Dnes vás chci pozvat do jazykového koutku, možná se to bude před dovolenou v Alpách hodit.
Takto, jak zní dnešní titulek, mě kdysi okolo roku 1993 oslovil jeden chlapec během naší dovolené v Chorvatsku. Přiznám se, že mě tím trochu znejistil, ale odpověděl jsem mu, možná trochu nafoukaně. „Nein, nur ein bisschen Deutsch.“
Jako všichni arogantní nafoukanci jsem prostě příliš málo věděl a dnes mám výčitky svědomí. Rakouština sice není oficiální řečí, ale vykazuje od spisovné němčiny mnoho odchylek, o kterých jsem tehdy samozřejmě nemohl mít tušení. A teď nemluvím jen o dialektu s rakouským „aufi“ „obi“, „umi“ „aussi“ und „eini“, což rodilého Němce naprosto vykolejí. Jedná se totiž o označení směrů „nahoru – hinauf, dolů – hinunter, naproti – hinüber, ven – hinaus a dovnitř – hinein.
Ale rakouština má i své spisovné výrazy, které Němce dokážou přivést k zoufalství. Mimochodem, on ví, že mu Rakušáci říkají posměšně „Piefke“, vadí mu to, ale nic s tím nenadělá. Doufá, že aspoň ti slušnější o něm říkají, že je „der Deutsche“. Doufá marně. Piefke je prostě Piefke.
Jazyk v Rakousku převzal mnoho slov ze zemí svého někdejšího mocnářství, kam patřilo Česko, Maďarsko, Slovinsko a Itálie a naopak, určitá slova sám vytvořil a zemím žijícím ve svazku s Vídní je předal k dalšímu používání. A ta slova žijí dodnes.
Samozřejmě, že nejvíc jich musíme hledat v gastronomii. Jídlo bylo a je nejsilnějším poutem mezi kulturami a není třeba si nic namlouvat, moučná jídla v Rakousku konzumovaná, mají skoro bez výjimky původ v českých zemích.
Slovo „Powidel“, čili povidla nedokážou Němci vůbec pojmenovat – Pflaumenmarmelade je něco naprosto jiného, jedno co si o tom oni myslí. A jak byste pak chtěli pojmenovat „Powidltascherl“, čili těstovinové taštičky plněné povidly?
Štrúdlu jsme sice začali v Česku spisovně říkat „závin“, ale všichni víme, že naše babičky tomu závinu říkaly štrúdl a věděly dobře proč. Jediné, co se Rakušákům dá v té věci vyčítat je, že štrúdl dělají bez ořechů, takže jejich „Strudel“ má určitě nedostatky. Němec se zmůže jen na nicneříkající „Mehlspeise“.
Knedlíky jsou rakousky „Knödl“, zatímco Němci jim říkají Kloß.
Noky jsou Nockerl, i když německy jsou to Spätzle a bohužel v této věci se Rakušáci stále více germanizují, přece jen je to častý pokrm, kteří konzumují němečtí dovolenkáři při lyžování, tak aby věděli, co jedí.
Flíčky se rakousky řeknou „Fleckerl“, zatímco německy je to nic neříkající Einteigware
Palačinka je „Palatschinke“, zatímco Němci tomu budou říkat „Pfankuchen“, čert aby jim rozuměl! To už i Maďaři tomu produktu říkají „palacsinta“. Což má veselý dozvuk. Hovězí polévka s těstovinou se v Rakousku jmenuje „Frittatensuppe“, což zase pochází z italštiny, kde se těstovinové řezy nazývají „frittata“. A maďarsky je to „palacsintaléves“. Ćili palačinka jako palačinka ať už sladká nebo slaná a nařezaná do polévky. Ale to jsem zašel už příliš daleko. Vracím se k rakouštině.
Rohlík je „Kipferl“ a ne německý „Hörnchen“.
A pak je tu celá řada slov, pro které Němci nějaký ekvivalent ani nemají. Například:
„Beuschel“ , což je náš „pajšl“, tedy jídlo z vařených vepřových plic se smetanou, „Buchteln“, což jsou naše buchty, „Golatsche“, čili naše koláče. A ani s „Weckerl“ tedy naší vekou, si Němci neporadí – je to pro ně prostě jen podlouhlé pečivo – „Länglisches Gepäck“.
Z češtiny pochází i slovo „Kren“, náš křen, slovensky chren, Němci téhle příloze ke klobásám a párkům říkají „Meerretich“
Slovo, které vzniklo v Rakousku a pak se po mocnářství rozšířilo, je nepochybně slovo „Semmel“. I maďarsky je to Zsemle, slovensky žemľa a Češi by tomu sice měli spisovně říkat houska, ale kdo už to dělá? Babička tomu vždycky říkala žemle a opět jednou věděla proč. Němci žemli říkají naprosto bez nápadu “Brötchen”.
Ale i když pomineme souvislost s češtinou či italštinou, rakouština má zejména v gastronomii svůj vlastní slovník.
„Karfiol“ (květák) se řekne oficiálně německy „Blumenkohl“
„Karotte“ (mrkev) je „Mohrrübe“ – no dobrá, tady se Němci, zejména na jihu, už přizpůsobili.
„Paradaiser“ (rajčata) jsou „Tomaten“ – tady se bohužel zase přizpůsobili Rakušáci.
„Marille“ (meruňka) je německy „Aprikose“
„Melanzani“ (lilek) je „Aubergine“
„Orange“ (pomeranč) je oficiálně „Apfelsinne“
„Ribizl“ je německy „Johannisbeere“ a tady se bohužel Rakušáci taky pilně germanizují.
Ne ale u „Weichsel“, což jsou višně a kterým Němci říkají prozaicky kyselé třešně „Sauerkirsche“
„Topfen“ (tvaroh) je německy „Quark“
Kvasnice, německy „Hefe“, jsou v Rakousku „Germ“ – ostatně v obchodě se hledají těžko, i když člověk jejich jméno zná – aspoň já potřebuji vždycky pomoc prodavače. A z kvasnic se dělá Germteig, tedy kynuté těsto.
„Zuckerl“ je německy „bonbon“
„Gugelhupf“ (bábovka) se německy řekne Nepfkuchen
Kartoffel se sice pro brambory používá oficiálně i v Rakousku, ale pravý Rakušák je nazve „Erdapfel“ – ostatně na jižní Moravě jsou to pořád ještě „erteple“.
„Schwammerl“ jsou německy prostě pilze, jak potom chtějí nazývat naše lišky (v Čechách) nebo kuřátka (na Moravě), která mají roztomilý rakouský název „Eierschwammerl“
Němec může mít v rakouské restauraci opravdu nemalé problémy.
Když si objedná „Blutwurst“ (jelito) bude ještě rakouský číšník asi vědět, že míní „Blunzen“, ale už jeho „Sauerradler“ může být problém – rakousky je to Sodaradler, čili směs piva a sody.
A když na jídelním lístku objeví „Geselchtes“, což je uzené, kterému on říká „Rauchfleisch“ nebo dokonce „Verhackertes“, což je mletý špek, nebude mít tušení, co mu číšník donese.
Že se vídeňským párkům říká „Wiener“ jen v Německu, zatímco v Rakousku je to „Frankfurter“ spočívá jen v ochranné známce pro párky vyrobené skutečně jen ve Frankfurtu, protože tato licence platí jen v Německu a Rakušáci na ni upřímně kašlou.
Ovšem pravé drama začne, až když si Němec objedná kávu či dortík se šlehačkou. On by to chtěl se „Sahne“, ovšem rakousky je to „Schlagobers“ a žádný rakouský číšník se nebude obtěžovat s tak dlouhým slovem, a tak se Němce zeptá, zda k tomu chce „Schlag“. A Němec se přikrčí, protože neví, odkud ta rána (německy Schlag) přiletí.
„Heisse Liebe“ je taky rakouský název. O tom se přesvědčila má dcera, když si tuto pochoutku objednala v Bavorsku. Mladý číšník zčervenal až za ušima, utekl a už se nikdy neukázal. Německy je to totiž zcela prozaicky zmrzlina s horkými malinami. Ta poetika Němcům prostě chybí.
Ale i když opustíme gastronomii, najdeme mnohé podstatné rozdíly.
Mezger (řezník) se rakousky řekne Fleischhacker, pro „Techtelmechtel“ (myslím, že není třeba překládat) mají Rakušáci slovo „Gspusi“, což si převzali od Italů (snoubenka se totiž řekne italsky „Sposa“. Bezdomovec je německy „Obdachloser“ nebo „Penner“, ale v Rakousku je to „Sandler“, lehká žena se neřekne jako v Německu „Dirne“, ale „Schlampe“, polibek tedy „Kuss“ je rakousky „Busserl“, děvčeti se říká „Dirndl“, nudný, tedy „langweilig“ je rakousky „fad“, nešikovnému říkáme „patschert“, zatímco Němci „ungeschickt“. Legrace je „Jux“ místo německého Spaß – ale musí to být pořádná sranda, aby si to jméno zasloužila. Nevychovanému dítěti říkáme v Rakousku „Fratz“ a pokud mu to zůstane do dospělého věku, je pak „Lauser“ nebo „Muffel“. A na dálnici Rakušáci kupují „Pickerl“, zatímco Němci “Klebeettikete“.
Naštěstí žádný Němec neví, co znamená „Schiach“ nebo taky “schirch”. Oni by řekli hässlich, čili ošklivý, ale Rakušák, když mluví o Němci, použije výše uvedenou šifru a každý v Rakousku mu rozumí.
A nakonec se vrátíme zase k příbuznosti rakouštiny s češtinou i v jiných oblastech, než je dobré jídlo. Přece jen jsme spolu žili čtyři sta let.
Takže: německá „Abitur“ je „Matura“ čili česky maturita
„Kissen“ se řekne rakousky „Polster“ čili polštář
Chodíte na fušky? V Rakousku taky, řekne se tomu „Pfusch“, zatímco Němci tomu říkají opovržlivě „Schwarzarbeit“.
Rakušák ví, co je to „Frnak“, čili náš frňák, německy „Nase“, ovšem Frnak musí být přiměřeně nebo spíš nepřiměřeně velký.
A české slovo fešák, má samozřejmě rakouský původ. I tady se řekne pěknému chlapovi „Feschak“ a je to ze slova „fesch“, čili elegantní, hezký.
A pokud chcete v samoobsluze na koupené zboží sáček, pak v žádejte v Rakousku „Sackerl“. Němci mají „Tüte“.
Co si budeme povídat, ty svazky mezi kdysi bratrskými národy Rakouska a Česka jsou stále dohledatelné.
Mimochodem, víte, že Češi jsou jediný národ někdejšího mocnářství, který používá dodnes rakouskou měnu – korunu, čili „Krone“ zavedenou císařem Františkem Josefem místo zlatých reformou v roce 1892? Rakušáci sami měli Schilling a už přešli k Euru, Jugoslávci měli dinár a Slovinci později před přechodem k Euru tolar a Chorvati kuny, Poláci mají zlote, Maďaři forinty, a Rumuni lei. I Slováci už korunu opustili a platí Eurem. Čili poslední hrdý zbytek někdejší Rakousko-Uherské monarchie je Česko – aspoň co se peněz týká.