Odkud se bere současný antisemitismus?

               Na tuto otázku si můžu odpovědět okamžitě. Byl tady vždycky, jen nebyl „in“. Po holocaustu druhé světové války se další útoky na Židy odehrávaly jen skrytě a v tajnosti. Sice se na setkáních burschenschaftů v Rakousku zpívalo „Vpřed staří Germáni, zplynujme ještě šestý milion“, ale když se na to přišlo, nikdo o tom nechtěl nic vědět, podle pravidla „já nic, já muzikant.“

               Válka v Gaze to změnila. Najednou je možné útočit na Židy beztrestně, je možné šířit proti nim nenávist na sociálních sítích, je možné poškozovat jejich obchody a pomníky na hřbitovech, to vše po záminkou boje za „hladovějící děti v Gaze.“

               Aby bylo jasno, nehodlám se v žádném případě zastávat vlády Benjamina Netanjahua. Tato vláda, jakkoliv byla demokraticky zvolená, se opírá o podporu extremistů a vykazuje autoritativní fašistické prvky. Povolení stavby dalších sídlišť na Západním břehu Jordánu je úlitbou za politickou podporu nejradikálnějších sionistů a Benymu jde jen o to, aby se udržel u moci a neskončil v kriminále. Ale totéž dělá Donald Trump, Robert Fico, Viktor Orbán, a přesto to nevyvolává celosvětovou hysterii.

               Jenže Židé byli od nepaměti vděčným objektem šíření nenávisti, už jen proto, že byli identifikovatelní, že byli „jiní“. A sami tomu přispívali pozitivní diskriminací, kdy se dobrovolně izolovali od křesťanské společnosti. Pamatuji si, jak mi můj strýček, vzdělaný muž, kterého jsem měl moc rád a který v žádné případ nebyl hloupý, vyprávěl o tom, jak Židé ovládají svým kapitálem celý svět, a zdůvodňoval to protokoly sionských mudrců. A se stejně vážnou tváří tvrdil, že si Američané svá „dvojčata“ v New Yorku zničili sami a že za tím je židovské spiknutí. Nikdy nebylo těžké najít důvod, proč Židy nenávidět a pokud měl člověk životní potřebu někoho nenávidět, byli Židé vždycky na ráně. Ostatně tak vznikl i fenomén Soros, čistě účelové vytvoření démona volebními poradci Viktora Orbána Arturem Finkelsteinem a Goergem Birnbaumem (jak už jména napovídají, jednalo se o Židy a poradce Benjamina Netanjahua.)

               Ale tady nešlo o národnost nebo o náboženství, šlo o volby do maďarského parlamentu a ty díky použitelnému zloduchovi Viktor Orbán v roce 2010 s velkým přehledem vyhrál.  A Birnbaum před svou smrtí označil „zloducha Soroše“ za svůj „nejgeniálnější produkt“. Fakt, že byl Soroš Žid, nehrál zpočátku centrální roli, ale nabralo to vše svůj vlastní vývoj a dnes je už mezi vyznavači konspiračních teorií Soroš symbol židovského spiknutí.

               Židé měli problémy odjakživa, už ve své Palestině. Když se jako jediní nenechali helenizovat a trvali na svém jediném Bohu. Když znovu a znovu vyvolávali povstání v tehdy už římské Palestině, až se císař Hadrián neudržel a ze země je vyhnal. Křesťané obvinili po světě rozptýlené Židy z „Kristovy vraždy“ a zakázali jim vlastnit půdu. Když chtěli přežít, museli Židé vsadit na obchod, na půjčování peněz na úrok (což bylo křesťanům dost nesmyslně zakázáno) a konečně v devatenáctém století na vzdělání. Ne nadarmo mělo tolik nositelů Nobelovy ceny židovský původ. Katolická církev jako vedoucí ideologická instance středověké Evropy nenávist vůči Židům pilně přiživovala a vyhlašovala za svaté fanatické antisemity, kteří měli na svědomí stovky umučených Židů jako například Jana Kapistránského nebo Juana de Ribera. Ochrana židovských komunit byla vždy úkolem světské moci – ta to nedělala zadarmo a když se této funkce vzdala, jako to udělal Karel IV., mělo to ihned znovu za následek stovky mrtvých. K strašnému pogromu v Praze v roce 1389 stačila jen neschopnost Václava IV. Vrazi a sadisté byli kdykoliv připraveni zaútočit, pokud neměli strach z trestu.

               Úspěch byl vždy dobrým důvodem k nenávisti. Neschopnost budí závist a od té je k nenávisti už jen malý krůček. Vše pak kulminovalo holocaustem, nesmyslným vražděním průmyslovou metodou, jaké nemělo v dějinách lidstva obdobu.

               Evropa se po druhé světové válce zastyděla, že zavraždila nebo vyhnala deset milionů integrovaných, chytrých a produktivních lidí a aby si umyla svědomí, přivezla si dvacet milionů neintegrovaných muslimů, kteří se z velké části ani integrovat nechtěli a nechtějí a hlavně – antisemitismus je součástí jejich DNA. Arabi nikdy nezkousli ponížení roku 1947, kdy prakticky bezbranní Židé nejenže odrazili jejich útok, mající za cíl Židy v Palestině vyhubit, ale dokonce je zahnali a obsadili rozsáhlá území, předtím obydlená palestinskými Araby.

               Tento antisemitismus jsme si do Evropy importovali a teď se divíme, že se Židé v zemích s velkým podílem arabského obyvatelstva, jako je například Francie, necítí doma bezpečně a vystěhovávají se. Jako kdysi v třicátých letech z Německa.

               Kuriozní na současné situaci ovšem je, že ten fanatický antisemitismus nepřichází z fašistických, tradičně antisemitských kruhů, ale z oblasti extrémních liberálů – úmyslně je nenazývám levicí, protože pro mě žádná levice nejsou. Nejde jen o šílenou Gretu, kterou by už opravdu měl někdo zavřít a zahodit klíč od cely. Za ní se tahají tisíce radikálních „liberálů“ naplněných nenávistí (což už samo o sobě liberalismu protiřečí a tito lidé vlastně šlapou po vlastním přesvědčením v představě, že vedou svatou válku. Vedou ji ale jen proto, že se mohou spolehnout, že se jim v demokratických zemích nic nestane. Jestliže se na amerických univerzitách jako je Harvard nebo Columbia musí židovští studenti bát vstoupit na půdu školy, protože jsou napadáni jen pro svou rasovou příslušnost, je něco hodně špatně. Protože na ně útočí ti, kteří se zaklínají svobodou a tolerancí. A poskytují Donaldu Trumpovi vítanou záminku, aby proti vzdělání, které tyto školy symbolizují, vedl likvidační válku. Proto existuje i ta banda s palestinskými vlajkami, která ruinovala jeden z nejdůležitějších cyklistických závodů „Vueltu“, jen proto, že zde závodí tým, mající židovského majitele a v němž je JEDEN izraelský cyklista. A nejen že blokovali dojezdy etap, ale způsobili i těžké zranění Javierovi Romovi, cyklistovi, který s tím vším nemá vůbec nic dočinění. A pak se ptám, kde je exekutiva? V tomto případě se jedná jasně o ublížení na zdraví z nedbalosti, což je trestný čin. (V Rakousku je na něj sazba až tři roky nepodmíněně). A pokud blokáda dojezdu etap je jen přestupkem, pak se má řešit v občansko-právním řízení a oni fanouškové Hamásu by měli být voláni k finanční zodpovědnosti za způsobené škody, včetně nákladů na potřebnou policejní ochranu.

               Jestliže ve Vídni měla vystupovat Hip-hopová hudební skupina Kneecap, která na svých vystoupení mává vlajkami Hizballáhu, slaví Hamás a vyzývá k nenávisti k Židům a k vraždám britských poslanců a vicepremiér Babler místo aby vystoupení takového hudebního tělesa prostě zakázal, hledá s pro palestinskými aktivisty „dialog“, je to vrchol cynismu. Paradoxem je, že proti vystoupení této skupiny protestoval poslanec za posthitlerovskou stranu FPÖ Leo Lugner a Viktor Orbán hudebníkům vstup do své země zakázal. Ačkoliv sám s antisemitskou kartou tak rád hraje. Ale co je moc, to je moc a naši „demokrati“ to prostě nedokážou říct! Liberálové hledají „dialog“ s někým, kdo o žádný dialog nestojí.

               Možná se nikdy nedozvíme, nakolik byl útok Hamásu 6.října 2023 vyprovokován. Benjamin Netanjahu válku nutně potřeboval ke svému politickému přežití a ignoroval vytrvale varování pohraničníků z hranice s pásmem Gazy a dokonce odvelel armádu na západní břeh Jordánu. Zřejmě nedocenil, jak se se teroristé budou chovat. Nejde totiž o to, kolik obyvatel Izraele zavraždili, ale JAK je zavraždili. Jejich sadismus snese možná srovnání jen s řáděním Džingischánových Mongolů. (Chudinka útlocitná Greta Thumberg se odmítla na video, které bojovníci Hamásu při svém řádění sami natočili, podívat. Aby se nenarušil její obraz ubohých Palestinců!). Ostatně Greta se vžila do pozice symbolu moderního antisemitismu, užívá si ji a přirovnání k Hitlerovi nebo Heinrichovi ji nijak neděsí. Jak víme, moc do školy nechodila a dějepis se ve Švédsku zřejmě vyučoval v pátek. Bestiální chování teroristů Hamásu přišlo ale Netanjahuovi určitě vhod. A stejně se chová i druhá strana. Mluvčí Hamásu se netají tím, že mu na civilních obětech obyvatelstva pásma nezáleží, ba dokonce, že čím víc lidé a hlavně dětí zahyne, tím lépe.  Masmediální válku Hamás nad Izraelem už vyhrál. A zda opravdu zadržuje humanitární pomoc civilnímu obyvatelstvu Izrael nebo sám Hamás, se zřejmě tak lehce nedopátráme. Každopádně si Hamás nárokuje monopol na rozdělování této humanitární pomoci.

               Samozřejmě, že nám musí být lidí, žijících už druhý rok v ruinách a bojujících o trochu jídla a o nějakou provizorní střechu nad hlavou, líto. Ale proč máme zapomenout na skutečnost, že 6.října 90 procent obyvatelů Gazy jásalo a nazývalo tento den „nejšťastnějším dnem v jejich životě“. A i teď, po bezmála dvou letech bojů by opět 80 procent z nich v případných volbách dalo svůj hlas Hamásu. Nejsou tedy spoluviníky této války a neměli by nést následky?

Netanjahu je cynický mistr politiky bez jakýchkoliv skrupulí. Na lidech mu nezáleží, jen na své moci. Jestliže nezaplavil tunely pod Gazou mořskou vodou (příslušné přístroje jsou nainstalovány už víc než rok) není to proto, že by chtěl šetřit životy těch dvaceti izraelských rukojmích, která – možná – v těchto tunelech ještě žijí, ale proto, že by mu takový čin poškodil jméno u izraelské veřejnosti a připravil by ho o voliče. Je to chladnokrevný kalkul, ze kterému člověku vstávají vlasy hrůzou. Ale ani to není důvodem útočit na Židy jako takové.

               V Izraeli probíhají od začátku protivládní demonstrace, žádající propuštění rukojmí. Demonstrantům ovšem nějak chybí návod, jak to udělat. Hamás za propuštění těchto posledních protizákonně násilně zavlečených mladých lidí požaduje, aby se Izrael stáhl z palestinského území, aniž by se sám zavázal aspoň k tomu, aby uznal právo Izraele na existenci. Čili žádá izraelskou kapitulaci. Palestinci zatím vždycky odmítli návrhy na mír, a to i ty rozumné, jako Olmertův z roku 2008. Stále je jejich heslem „from the river to the see“, čili zničení Izraele a vyhnání Židů z Palestiny.

Ovšem skutečnost, že ani po oněch dvou letech nebyl Izrael schopen Hamás zničit (i když zabil už skoro všechny jejich vedoucí představitele a nezastavil se ani na útoky na vůdce této teroristické organizace v zahraničí, a to nejen v Iránu a v Sýrii, ale i v Kataru, který je sice hlavním finančním podporovatelem Hamásu, ale i místem mírových jednání) není pro izraelskou armádu a premiéra ani ministra obrany právě dobrým vysvědčením. Pokud se bojovníci skrývají mezi civilním obyvatelstvem, není samozřejmě jejich likvidace snadnou záležitostí. Ale každou chvíli se objevují videa slavnostních tribun, okolo kterých křepčí stovky zamaskovaných bojovníků ozbrojených kalašnikovy – a nic se jim nestane! A to v zemi, kde je každý čtvereční metr půdy sledován izraelskými drony! Rozumí tomu někdo? Jako by si Netanjahu svého nepřítele šetřil, aby mu dlouho vydržel.

               Ne, jak už jsem řekl, nejsem žádným fanouškem Benjamina Netanjahua a jeho vlády. Patří do stejné sorty jako Donald Trump, Viktor Orbán nebo Robert Fico. Všem je společné, že jim jde jen o sebe samé, a ne o národ, který si je zvolil do svého čela.

               Ale nenávist k národu jako takovému je něco odpudivého, co natropilo ve světě už neuvěřitelně mnoho zla. A jestliže jejich šiřiteli a podporovateli teroristické organizace jsou homosexuálové a liberální intelektuálové, kteří by v Gaze pod vládou Hamásu přežili maximálně několik hodin, musím se ptát, jaké je jejich duševní zdraví.

               Zda by je za jejich protesty a narušování spolužití mezi lidmi měli chystat policisté nebo spíš psychiatři. Jakýkoliv šovinismus je chorobný stav. Ten protižidovský, tedy antisemitismus se dá ale přece tak krásně zdůvodnit! A pak mu můžou tito „hrdinové“ ponechat volný průchod. Stejně se jim nic nestane!