Viterbo

               Řím nebyl vždycky pupkem světa a sídlem hlavy katolické církve. Byla období, kdy papežové sídlili mimo Řím, někdy byla tato období i dost dlouhá. Město Viterbo žije z této slavné epizody svých dějin v druhé polovině třináctého století dodnes.

               Ovšem ne, že by byli obyvatelé Viterba tak skromní, aby se spokojili jen s faktem, že ve zdech jejich „Sala de Conclave“ bylo zvoleno pět papežů. Oni tvrdí, že jejich město založil sám praotec Noe čili by pak měli nárok se nazývat nejstarším městem v Itálii, ne-li na světě. Ovšem když jim při výzdobě radničního sálu „Palazzo dei Priori“ malíř Baltassare Croce namaloval místo Noaha Herkula, taky se s tím spokojili. Mezi slavné osoby, mající svůj původ ve Viterbu má patřit i byzantský císař Michal Palailogos, dobyvatel Konstantinopole v roce 1261. Tady místním nevadí ani to, že řecký císař tehdy z Konstantinopole vypudil latinského císaře čili ortodoxní a tím heretický panovník porazil a vyhnal pravověrného. Na papežské město je to důkaz nemalé tolerance. Obraz Michaila Palailoga zdobí čelní stěnu radničního sálu „Sala Regia“.

Všechny tyhle legendy – nebo pohádky – jak chcete – se opírají o spisy Annia z Viterba, humanisty z patnáctého století, který chtěl své rodné město proslavit a nešetřil přitom fantazií. Zasloužil si tak i svůj obraz v jedné z fresek v „Sala Regia“.

Jiný sál radnice, „Sala Concilii“ je vyzdobena freskami Teodora Siciliana, tyto jsou jednobarevné, a tedy méně nápadné, v tomto sále ale dodnes zasedá městský parlament, takže zasedání viterbských radních se odehrávají ve skutečně krásném a důstojném prostředí.

               Všechno je to moc pěkné, „Palazzo dei Priori“ na „Plazza de Plebiscito“ určitě stojí už kvůli výzdobě svých sálů za návštěvu. Toto pěkné náměstí v centru starého města, obehnaného ještě historickými hradbami zdobí i „Palazzo del Podestá“ a budova Prefektury. Jedno z nejkrásnějších míst ve Viterbu, které byste si v žádném případě neměli nechat ujít, je terasa s fontánou na nádvoří „Palazzo dei Priori“ s úžasným výhledem na město.

Ale skutečné historické centrum města je o kousek dál na „Piazza de San Lorenzo“, kde se vedle katedrály nachází i papežský palác „Palazzo dei Papi“.

               Je třeba vystoupat po schodech na terasu opět s nádherným výhledem na město a pak člověk vstoupí do místnosti, kde se psaly dějiny. Hned nad vchodem jsou portréty pěti papežů, kteří v tom sále byli zvoleni. Nebylo to vždycky jednoduché, zejména v roce 1271. V roce 1268 zemřel právě ve Viterbu papež Klement IV. a osmnáct kardinálů, kteří měli zvolit jeho nástupce nedokázalo tři roky najít společnou řeč. Část kardinálů preferovala kandidáta, doporučovaného Karlem z Anjou, králem Neapolským, druhá část chtěla počkat na volbu římského krále (říše se nacházela právě ve stavu takzvaného „Interregna“). Městu Viterbu šlo rokování kardinálů na nervy, protože i do peněz. Nakonec se skupina měšťanů vedená generálem františkánského řádu Bonaventurou rozhodla v lednu 1270 zazdít všechny východy. Kardinálové se ale „zatli“ a odmítali za takových podmínek vůbec volit. Proto přistoupil Karel z Anjou v květnu k dalšímu opatření a odstranil nad sálem střechu. Ta byla přitom úplně nová, palác byl dostavěn teprve v roce 1267. Do sálu tedy pršelo a pálilo do něj slunce. Kardinálové se snažili chránit tím, že v sálu postavili stany – díry v kamenné podlaze, kde byly stany upevněny, jsou vidět ještě dnes. K jídlu dostávali kardinálové jen chleba a vodu, a to den po dni méně. Dochoval se list s pečetěmi všech zúčastněných kardinálů z 8. června 1270, kde protestují proti svému uvěznění a žádají podestu města Alberta di Montebuona a „Capitano del Popolo“ Raniera Gattiho, aby je pustil ven. Ta listina je v „Papazzo dei Papi“ vystavena.

Bylo to marné. Během konkláve jeden z kardinálů, maďarský kardinál István Bácza, kardinál z Palestriny, 9.července 1270 zemřel.  (V sále je dnes připomenut svým erbem) Vzhledem na dané podmínky je skoro zázrak, že zůstalo jen u jednoho úmrtí. Konečně tedy 1.září 1271 zvolili kardinálové papeže, pro jistotu Teobalda Viscontiho, který se právě nacházel jako doprovod křížové výpravy v Akkonu. Tak mohli konečně opustit konkláve a čekat na nového papeže, který přijel až za čtyři měsíce a přijal jméno Řehoř X.

               V roce 1276, který je znám jako „rok čtyř papežů“ to bylo ještě horší. Vlastně bylo těch papežů zvoleno v ten rok až pět, ale jeden z nich umřel už na druhý den po své volbě, pročež nemohl být ani vysvěcen, a tak se nepočítá.

               Obrazy oněch pěti papežů zvolených ve Viterbu, Urbana IV. (1261) Řehoře X. (1271) Jana XXI. (1276) Mikuláše III. 1277, a Martina IV. (1281) jsou i s jejich erby nad vchodem do sálu.

Zajímavé je, že Dante ve své božské komedii umístil z těchto papežů dva do očistce a dva rovnou do pekla, jen Jan XXI. (při volbě svého jména se nějak přepočítal, protože těch Janů bylo před ním jen devatenáct, takže Jan dvacátý vůbec neexistuje) to zvládl dostat se do nebe. Byl to učený muž, pocházející z Portugalska, zabýval se alchymií a je velmi pravděpodobné, že rok po svém zvolení zahynul při alchymistickém pokusu. Čest jeho památce, byl to jediný vědec na papežském trůně.

               Pokud si půjčíte audioguide (bezplatně) dozvíte se o těch volbách všechno naprosto podrobně.

               Z boční strany uzavírá náměstí katedrála San Lorenzo, původně románská katedrála s pozdějšímu gotickými přestavbami. Někde v katedrále je pochován papež Alexandr IV., který ve Viterbu v roce 1261 zemřel. Tato neschopná hlava katolické církve zasvětila svůj život boji proti vládě Štaufů, kterou v té době reprezentoval sicilský král Manfred, syn císaře Fridricha II. Ovšem ve všech bojích s Manfredem prohrál, nejdrtivější porážku utrpěli guelfové, tedy příznivci papeže, v bitvě u Montaperti v Toskánsku. Papež musel utéct z Říma a když zemřel, báli se kanovníci, že nepřítel dobude i Viterbo a znesvětí papežovu mrtvolu, a tak ji pro jistotu ukryli tak dobře, že ji dodnes nikdo nenašel.  

Navštívit se dá sakristie, která je podstatně novější. pochází z roku 1793 a nechal ji postavit biskup Giovanni Carlo Bandi. Je postavena v klasicistickém stylu, stěny jsou vykládány dřevem a zdobí ji samozřejmě biskupův erb. Odtud se dá jít do archeologického muzea „Museo civico“. Vedle obvyklých artefaktů z etruské minulosti města jsou zde vystavena i díla třech umělců, kteří se ve Viterbu narodili a na které je město patřičně hrdé. Jsou to Domenico Corvi, Ludovico Mazzanti a Bartolomeo Cavarozzi. Zejména evangelista Jan od Mazzantiho je skutečně působivý.

Když opustíte „Piazza San Lorenzo“, projdete okolo honosného Palazzo Farnese na „Piazza della Morte“, čili „Náměstí smrti“.  Odkud má své jméno, na to existuje vícero teorií. Teorie, že se zde popravovalo, není doložená, spíše je to důsledek působení „Confraternitá della Misericordia“, čili Milosrdného bratrstva (nezaměňovat s Milosrdnými bratřími, jejichž řád založil podstatně později Johann von Gott.) Ti se starali o nemocné. a protože často neuspěli, bylo jejich úkolem postarat se i o pochování zemřelých. Hřbitov se ostatně nacházel v blízkosti tohoto náměstí.

Část města tvoří středověká čtvrť „San Peregrino“, někdejší čtvrť řemeslníků, která si uchovala svůj historický charakter. Nejstarším kostelem ve Viterbu je románský „Santa Maria Nuova“.  Na rohu budovy stojí kazatelna, netypicky ne vevnitř kostela, ale na ulici.

Z ní kázal slavný Tomáš Aquinský, když ho do Viterba pozval papež Kliment IV., aby potíral kacířství. Právě aby mohl hovořit k co největšímu množství lidí, byla kazatelna postavena vně kostela. Tomáš zde působil v letech 1267–1268. Po smrti Klimenta IV. následovala ona slavná tříletá sedisvakance, kdy jeho pobyt neměl kdo financovat, a tak Viterbo opustil. Tomáš zřejmě v té době ještě netrpěl svou legendární tloušťkou, protože jinak by se do poměrně malé kazatelny nevešel.

Hodná návštěvy je „Piazza Fontana Grande“ s „Fontana Grande“ studna, která se stavěla od roku 1206 do roku 1424.

Další památky najdete v severní části města u „Porta Fiorentina“ (kde se dá pod hradbami v blízkosti velkého parku bez problémů zaparkovat). Centrum této části města tvoří „Piazza Verdi“ – logicky s městským divadlem. Hned v bezprostřední blízkosti se ale nachází poutní kostel „Santuario di Santa Rosa“, kde jsou tělesné ostatky městské patronky a světice svaté Rózy. Žila v letech 1233–1252.  Za svého krátkého života se měla proslavit řadou zázraků, hlavně ale svou politickou angažovaností, když jako sedmnáctileté děvče plamennými projevy přesvědčovala v boji papeže Inocence IV. proti císaři Friedrichovi II. obyvatelstvo Viterba, aby vytrvalo na papežově straně. Úplně se jí to nepodařilo, dokonce musela z města i s rodiči uprchnout a vrátila se až po císařově smrti. Po několika marných pokusech vstoupit do řádu Klarisek, což jí bylo odmítnuto pro neschopnost sehnat patřičné věno, zemřela v osmnácti letech na tím způsobenou depresi. Dnes je její mrtvola přechovávána v „Sanctuario de Santa Rosa“, což je klášter Klarisek, které ji tehdy odmítly přijmout do svých řad. V blízkosti kláštera ukazují její rodný dům, jmenuje se po ní dokonce i jedna z městských bran a 3.září nosí 90 mužů na její počest několik tun těžkou věž ze San Sisto do Viterba.

Než opustíte Viterbo, vyplatí se ještě navštívit gigantický kostel San Francisko blízko brány Porta Fiorentina. Jsou zde dva obrovské náhrobky papežů, kteří ve Viterbu zemřeli – a jejich mrtvola se na rozdíl od Alexandra IV. nemusela ukrývat. Možná proto, že se mezitím podařilo Štaufy porazit, vyhubit a Itálii dostat pod papežskou kontrolu. (Tedy ta kontrola byla dost relativní, papežové se sice tvářili, že vládnou a Karel z Anjou jim slouží, ale bylo to vlastně naopak. Nicméně se už nemuseli bát zhanobení své mrtvoly). Jsou to náhrobky už vzpomenutého Klimenta IV, ale hlavně Hadriána V. která se pyšní krásnými pestrobarevnými mramorovými a skleněnými mozaikami, zasazenými do kamene z bílého mramoru.

Na zemi jsou pak kruhové kameny, upomínající na dva papeže, kteří tento kostel navštívili, Pia XII, který zde byl 9.prosince 1949 a Jana Pavla II., který zde byl 27.května 1984 – ale ten byl stejně všude.

Mimochodem důvodem, proč papežové tak rádi bydleli ve Viterbu, byly samozřejmě zdejší lázně. „Terme dei Papi“ čili „Papežské lázně“ jsou vzdáleny asi 3 kilometry od městského centra a jejich sírové vodě se přičítají léčivé účinky, jsou zde i bahenní lázně jako v Piešťanech. V provozu jsou ještě stále.