Santiago de Compostela

               Je jasné, že naším prvním cílem musí být nádraží. Původní cíl, totiž „Oficina de Peregrinos,“ abychom získali naši „Compostelu“, se odsouvá dozadu. Priority se změnily. Venku poprchá, oblékáme nepromokavé bundy. Na nádraží je to asi jeden a půl kilometru, bez ruksaků to ale jde. Na informacích potkáváme dva zaměstnance, naštěstí hovoří oba anglicky (snacha […]

Ráno se budím šokem. Celý polštář je zašpiněný krvavými skvrnami. Zjišťuji, že jak nos, tak rty jsou rozpraskané v důsledku působení neúprosného španělského slunce. Bepanthen sám na to očividně nestačí. Ale i tak se jím natírám a vyrážíme.                Okolo pensionu už proudí davy „poutníků“. V přízemí pensionu stojí množství seřazených kufrů, chápu tedy, proč většina turistů […]

V noci nemůžu spát strachem z toho, co přijde, a to i přesto, že jsem si vzal tabletku na spaní. V noci po cestě na záchod je bolest tak silná, že se tam skoro nemůžu dobelhat. Neuvědomuji si, že bolest bývá uprostřed noci okolo třetí hodiny nejsilnější. To je proto, že hladina kortizonu i stresových hormonů, které bolest […]

               Od sedmi už zase vyzvánějí zvony, herberk je třeba opustit do osmi. Balíme se tedy – poprvé potmě – což moje znechucení nad místem ještě prohlubuje. V osm stojíme na náměstíčku městečka a hledáme bar, kde bychom se mohli nasnídat. Ten, kde jsme včera večeřeli, je zavřený, na náměstí je otevřená restaurace La Plata. Když […]

Na čtrnáctý den máme v plánu jen velmi krátkou trasu do Roxicy, to je deset kilometrů. Jednak je to do kopce a jednak chceme dát odpočinout mému kolenu. To sice jakž takž funguje, ale šťastně se netváří.                Jdeme na snídani. Je tam ta stejná slečna jako včera večer, jenže tentokrát je její nálada trošku zachmuřenější […]

Ráno vyrážíme okolo osmé, protože není důvod pobývat v herberku déle. Na rohu je bar, kde dostaneme snídani a razítka do Credencialu. V devět stojím před lékárnou, abych zjistil, že otvírá až o půl desáté. Je mi jasné, že s kolenem ve stavu, v jakém je, nikam nedojdu. Chci to tedy zkusit s elastickým obvazem. Barman se asi diví, proč […]

Když se probudíme, venku neprší, i když to předpověď počasí oznamovala a na první pohled to tak i vypadá. Ale je to jen mlha, která nechává vysrážet vodu na venkovní straně oken. V herberku už řádí uklízečka. Moc se s námi nemaže. Jedno, že máme na posteli ještě věci a prádlo, nahází to všechno na jednu hromadu, […]

               Opouštíme luxusní příbytek v Abadínu už v osm hodin (Španěl ho opustil už hodinu před námi), protože máme strach z deště, který má být podle předpovědi počasí odpoledne velmi silný. Volá nám Vladimírova sestra, která si dělá starosti. Dokonce i v slovenských zprávách informují o silných lijácích ve Španělsku se záplavami – to je ovšem záležitost jihu. U […]

Snídani máme také v semináři. Španělská pohostinnost ovšem nejde tak daleko, že by kuchařka kvůli nám ráno vstávala. Káva na stole je od včerejška a není zde žádná varná konvice ani plotna. K tomu obvyklý opečený chleba, máslo a marmeláda. Nevíme si rady, až se objeví nějaký seňor. Ptám se ho, jak se dostanu k tomu, abych si […]

               V noci silně prší, ale ráno už zvítězilo nad mraky sluníčko a slibuje krásný den. Zase jsme měli jednou štěstí. Jako následek nočního lijáku nás budou v první polovině dne provázet mlhy a nízká oblačnost v údolích, nad které ale máme vystoupat a taky to uděláme.                Švýcar vstává už někdy o půl sedmé, potmě se balí […]

Ráno je sice zamračeno a fouká silný vítr, ale k naší radosti neprší. Jdeme v hotelu snídat, je trošku problém si něco objednat, protože kromě španělštiny žádný jazyk nefunguje. Nakonec dostáváme opečený krosánek, sladké pečivo a opečený chléb (tostado) s máslem a marmeládou. Cukru jsme načerpali víc než dost, můžeme vyrazit.                Mám trošku problém, protože už jsem […]

Je první duben a oficiálně jsem právě první den v důchodu, to předtím byla ještě dovolená. Hned se to projeví, beznadějně zaspím a probouzím se o čtvrt na devět. Vlado je spokojen, míní, že je to pro důchodce naprosto správný čas na vstávání.                Pak snídáme. Kuchyň je dobře vybavená, Vlado si tedy může dát svůj […]

V důsledku chybějící varné konvice na čaj musíme na snídani do baru v hostelu. Černá číšnice nám nabízí omeletu, což s radostí přijímáme. Jde o španělskou omeletu s vajíčky a brambory. Je dobrá, ovšem při placení účtu se mi protočí panenky. 92,50 euro je nejvyšší účet, který během našeho putování zaplatíme. Když počítám všechny položky dohromady, mohlo účet […]

Ráno vstáváme brzy, protože se stejně na holých matracích spát nedá. Vladimír vaří čaj, naštěstí jsme si včera nakoupili dost jídla i na snídani. Po včerejším martýriu mám hříšný plán. Protože cíl – vesnička Cadavedo  – je vzdálená 24 kilometrů a náš denní plán je kilometrů patnáct, rozhodl jsem se v rámci strategického plánování trošku švindlovat […]

               Den nezačíná právě dobře. Seňora v herberku nás už večer upozornila, že nehodlá podávat snídani před desátou hodinou. Chápeme, musí se vyspat, koneckonců jsme ve Španělsku. Bohužel není k dispozici žádná kuchyňka, kde bychom si mohli aspoň uvařit čaj, dokonce ani žádná varná konvice. Opouštíme tedy herberk v naději, že se budeme moci nasnídat v baru na náměstíčku […]

               Ráno se probouzím s bolestí v palci na pravé noze. Při bližším ohledání dostávám paniku. Nehet je modrý až fialový, očividně nehtové lůžko zakrvácelo. To mě ale neznepokojuje tak, jako skutečnost, že palec je červený jako při dnavém záchvatu. Dna to není, jen ty nedostatečně rozchozené boty. Palec vypadá, jako by se do něj dával zánět. […]

               Den druhý je i poslední, který jsem dopředu proplánoval. Ráno potkáváme paní domácí, je velmi sympatická, hovořící plynně anglicky, což v nás budí přesvědčení, že to tak bude i nadále. Ochotně zodpoví všechny otázka, například, kde se dostaneme k takzvanému Credencial. To jde průkaz, který dosvědčuje poutníkovi, že cestu prošel. Dávají se do něho razítka z míst […]

               Vstáváme ve 4:40 v mém vídeňském bytu, který sdílím s mým synem. Ten ale se mnou do Santiaga nepůjde. Za partnera jsem si vybral a k spolupráci přesvědčil kamaráda Vladimíra – sám bych si na tu pouť netroufl. Vladimíra už moji čtenáři znají – je to onen mimozemšťan z Vysokých Tater, který se v posledních letech víceméně polidštil a […]

Jaké jsou důvody stát se poutníkem? Zřejmě hodně rozdílné. Někdo vyráží na pouť s úmyslem očistit svou duši od hříchů, někdo chce modlitbou zlepšit současný svět (který se ovšem vůči takovým snahám projevuje velmi rezistentní.) Někdo se chce jen sportovně vyžít na trase dlouhé několik stovek kilometrů a někdo si chce prostě vychutnat ducha takového putování, […]