Ve Vratislavicích nad Nisou na předměstí Liberce je v rodném domě místního slavného rodáka malé muzeum.
Osudy tohoto člověka jsou v Česku málo známé, zřejmě proto, že byl národnostní Němec, ve světě je ale jeho jméno pojmem. Porsche zná zřejmě bezmála každý člověk na zeměkouli. Jeho životní osudy jsou natolik rozporuplné, že se i po smrti vedly a vedou spory, zda se po něm může jmenovat nějaká ulice. Jeho busta ve Wolfsburgu na radnici zůstat mohla, jméno ulice v Linzi ne. A jeho osud stále znovu otvírá otázky, nakolik je technokratovi, který je zapálený pro svou práci povoleno kolaborovat se zločineckým režimem, například, zda jeho členství v SS (jejíž uniformu ale nikdy nenosil) nebo NSDAP, je zločinem. Mnohem větším problémem, za který strávil po druhé světové válce 22 měsíců ve francouzském vězení, bylo jeho využívání vězňů z koncentračních táborů a lidí z nucených prací ve svých firmách, kde z 20 000 „zaměstnanců“ 500 nepřežilo a zejména pak ona osudná „Ausländerkinder pflegestätte“ kde nepřežilo s tam umístěných dětí žádné a správce tohoto „ústavu po zahraniční děti“ Hans Körbel byl za své působení v tomto ústavu v roce 1947 popraven. Porsche byl údajně podle výpovědí o situaci v ústavu informován, nic ale pro záchranu dětí nepodnikl. To všechno jsou temné skvrny na pověsti vynikajícího konstruktéra, které relativizují jeho zásluhy.
3.září roku 1875, tedy právě před 150 lety, přišel ve Vratislavicích na svět jako třetí dítě klempíře Antona Porscheho jeho syn Ferdinand. Od dětství prokazoval zájem o techniku, už v dětském věku například vyvinul systém osvětlení pro otcovu dílnu. V 18 letech nastoupil do elektrofirmy B.Egger and Co ve Vídni. Proto zřejmě na počátku své kariéry experimentoval u svých automobilových projektů zejména s elektrickým pohonem jako byl například „motor náboje kola“, který si nechal patentovat už v roce 1896 nebo první elektrické auto v roce 1899, pohon na všechna čtyři kola v roce 1900 a první hybridní vozidlo v roce 1902. To už pracoval ve firmě Lohner ve Vídni. Ovšem jeho experimenty si firma Lohner nemohla finančně dovolit, a tak v roce 1904 přestoupil k Daimlerovi ve Vídeňském novém městě jako šéf vývojového a produkčního oddělení. Bylo mu 29 let!
Tam vyvíjel motory pro sportovní vozy, ale i pro letadla a vzducholodi. V roce 1917 se stal u Daimlera generálním ředitelem, díky své vysoké pozici ve firmě nemusel narukovat na frontu první světové války. Dostal v roce 1917 čestný doktorát vídeňské technické univerzity a Řád Františka Josefa. O povýšení do šlechtického stavu přišel jen proto, že se monarchie rozpadla, ještě než stačil císař Karel návrh na jeho nobilitaci zpracovat.
V roce 1923 přešel do Stuttgartu, protože zde našel lepší podmínky než v krizí a nezaměstnaností zmítaném Rakousku. Na základě svého bydliště ve Vratislavicích nad Nisou si mohl vzít československé občanství, což mu v té době umožňovalo mnohem volnější bezvízové cestování. Je velmi pravděpodobné, že Porsche měl minimálně základní znalosti češtiny, mezi jeho spolupracovníky se objevují Češi.
Daimler totiž musel v roce 1926 fúzovat s Benzem, Porsche ztratil svou výsadní pozici, a nakonec se s firmou rozešel ve zlém. Jeho spor skončil u soudu a nakonec vyrovnáním.
Proto založil v roce 1931 Ferdinand Porsche vlastní konstrukční kancelář, která nadále pracovala jen na zakázky velkých firem. Ve firmě vlastnil Ferdinand 80 procent, další desetiprocentní podíly měli jeho zeť Anton Piech (dodnes vlastní společnost Porsche rodina Porsche – Piech a patří tak k nejbohatším v Rakousku) a obchodník a automobilový závodník židovského původu Adolf Rosenberger. Ten z firmy v roce 1935 vystoupil a odevzdal svůj podíl synu Ferdinada Porscheho, rovněž Ferdinadovi, zvaného Ferry. V dopisech, které se dochovaly a které Rosenberger napsal po válce, byl údajně vystaven velkému tlaku, protože Adolf Hitler, který se měl stát brzy největších objednávatelem u firmy Porsche, odmítal s firmou spolupracovat, dokud nebyla „judenfrei“.
Rosenberger byl v roce 1935 kvůli „prznění rasy“ (měl nežidovskou manželku) zatčen a umístěn v koncentračním táboře, odkud byl propuštěn a přes Paříž se mu podařilo včas emigrovat do USA. Tam si změnil jméno na Robert a po válce žaloval Porscheho na 200 000 marek odškodného – nakonec dostal 50 000 a jedno auto.
Nicméně jako „judenfrei“ mohla Porscheho kancelář teď ve velkém pracovat pro nacistické Německo. Už v roce 1934 dostal Porsche od vůdce pověření sestrojit levné lidové auto, které nemělo stát víc než 1000 marek. Tak vznikl legendární brouk. Porsche si přitom pomohl návrhy Bély Barényiho a Hanse Ledwinky z kopřivnické Tatry. V témže roce se vzdal československého občanství a přijal občanství německé. V roce 1937 se stal členem NSDAP. V roce 1938 byl Porsche vedoucím Akciové společnosti Volkswagen v Berlíně, která byla založena v roce 1937. Obdržel od nacistického režimu řadu vyznamenání, v roce 1938 byl logicky velkým zastáncem záboru Sudet – jeho rodná ves se tak dostala do Německé říše.
Během války se továrny na území Německa, tedy i ve Stuttgartu a ve Wolfsburgu staly terčem spojeneckého bombardování. Porsche přesunul svou konstrukční kancelář do Rakouska do Gmündu v Korutanech.
Tam ho v hlubokém údolí mezi horskými masivy spojenecké bombardéry nenašly. Porsche měl lví podíl na vývoji nového typu tanku „Tiger“ a ke konci války i na sedmdesátitunovém protitankovém obrněnci, který dostal podle něho jméno „Ferdinand“. Ten se ale už nepodařilo na frontě prakticky nasadit. Největším problémem Němců byl nedostatek pohonných hmot, a to nakonec limitovalo i jinak všem ostatním tankům nadřazeného Tigra. Ani T 34 ani americký Shermann v přímé konfrontaci s Tigry neobstály. V bitvě u Prochorovky u Kursku, kde došlo k prvnímu přímému střetnutí tankových formací, o kterém jsme se učili jako o velkém sovětském vítězství, byly ztráty 10:1 (okolo 40 německých a 400 sovětských tanků) a jeden z německých tanků, který sám zničil na dvacet sovětských, dostal 65 zásahů, a přesto se bez většího poškození dokázal vrátit do základního postavení.
Za své zásluhy byl Porsche jmenován čestným Oberführerem zbraní SS, dostal válečný kříž prvního stupně a tzv „Totenkopfring“ od velitele zbraní SS Himmlera.
Jak už jsem psal na začátku článku, jde o temnou část jeho životopisu, zejména kvůli nasazení dělníků dovezených do Říše na nucené práce, vězňů z koncentračního tábora Arbeitsdorf a německých dezertérů. Pracovní a životní podmínky byly v jeho továrnách katastrofální. Ještě v únoru 1945 nechal Porsche přivézt vězně z koncentračního tábora v Buchenwaldu, aby hloubili štoly, do nichž měla být výroba přesunuta. Od ledna 1945 žil v Gmündu a v Zell am See. Zde byl pak spolu se synem Ferrym a zetěm Antonem Piechem zatčen francouzskými okupačními úřady, a to na příkaz samotného francouzského ministra spravedlnosti Pierra-Henriho Teitgena. Bylo mu dáváno za vinu, že způsobil zatčení ředitelů firmy Peugeot a jejich věznění v koncentračním táboře. Z tohoto obvinění byl nakonec pro nedostatek důkazů v roce 1948 francouzským soudem osvobozen. V čase, který strávil ve vyšetřovací vazbě (22 měsíců) pomáhal s projektem prototypu nového Renaultu 4CV.
Po propuštění dostal smlouvu s italskou firmou Cisitalia na výrobu závodního vozu pro Formuli 1. Porsche vyvinul 112válcovýmotor s obsahem 1493 kubíků, který se ale díky tomu, že Cisitalia zkrachovala, nikdy nepostavil na start závodu.
Ferdinandův sen, zkonstruovat vlastní auto, které by neslo jeho jméno, uskutečnil během Ferdinandova věznění jeho syn Ferry – byl to sportovní vůz Porsche 356.
První prototypy byly zhotoveny ještě v rakouském Gmündu, od roku 1950 vyráběla firma ale v německém Stuttgartu-Zuffenhausenu. V roce 1950 jel Porsche na autosalón v Paříži, aby představil své auto Porsche 356. Měsíc po návratu z Paříže byl Porsche na svatbě svého synovce ve Stuttgartu. Poté, co se vrátil domů, utrpěl mozkovou příhodu, z níž už se nevzpamatoval a zemřel 30.ledna 1951.
Jeho odkaz je tedy velmi rozporuplný. Nakolik se dokázal ztotožnit s nacistickou ideologií a nakolik režim pouze využíval pro své experimenty a pro svůj odborný růst, se dá retrospektivně těžko posoudit. Nicméně nekladl zločinům nacistů ani nejmenší odpor (nebyl to tedy druhý Schindler se svým slavným seznamem). Byl dítě doby, s největší pravděpodobností prostě pouhý ochotný kolaborant. A velmi schopný konstruktér.
Jeho jméno nese hned několik muzeí, jedno je v rakouském Gmündu, druhé ve Stuttgartu a třetí ve Vratislavicích nad Nisou. Toto muzeum koupila v roce 2011 společnost Škoda, která rodný dům zčásti nechala strhnout a znovu postavit a od roku 2015 je tam už vzpomenuté muzeum.
Ferdinad Porsche je pochován v Zell am See, jeho urna se nachází v domácí kapli usedlosti Schütthof.