leží na dlani, se dá z vědomí vytěsnit. Poznal jsem spoustu lidí s neléčitelnou rakovinou, kteří tvrdohlavě odmítali připustit, že tuto chorobu mají. Když jsem se jim snažil vysvětlit, co jim je a jakou mají prognózu, byl jsem pro ně lhář a podvodník. Ale nemusí jít o rakovinu s neléčitelnou prognózou. Lidé odmítají v podstatě všechno, čeho se bojí nebo co by mohlo být nepříjemné. Proto ten zuřivý boj proti očkování. Není třeba přiznat zbabělost, je třeba z ní udělat světový názor. Nezapomenu na jednu osmdesátiletou babku, která tvrdohlavě odmítala implantaci kardiostimulátoru a tvrdila, že její srce je tak pomalé (30 za minutu), protože ona je takový sportovní typ a žádala nás dost agresívně, abychom pro její pocit slabosti našli jiný důvod. Tahle sportovní bábrle urazila s pomocí rolátoru maximálně dvacet metrů. Víra a vědění si mohou diametrálně odporovat, to věděli už scholastici ve středověku, kteří se tyto dvě věci zoufale snažili uvést v soulad. Nakonec to vyřešil Tomáš Aquinský, tím, že nadřadil víru rozumu a řekl, že kde rozum víře odporuje, musí se jí podřídit.

Fungovalo to tehdy a kupodivu to funguje i dnes v moderní společnosti, která prodělala osvícenství, sekularizaci a industrializaci. Víra rozum nezatěžuje, víra se opírá o emoce a ty dávají člověku sílu. Sílu přežít a být spokojen sám se sebou. K emocím patří láska ale i nenávist. I nenávist dodává sílu. Virus, který nikdo neviděl a kterému se nedá dát pár facek (navíc nečte nenávistné příspěvky na facebooku nebo twiteru), je dost problematické nenávidět. Jednak se to nedozví, a i kdyby, je mu to jedno, je na to zvyklý. Nenávist, kterou nemůžeme dát nenáviděnému objektu najevo, užírá svého nositele, je kontraproduktivní. Lidé potřebují pro své emoce náhradu, něco, co vidět je, něco, co můžou napadnout, vynadat mu nebo i zfackovat. Samozřejmě se nabízejí politici, oni přece vydávají zákazy a příkazy a omezují tak navyklé svobody jednotlivce. Ale politici nezapomenou vždy zdůraznit, že jednají na základě informací expertů – tedy lékařů. A s tímto přenesením zodpovědnosti dokážou ventilovat i nenávist od sebe pryč do jiných kanálů.

Zřejmě to tedy už jiné nebude, možná to bude dokonce horší. Musíme se na to připravit, že nás bude část obyvatelstva nenávidět – a my ji budeme přesto léčit, až ji infekce postihne. Že budou odmítat očkování pod nejrůznějšími záminkami a když pak onemocní, budou se snažit přesunout vinu za své onemocnění z vlastního svědomí na zdravotníky zaprodané farmakologickému průmyslu či Georgovi Sörösovi. Ti nás budou nenávidět nejvíc, protože jen málokdo je tak moudrý, aby byl schopen poznat vlastní selhání. 

Ostatně i oni popírači korony a odpůrci očkování a testů vědí, že pokud by se náhodou přece jen mýlili a choroba by je postihla, jsou tu přece oni nenávidění zdravotníci a ti jsou povinní jim pomoci. Takže riskují poměrně málo. Něco ale přece. Jestliže dnes bereme pacienty s těžkým průběhem choroby jako nevinné oběti zákeřného viru a bojujeme o jejich životy i z našich posledních sil, budeme v budoucnosti neočkované jedince s touto chorobou právem hodnotit jako lidi, kteří si tuto cestu zvolili svobodně a sami a jsou tedy za své onemocnění a jeho průběh i sami spoluzodpovědní. Samozřejmě je budeme taky léčit, ale bez lítosti a sebeobětování. A na tom nezmění nic ani jejich nenávist.

Nevěřím na spiknutí několika geniálních supermozků, které chtějí ovládnout svět. Věřím na lidskou hloupost. Ta totiž ještě nikdy nezklamala.

Mimochodem – vídeňská pohřební služba nechala vyrobit roušky – černé s bílým nápisem: „Popírání korony zajišťuje pracovní místa.“

Možná trošku drsný humor. Takový rakouský…

Samozřejmě to bude v čase sociálních sítí těžké prosadit, ale – upřímně – máme nějakou rozumnou alternativu?

               Teď hovořím o očkovací látce proti koronaviru. Odpůrci očkování už stojí několik měsíců na barikádách und šíří nejstrašnější konspirativní teorie. Jako ta, že virus byl jen záminka – pokud tedy vůbec existuje – ale ona vakcína bude naprosto smrtelná a má za úkol zredukovat počet obyvatelstva na zeměkouli, protože se lidi už příliš přemnožili. Nebo ta, že všem bude při očkování implantován čip, kterým budou sledováni a ovlivňováni, eventuálně i podle potřeby zabiti. Za vším samozřejmě stojí zloduchové Bill Gates und Georgy Soros. Tato druhá konspirační teorie bazíruje na dost nešťasném výroku Billa Gatese o čipu schopném monitorizovat zdravotní stav člověka– ovšem Bill je člověk počítačů a chybí mu tedy empatie a hlavně diplomacie. Na počítači se dá špatně naprogramovaný software vymazat, vypuštěná věta už se zpět vzít ani vymazat nedá. Mimochodem ani Gates ani Soros nemůžou mít zájem na redukci obyvatelstva planety – jsou to totiž konzumenti jejich zboží.

               Fektem je, že si lidstvo, zejména v tzv. západním světě, odvyklo od smrtících epidemií – a že  to je právě následkem očkování, na tuto souvislost už z velké části zapomnělo. Děti umírající strašnou smrtí udušením při záškrtu, děti ochrnuté v důsledku dětské obrny, černé neštovice, kosící i členy císařské rodiny, to vše je minulost. Proti černým neštovicím se už ani neočkuje, protože se konsekventním očkovacím programem podařilo zahnat tento příšerný virus z volné přírody do laboratoře.

               Samozřejmě se z očkování, jako ze všeho, stal i obchod, v němž se dá vydělat spousta peněz. Proto se očkuje pomalu proti všemu. I když ne vždy je účinek a účelnost jednoznačně dokázaná. Jako očkování proti rotaviru u malých dětí.  Ani já sám nedokážu vždycky rozeznat, kde končí medicína a kde začíná už jen byznys. Laik je pak vydán na milost a nemilost a hledá – bohužel – odpověď na svou nejistotu na internetu.

               Jsou očkování, která nechrání dostatečně, ať už se jedná o chřipku – virus každý rok mutuje a očkovací láltka nemusí odpovídat novému antigenu, nebo proti Pneumokokům – i při dvojím očkování se dosáhne ochrany jen před 36 kmeny z více než 60, takže i po očkování člověk pneumokokový zápal plic dostat může. To samozřejmě žene vodu na mlýn odpůrcům očkování – a v důsledku toho byla proočkovanost proti chřipce v Rakousku v zimě 2019/2020 osm procent. Těžké chřipkové zápaly plic i se smrtelným průběhem jsme léčili na naší JIPce – tři pacienti zemřeli, jeden z nich byl očkovaný.

               A teď přišla korona a s ní i hysterie. Hlavním tématem je povinné očkování dětí, kterého se rodiče děsí. Doufám, že budou mít politici dost rozumu, aby děti z očkovacího programu proti koroně vynechali – protože děti stejně na koronu neonemocní, jejich věčně usoplený nos a jím vyvolaná imunita je ochrání lépe než očkování. Je sice pravda, že nejlepší ochranu staré generace proti chřipce je možné dosáhnout právě proočkováním školou povinných dětí, ale toto pravidlo nebude u korony fungovat.

               Hodně netaktické bylo velkohubé oznámení prezidenta Putina, že Rusko má vakcínu. Bylo zřejmé, že tato vakcína nemůže být ještě prověřená ve fázi III připouštěcí studie. Putin nakonec zrelativizoval svou výpověď, že se jedná pouze o registraci látky, ovšem škody už byly tady. Nedůvěra vůči očkování vzrostla a Putin sám se stal na sociálních sítích terčem mnoha vtipů.

               Jinak tomu ale nebylo ani v USA. Prezident Trump hrál s kartou očkovací vakcíny v předvolebním boji naprosto nestoudně, když ji sliboval už v říjnu. Nakonec oznámila firma Pfizer, že očkovací látku má, deset dní po volbách, což ho rozzuřilo na nejvyšší míru.

               Prostě z medicínského tématu se stalo politikum, které má přinést hlasy – pro jakýkoliv lék se nemůže stát nic horšího, než když se stane subjektem politického boje. Protože pak převládají už jen emoce a rozumná argumentace je téměř nemožná.

               Přesto se pokusím přiblížit problém očkování proti koronaviru z racionálního hlediska – samozřejmě nemůžu tvrdit, že znám všechna fakta, ale ta, ke kterým mám přístup, se pokusím popsat bez ideologického náboje.

Princip očkování je starý více než dvě stě let – první bylo očkování proti černým neštovicím britským doktorem Edwardem Jennerem v roce 1796. Lidské tělo vytváří proti jemu cizím faktorům imunitu. Důležité je, aby poznalo tento cizí faktor jako antigen, pak je tato informace předána imunitnímu systému, který v složité spolupráci T a B Lymfozytů vytvoří protilátky proti tomuto antigenu s cílem vypudit ho z těla. Tento proces trvá u zatím neznámé infekce několik dní a může přijít pozdě – je to tedy jakýsi závod s časem. Pokud se člověk už s daným antigenem dříve setkal, je tato informace uložená v takzvaných paměťových T buňkách a tělo může zareagovat mnohem rychleji, místo v řádu dnů v řádu hodin, což většinou stačí k eliminaci antigenu ještě než se stane nebezpečným. Při očkování je do těla dodán antigen viru (zřídkavěji baktérie) – buď se jedná o mrtvý virus (mrtvá vakcína, např chřipka) nebo o virus oslabený (živá vakcína, např. spalničky). Obecně se dá říct, že živá vakcína vyvolává silnější imunitní ochranu, mrtvá je naproti tomu ale bezpečnější. Pokud se jedná o stabilní virus, který se nemění, poskytuje takové očkování ochranu na mnoho let. Problémem jsou viry, které mutují a tím pádem se mění – jsou to především RNA viry. RNA viry mají jen jeden řetězec a jsou tedy náchylnější na mutace než DNA viry se dvěma řetězci, kdy může být mutace v jednom opravena z nepoškozeného druhého. Klasickým RNA virem je virus chřipky, každý rok přichází v nové mutované podobě a proto není tělem poznán jako antigen, se kterým už měl člověk do činění a imunitní reakce začíná vždycky nanovo. Je také těžké odhadnout směr mutace viru, aby bylo možné vyvinout účinnou látku, která bude blokovat právě ten virus, který teprve přijde. Pokud máme štěstí a chřipková sezóna v Austrálii (kde je zima o půl roku dříve) poskytně virus, který pak přijde k nám, je vakcína účinná, pokud tam přijde zima o půl roku později než u nás – máme smůlu a nedůvěra vůči očkování proti chřipce stoupá. Používá se v podstatě polyvalentní vakcína ze 3 typů chřipky typu A a jedné typu B.

               Proto existuje snaha vyvinout očkovací vakcínu, který by byla mutacemi neovlivnitelná. Jde o techniku, pracující s messenger RNA – tedy mRNA. Virus se totiž nedokáže sám množit. Musí se dostat do lidského těla, kde využije lidské mechanismy k tomu, aby se namnožil. Do jádra buňky vyšle svou část – právě tuto messenger RNA, která se zde zabuduje do genetického kódu buňky a produkuje nové viry. Tato mRNA není mutacemi ovlivněná a pokud by byla tělem poznána jako antigen, může zabezpečit dlouhodobou imunitu proti danému viru.

               V roce 2018 publikovala firma Biontech z německého Mainzu, že tuto technologii odhalila a je tedy schopná poměrně rychle vyvinout očkovací látku proti jakémukoliv RNA viru. Za firmou Biontech stojí manželský pár Özlem Türeci a Ugur Sahin, Němci tureckého původu. Özlem Türeci se už narodila v Německu jako dcera tureckého lékaře, Ugur Sahin přišel s rodiči do Německa jako čtyřletý chlapec.

               Farmakologický průmysl projevil z tohoto objevu ukázněnou radost – v podstatě je z hlediska byznysu takový objev problematický. Dlouhodobá imunita byl učinila každoroční očkování proti chřipce zbytečným a to by ohrozilo obrat. Jenže pak přišla korona.

               První z registrovaných a připuštěných očkovacích látek vznikla právě na základě spolupráce americké firmy Pfizer s německou firmou Biontech – čili používá právě patent onoho německo-tureckého manželského páru, který je už dva roky známý. Nabídnu teď krátký přehled o očkovacíh látkách, které jsou na trhu nebo ve vývoji.

1. BNT162b2 od firmy Pfizer/Biontech – pracuje jak už jsem psal s mRNA technologií. Tato část viru – ne tedy celý virus – je podán do těla, mRNA se zabuduje do buněčného jádra a produkuje bílkovinu, která je tělem poznána jako antigen. Tím pádem se v případě skutečné infekce nemůže virus v těle množit, protože se proti tomuto procesu vytvořily protilátky. Předpokládám tedy, že očkování nemůže chránit před nákazou virem (a tedy ani před předáváním infekce na další lidi) zabrání ale propuknutí nemoci. Pfizer udává devadesátiprocentní ochranu, což by bylo epochální, zejména, pokud by zůstala zachována několik let. Ovšem nepodceňujme PR – zřejmě bude ochrana nakonec v běžném životě o něco nižší. Problém je, že mRNA je extrémně nestabilní a musí být přechovávána při teplotě minus 70 stupňů. To je něco, co dokonce i u mně vyvolává nedůvěru. Bude distribuce této látky skutečně spolehlivě a masově možná? Neměli bychom taky zapomenout, že při technologi mRNA se jedná o zcela novou a zatím v praxi nevyzkoušenou metodu.
2. mRNA – 1273 od americké firmy Moderna. Pracuje .- jak už registrační název látky napovídá, rovněž s mRNA technologií, protože ale používá syntetickou stabilizaci této bílkoviny, stačí pro skladování teplota minus 20 stupňů a třicet dní zůstává látka účinná i při teplotě minus dva až osm stupňů. Fáze III připouštěcí studie už proběhla na 30 000 dobrovolnících, následně onemocnělo 95 probandů na Covid 19, pět v očkované skupině a 90 ve skupině, která dostala placebo. Výsledek je tedy slibný a u obou očkovacích látek pracujících s mRNA, nebyly zaznamenány žádné podstatné vedlejší účinky. Pro mně je to celkem logické, nepracuje se zde se skutečným virem, ani živým, ani mrtvým.
3. AZD1222 od Astra Zeneca je v masových sdělovacích prostředcích často zmiňována. Britsko-švédská firma ve spolupráci s univerzitou v Oxfxordu pracovala na zcela jiné bázi – vlastně už vyzkoušené vektorové technologii. Do pro lidi neškodného adenoviru, který napadá šimpanze, byla naimplantována bílkovina Covida 19. Tato bílkovina je po očkování tvořena lidskými buňkami a vytváří imunitní odpověď. Jde o už používanou technologii, ovšem není vyloučeno, že může dojít k přehnané nebo chybné imunitní odpovědi vyvolávající autoimunní choroby – připouštěcí studie této látky musela být na sedm týdnů přerušena, protože jeden z probandů dostal zánětlivé onemocnění míchy.
4. Sputnik V – je ona očkovací látka, kterou tak populisticky oznámil Vladimír Putin, ačkoliv v té době neexistovala ještě fáze III připouštěcí studie. Výsledky této fáze se objevily až teď před několika dny, ovšem samotné politické zadání vyvolává velké pochyby, zda jsou tyto výsledky skutečně nezfalšované – žádný ruský vědec by si nemohl dovolit zpochybnit prezidentovo prohlášení. Jestliže Putin vyhlásil vakcínu za účinnou ještě před výsledky studie, musely výsledky tuto účinnost samozřejmě potvrdit. To budí ve vědeckých kruzích velkou nedůvěru. V podstatě se jedná také o vektorovou vakcínu jako je ona z Oxfordu, jen je Covidový antigen naimplantovaný na dva neškodné lidské adenoviry. Proč na dva? Pokud se totiž člověk už s takovým adenovirem v životě setkal, enbude tvořit proti tomuto manipulovanému viru žádné protilátky. Proto tato dvojitá pojistka. U viru ze šimpanze tento fenomén nehrozí.
5. EpiVacCorona byla jako mrtvá vakcína vyvinuta v Rusku na Sibiři. Jde o klasickou očkovací látku, pracující s usmrcenými viry, případně jejich částmi. Nakolik tato vakcína bude chránit před virem, který tak rád a rychle mutuje, je velmi problematické zodpovědět.
6. CoronaVac od čínské firmy Sinovac je právě ve fázi III a jako jediná pracuje se živou vakcínou. Jde tedy o oslabené živé viry Covida 19. 29.října se u jednoho očkovaného objevily „těžké vedlejší účinky“, takže byla studie přechodně zastavena. A to dkonce i v Číně, která se zatajováním nepříjemných skutečností nemá právě velký problém.

Dá se předpokládat, že se na trh EU dostanou první tři očkovací látky.  Samozřejmě a logicky bude panovat zpočátku nedůvěra k technologii, která ještě nikdy nebyla použita. Osobně si myslím, že mRNA techologie by neměla způsobovat podstatné problémy – nejde ani o živý ani o mrtvý virus, nebyly zaznamenány ani autoimunitní projevy přehnané imunity proti vlastním orgánům. I skutečnost, že farmakologický průmysl tuto metodu „objevil“ až když se stala aktuální pro Covid, kde si jinak nevěděl rady, svědčí o tom, že na objevu mohučského manželského páru něco bude – ostatně publikovali svůj objev už dva roky před zjevením Covida 19, není to tedy narychlo a cíleně vyvíjená technologie.

               Doufám jen, že budou mít politici dostatek rozumu a nezačnou s očkováním u dětí. To by bylo naprosto fatální. Očkovat by se měly ohrožené skupiny, tedy především senioři – jde především o odlehčení zdravotnických zařízení a intenzivních jednotek. Potom zřejmě přijdou na řadu zdravotníci a učitelé – nakolik bude očkování dobrovolné a nakolik bude vyvíjen nátlak, na to si budeme muset počkat.

               Nezapomeňme ale – očkování bude s největší pravděpodobností chránit před těžkými průběhy nemoci – ne ale před nákazou a jejímu dalšímu šíření.

               Odpůrce očkování samozřejmě nikdo nepřesvědčí – těch je asi 2-3 procenta populace. Jsou ale hluční, velmi aktivní na sociálních sítí a pracovití ve vytváření názorové bubliny a vytváření pocitu „pociťované většiny“. Jestliže jsou jejich názory prezentovány na internetu dostatečně často, dokážou znejistit i mnoho jiných, nerozhodnutých. Jak věděl už Joseph Goebels, stokrát opakovaná lež se stává pravdou – internet umožňuje lži opakovat ne stokrát, ale milionkrát – nevěřte pak tomu, i kdyby se jednalo o „fake news“ par exelance.

               V roce 2019 označila WHO očkovací skepsi za jedno z deseti největších nebezpečí pro lidské zdraví. Očkovací skepse má čtyři důvody: Confidence – chybějící důvěra v účinnost a bezpečnost očkovací látky. Complacency – v důsledku proočkovanosti zmizí pocit ohrožení danou chorobou. Convenience – obtížný přístup k očkování, případně s tím spojené náklady. Calculation – pacient počítá se skupinovou imunitou, spoléhá na ostatní, že se nechali očkovat.

               Co se týká mýtů ohledně vedlejších účinků očkování – tvrdí se, že způsobuje nárůst alergií. V někdejší NDR bylo očkování na rozdíl od SRN povinné. Alergií bylo v komunistickém Německu mnohem méně než na západě. Po sjednocení Německa tento rozdíl zmizel.

               Tvrzení, že například spalničky posilují imunitní  systém nemá žádnou oporu v medicínských faktech. Naopak, na několik týdnů po prodělané infekci vzniká stav skoro podobný HIV infekci se značně oslabenou imunitou pro všechny další infekce. V prvním roce po prodělaných spalničkách stoupá úmrtnost u dětí na různé jiné infekce a normalizuje se právě až po roce.

               Velmi tvrdohlavě se drží mýtus, že očkování způsobuje autismus. Tato studie z roku 1998 od týmu Andrewa Wackefielda byla publikována v Lancetu, tedy jednom z nejprestižnějších medicínských časopisů. I když byla později vyvrácena a byly jí prokázány obrovské systémové nedostatky – vypuštěný fake news se už nedá vzít zpátky. Tyto informace se točí v kruhu, i když například dánská studie z roku 2019 na 600 000 dětech nedokázala žádný takový účinek dokonce ani na vysoko rizikových pacientech.

               Očkování, která skutečně způsobovala těžké lokální reakce s komplikacemi (černé neštovice, tuberkulóza) se už nepoužívají. Ovšem u mého přítele, s kterým hraji tenis, došlo v důsledku očkování proti pneumokokům k aktivaci staré infekce toxoplasmózou a oslepl na jedno oko. Současné nosné látky (adjuvans)očkovací substance jsou neškodné. Kdysi způsobovaly zejména u chřipky silné reakce z nesnášenlivosti, dnes už to patří minulosti. Předpokládám, že ani u nových vakcín by neměly způsobovat problémy, na to jsou už příliš dobře prozkoumané.

               Čili – jako při každém medicínském zákroku – určité riziko je vždy přítomné, ale výhody z očkování jednoznačně převládají – doufám, že si to lidé uvědomí a k očkování přijdou. I kdyby při tom měli mít trošku divný pocit okolo žaludku.