Snídani máme také v semináři. Španělská pohostinnost ovšem nejde tak daleko, že by kuchařka kvůli nám ráno vstávala. Káva na stole je od včerejška a není zde žádná varná konvice ani plotna. K tomu obvyklý opečený chleba, máslo a marmeláda. Nevíme si rady, až se objeví nějaký seňor. Ptám se ho, jak se dostanu k tomu, abych si ohřál kávu. Opraví mě zdvořile, že se nejedná o „Agua calda“ ale „Aqua caliente“ a pak nám ukáže mikrovlnku. Věc je vyřešena, můžeme se napít, ovšem Vlado trpí, protože kávu nepije a čaj se nepodává.
Proto se hned po opuštění semináře zastavujeme v cukrárně na náměstí. Tam si můžu dát skutečně dobrou kávu, Vlado čaj, a hlavně tam dostaneme nejhezčí razítko do Credencialu za celou cestu.
Máme dilema. Z Mondoňeda vedou na svatojakubské cestě dvě cesty. Obě jsou do kopce. Jen jedna z nich jde do kopce pozvolna a dlouho (měří 17,2 kilometru, ta druhá stoupá strmě, ale je o čtyři kilometry kratší. Převýšení té první varianty je zhruba 400 metrů, u té druhé asi 530. Váhám, protože si svým pravým kolenem nejsem vůbec jistý. Nakonec se ale rozhodujeme přece jen pro tu kratší a strmější variantu. V Tatrách i v Alpách přece taková převýšení dáváme, a to i v posledních letech, kdy jsme si oblíbili lanovky.
Ten stav mého pravého kolena mě už mírně znepokojuje. Začíná se v něm ozývat bolest, ještě ale nepíchá, jít se dá. Jak ale ten kloub zareaguje na zátěž spojenou s příkrým výstupem do kopců?
Stoupání nakonec vůbec není tak strašné. Je to po serpentinách, ale žádné lezení po kamenech. Jsme v kopcích, všude jen příroda, za celou dobu potkáme jen jednoho poutníka. Je to Španěl, se kterým se nedomluvíme, protože mluví jen španělsky, tak si popřejeme Buon Camino a necháme ho jít. Dostihne nás, když jsme se dali po překonání nejvyššího bodu trasy do oběda – chleba s chorizem. Když jsme ho zahlédli v dálce, tajně jsme zadoufali, že to bude Švýcar a těšili se na jeho úžas. Švýcara jsme ale v tento den nepotkali.
Hory jsou krásné, ovšem co ruší, jsou všudypřítomné větrné elektrárny.
Jsou jich desítky a jsou na každém vršku. I na tom, na který jsme vystoupali. Jdeme okolo spousty eukalyptových lesů.
Jsou zde i dělníci, kteří očividně připravují půdu pro výsadbu dalších stromů, mají i mulčovací traktory, aby mohli vyčistit v lesích podrost, lesní hospodářství se zdá být v Galicii na velmi slušné úrovni.
Od oběda volám do další možné destinace. Máme totiž dvě možnosti. Veřejný herberk v někdejší škole ve vesničce Gontánu nebo elegantní herberk Xabarín ve vesnici Abadínu. Favorizuji Xamarín, ale nerad bych se vracel, kdyby byl zavřený. K mé radosti se hospitalero ozve a mluví dokonce velmi dobře anglicky. Jmenuje se Daniel, má otevřeno, můžeme tedy dojít až k němu. Velmi se na naši návštěvu těší.
Když tam dorazíme, dozvíme se, že má otevřeno od včerejška a jsme jeho letošní první hosté. Apartmán je supermoderní, i se snídaní za 55 Euro pro oba.
Pokoj je komfortní, kuchyně skvěle vybavená, společenský pokoj má na cestu na svatá místa poněkud avantgardní výzdobu.
Kávovar vaří naprosto skvělou kávu, skutečně se tomuto ubytování nedá nic vytýkat. Navíc je hned v sousedství obchod s potravinami. Dostávám nápad na experiment. V obchodě totiž mají Sidru, tedy ono typické španělské jablečné víno. Má to čtyři procenta alkoholu tedy zhruba jako pivo, neodolám a kupuji jednu flašku. Je to naprostá rána vedle. Ten nápoj je tak strašně kyselý, že nám to oběma zkroutí obličeje. Po jednom loku je konec, víc nezvládneme. Ani s vysokou dávkou Pantoprazolu. Prý existuje i Sidra dulce, tedy sladká, ovšem po tomto zážitku si až do konce pobytu ve Španělsku netroufám ji zkusit. Snad někdy jindy.
Protože moje koleno je stále nejistější, posílám Vlada, aby koupil víno. Ovšem místo Rioji přinese galicijské víno Val Quiroja. Ne že by bylo vysloveně špatné, ale z těch, které jsme během pouti pili, přece jen nejslabší. K večeři máme fazole a v nich najdeme i celkem čtyři kousky klobásy, pro každého z nás dva.
Nezůstáváme jediní hosté, později doráží ještě jeden. Je to ale Španěl hovořící opět jen španělsky, a tedy bez potřeby se s námi kamarádit. Ještě několikrát ho později potkáme, protože postupuje zhruba stejnou rychlostí jako my.
Předpověď počasí vypadá špatně, na další dva dny předpovídá déšť.