Tu otázku si kladu už řadu let a klade si ji určitě i mnoho jiných lidí. Oč vlastně miliardářům v současném světě jde? Mají bohatství, mají prosperující firmy nebo velké majetky v akciích z burzy. A přesto nedají pokoj, vstupují do politiky, ovlivňují ji a sápou se po moci.
Oligarchie znamená v řečtině „moc nemnoha“. Ano, je to o moci. My jsme tak nazývali lidi s velkými majetky bez ohledu na to, zda nějakou politickou moc měli nebo ne. Teď se ale situace dramaticky mění, lidé jako Babiš nebo Musk se sápou po vládě a vychází jim to. Oč jim tedy jde? Samozřejmě kromě státních dotací – Babiš si jako premiér mohl rozdělovat státní dotace pro svůj Agrofert, Musk očekává pro svou Teslu státní zakázku na pancéřované automobily v hodnotě 400 milionů dolarů. Pro privátní osobu se koupě Tesly stala v podstatě politickým statementem.
Ale na co tito oligarchové útočí nejvíc, je nezávislá justice. Ta je podle nich levicová a je třeba ji zreformovat případně zcela odstranit. V čem spočívá „levicovost“ justice? V tom, že je povinna soudit všechny občany podle stejných zákonů nezávisle na jejich majetku a politickém vlivu. To považují za nestoudné. Proč by měl být Elon Musk souzen za stejný prohřešek podle stejného zákona jako nějaký John Braun z Little Rocku?
Snaha justici zdiskreditovat nebo ji dostat pod kontrolu je cítit všude. Viktor Orbán si maďarskou justici už podřídil, Jaroslaw Kazcynsky v Polsku se pokoušel o totéž. Jsou to ještě nostalgické vzpomínky na doby komunistické totality, kdy strana rozhodla o vině a nevině a určila výši trestu, kterou pak soudce už jen přečetl – nebylo to tak, paní Válková? Ale stejný trend je cítit i v zemích, kde komunismus nebyl. Herbert Kickl v Rakousku vyhlásil, že právo má poslouchat politiku, a ne politika právo. Donald Trump hlásá, že muž, který zachraňuje stát, nemůže být trestně stíhán za žádný svůj čin. Přičemž právě nezávislost justice a rovnost před zákonem byly základní kameny občanské společnosti, jak ji definovala ústava Francouzské republiky ze 3.září 1791. Tři články preambule tehdejší ústavy zněly:
Článek 1: Všichni lidé jsou a zůstávají od svého narození svobodní a mají stejná práva
Článek 2: Smysl jakéhokoliv politického usnesení je zachování přirozených a nezcizitelných lidských práv. Tato práva jsou svoboda, majetek, bezpečnost a odpor proti útlaku.
Článek 3: Původ každé suverenity pochází z lidu.
Zejména při článku jedna se části současných miliardářů obrací žaludek. Jak to bylo až do onoho památného roku 1791? Baron, hrabě či markýz soudil poddané na svém území podle své libovůle, on sám stál ale mimo jurisdikci, podléhal jen panovníkovi.
Snahy zavést platnost stejných zákonů pro všechny tu byly už od vrcholného středověku. Papež Řehoř IX. se snažil vytvořit zákoník, který měl zavést univerzální zákony pro všechny křesťanské země. Samozřejmě mu šlo hlavně o posílení církevní moci – chtěl jurisdikci urvat pro sebe. Ovšem šlechticům se při představě, že by je měl soudit nějaký mnich, který v dětství pásl kozy, ale pak se vzděláním na univerzitě stal vlivným představitelem církve, otvíral nůž v kapse. Císař Friedrich II. předešel tomuto činu papeže Řehoře tím, že vydal sám v roce 1231 svůj zákoník v Melfi a přivedl tím papeže do stavu nekontrolovatelné zuřivosti. Na obranu císaře ovšem musím dodat, že na univerzitě v Neapoli nechal vychovávat světské soudce pro soudy ve své zemi, jeho zákony tedy neznamenal bezpráví, ale první písemný náznak práva. Ovšem až do francouzské revoluce existovaly takzvané tři stavy a dva z nich, šlechta a církev, byly privilegované nejen co se týkalo placení daní, ale i ve svém postavení před soudem.
To francouzská revoluce rozhodujícím způsobem změnila. Zavedla rovnost před zákonem pro všechny občany. Samozřejmě se tuto rovnost nikdy nepodařilo uvést do praxe beze zbytku, bohatí lidé měli peníze na to, aby si najali lepší advokáty případně aby podplatili soudce. To jsme viděli jak při případu „Čapí hnízdo“, tak v případě otravy řeky Bečvy, kdy nebyl pravý viník buď vůbec obviněn nebo byl osvobozen z důvodů, které se nedají označit jinak než přitažené za vlasy. V USA zase posvětil nejvyšší soud útok Trumpových příznivců na „Kapitol“ nebo minimálně zbavil Trumpa zodpovědnosti za tento útok. Soudy tedy nikdy naprosté nezávislosti nedosáhly, ale je přece jen rozdíl mezi justicí v demokratických zemích, v autoritativních systémech a v diktaturách. Tam už právo skutečně poslouchá politiku. Zajímavé je, že tento nový trend podporuje i církev a jestliže katolická se drží díky chřadnoucímu Františkovi s podporou novodobého fašismu ještě zpátky, americké protestantské církve nebo pravoslavná církev v Rusku nové směry podporují. (Čest výjimkám, jíž byla biskupka Mariann Buddeová). Cítí příležitost znovu ochutnat politickou moc, o kterou ji právě francouzská revoluce a její ideje připravily. Rasistickou teorii Adolfa Hitlera nemá žádná z novodobých fašistických stran ve svém znaku – i když rasismus bublá pod jejich povrchem). Ale náboženství jako agresivní ideologie se opět dostává do popředí.
Rasismem argumentují spíše extrémní levičáci. Problémem přistěhovaných muslimů není, že jsou Semité či Hamité nebo černoši. Problémem je jejich nesnášenlivá ideologie islámu. Ale jestliže si ji někdo odváží zkritizovat, je ihned obviněn z „rasismu“. Lidé cítí tohle překrucování reality a jde jim to na nervy. Stejně jako genderování či 70 různých pohlaví. Většina obyvatelstva je konzervativní a náchylná poslouchat sliby návratu k „normálnosti“. Tedy návrat ke „starým dobrým pořádkům“, kdy žena seděla doma, vařila, rodila a poslouchala muže, protože na něm byla zcela závislá. Tento program mají nejen republikáni v USA, ale i FIDESZ v Maďarsku nebo FPÖ v Rakousku. Tedy nikoliv nacismus jako program, ale klerofašismus. Výsledkem má být přesto naprostá změna struktury společnosti.
A to je i cílem současné finanční elity typu Elona Muska. Přičemž Musk je jen vykonavatelem, hlavního ideologa „liberálů“, jak si tito egoismus hlásající miliardáři říkají, hledejme v jiném americkém miliardáři Petrovi Thielovi. Thiel popsal své názory v „Neue Zürcher Zeitung“ 17.10 2022:
„Demokracie a svoboda jsou neslučitelné a hospodářská soutěž není podstatná. To je něco pro „loosry“. Cíl každého podnikatele musí být dosáhnutí monopolu, jen tak může realizovat své cíle. Efektivní řízení státu se má podobat řízení koncernů. Volby a parlamentní procesy jsou brzdou. Dokonce i volebnímu právu žen se vyjádřil skepticky, protože ženy všeobecně spíše inklinují k sociální než egoistické agendě a tím brzdí ekonomický růst.“
Řídit stát jako firmu, na to lidé slyší, aniž by si uvědomovali důsledky. Horuje pro to například i 94 letý Bernie Ecclestone, který Trumpa nepokrytě obdivuje a tvrdí, že Trump je to nejlepší, co se světu mohlo stát. Samozřejmě, „jeho světu“ tedy světu peněz a finanční oligarchie. Předpokladem takového řízení státu je tedy odstranění demokracie, svobodných voleb a práv občanů. V žádné firmě neexistuje demokracie, zisky jdou majiteli, zaměstnanci jsou v podstatě bezprávnými subjekty. Firmy mají ovšem zcela jinou strukturu, než stát. A jestliže někdo řídí stát jako „start up“ firmu, je třeba si uvědomit, že více než 90 procent „start up“ podniků končí v konkurzu.
Thiel patří k hlasatelům „individualismu“ v nejagresivnější podobě. Není zřejmě náhoda, že Thiel je původem Němec, hitlerovská ideologie z jeho výroků čiší. Thielův majetek se v květnu 2022 odhadoval na 7,8 miliardy dolarů. Thiel je přítelem Donalda Trumpa i Elona Muska a podporuje ultrapravicové proudy v americké společnosti. Jeho spolupracovníkem je ostatně i bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz – ten který bez problémů vytvořil vládnoucí koalici s stranou Hitlerových pohrobků FPÖ.
A teď pozor! Thielovým produktem je viceprezident J.D.Vance. V roce 2022 podpořil Thiel volební kampaň svého někdejšího zaměstnance ve svém hedgefondu do senátu 10 miliony dolarů. Jestliže u jiného svého bývalého zaměstnance Blake Masterse v Arizoně neuspěl, Vance v Ohiu vyhrál a do senátu se dostal. Dnes je tento bývalý válečný veterán, který se rozhodl studovat až po návratu z vojenské služby, viceprezidentem Spojených států amerických. Tato funkce je sice naprosto pasivní, viceprezident má jedinou úlohu, a to zaskočit v případě, že by se s prezidentem něco stalo, ovšem v případě 77letého Donalda Trumpa to má zcela jinou „šťávu“. Donald Trump na otázku, proč si zvolil Vanceho za svého viceprezidenta odpověděl „protože on mě nejvíc miluje“. Myslím si spíš, že mu tu myšlenku někdo šikovně našeptal, totiž tu, že ho Vance miluje ze všech nejvíc. Vance jako rezerva za Trumpa je to nejlepší co se mohlo Thielovi a jeho politickým společníkům stát.
V podstatě i Thiel ví, že Trump je v podstatě šašek a blázen a že se na něj nedá spolehnout. Jeho popularita a fašizace republikánské strany, kde si už nikdo neodváží ani naznačit, že by měl vlastní názor a blábolení chorobně narcistického prezidenta odmění celkem 102 „standing ovations“, samozřejmě oligarchům vyhovuje. Nikdy nepřestali šilhat po Rusku, tamější systém se jim víc než zamlouvá. Odtud i zřejmě Trumpova náklonnost k Vladimírovi Putinovi. Samozřejmě je v tom i jeho osobní obdiv, protože by chtěl vládnout v USA stejně jako Vladimír v Rusku. Nemohl by si ale dovolit takto otevřeně podporovat diktátora v jiné zemi, kdyby necítil podporu „svých“ oligarchů. A v případě, že by se Trump stal příliš nevypočitatelným nebo přece jen neprosadil svou doživotní vládu, jak má v plánu, je pozice fašistických proudů v USA J.D. Vancem dobře zajištěna.
Není zřejmě náhoda, že miliardáři, kteří tyto ideály nezastávají, jako Bill Gates nebo György Soros, jsou veřejně démonizováni. Pro masy, které bezhlavě tleskaly už kdysi Hitlerovi, je nepředstavitelné, že by se nějaký miliardář byl ochoten vzdát části svého majetku jen proto, aby vykonal něco dobrého. Že je prostě filantrop a taková dobročinnost dělá dobře jeho duši. Bill Gates, který věnuje spousty peněz do medicínského výzkumu, a hlavně do očkování a prevenci chorob, je líčen jako bestie, implantující čipy do očkovaných lidí, které přetváří v zombíky. A György Soros je kapitola sama o sobě. Démonizování tohoto filantropa (ponechme dnes pro jednou stranou, jakým způsobem se k svému majetku dostal) začalo v Maďarsku v roce 2008.
Viktor Orbán potřeboval pro svou volební kampaň přesně v duchu Hitlerova projevu z roku 1925 – nepřátelské hnutí a osobu, který by ho zosobňovala. Orbán získal pro svou kampaň amerického tvůrce kampaní a poradce v oboru komunikace Arthura Finkelsteina a jeho asistenta Geroge Birnbauma – tito dva pracovali už v devadesátých letech pro Benjamina Netanjahua a ten je doporučil Orbánovi. „Finkelsteinův vzorec“ zní, že k vítězství ve volbách je potřebný nepřítel. V Sorosovi našel Finkenstein ideálního nepřítele. Jednak miliardář, Žid, který se k majetku dostal nečistou cestou a mohl tak zosobňovat židovskou nenasytnost ve snaze ovládnout svět, jak tomu ještě stále věří spousta konspiračních teorií. A v Maďarsku byl jako rodilý Maďar známý (narodil se zde v roce 1930 a utekl před holocaustem v roce 1944) – ostatně on byl největším finančním podporovatelem strany FIDESZ a mnoho současných poslanců za tuto stranu studovalo na zahraničních univerzitách díky jeho nadaci – ostatně i sám Viktor Orbán žil z peněz nadace od dubna 1988 do voleb 1990 a od září 1989 hostoval za peníze nadace na Pembroke College v Oxfordu.
Teď ale bylo vytvořeno „monstrum Soros“, které pomohlo vyhrát volby. O mnoho let později považoval Birnbaum vytvoření tohoto mýtu za svůj nejgeniálnější politický tah. „Leželo to na dlani. Byl to nejjednodušší ze všech našich produktů. Bylo třeba to jen zabalit a prodat.“ Finkenstein zemřel v roce 2017, i on považoval démonizaci Soroše za svůj nejúspěšnější, i když poslední projekt.
Mezitím se už monstrem Soros ohání všichni rádobydiktátoři po celém světě. Ľuboš Blaha, pravá ruka Roberta Fica a jeho „muž na špinavou práci“ který samozřejmě nemá ani nejmenší ponětí, označuje dokonce i listopad 1989 za „sorošovský převrat“ a odmítá ho slavit. Někdo by mu měl říct, že v roce 1989 byl Soros ještě naprosto o.k. a stal se vůdcem celosvětového židovského spiknutí na zničení Evropy až po roce 2008.
Filantropové se tedy stali díky miliardáři ovládaným sociálním médiím démony a egoisté, myslící jen na sebe a svůj zisk, novými hrdiny. I proto si miliardáři kupují média, tím si pomohou k moci, ale hlavně nasměrují nenávist nespokojených mas směrem, který potřebují. Jako první s tím začal Silvio Berlusconi a jeho úspěch dělal školu. Momentálně jsou nepřáteli takzvané „elity“, čili vzdělaní lidé, kteří jsou ochotni podporovat zákony a společnost se jimi řídící. Jak píše rakouský novinář Michael Fleischhacker: „Síla práva je útočištěm slabých, teď nastupuje právo silnějšího.“ Cílem je tedy zavést společnost odpovídající právně ranému středověku. Šlechta, která stojí nad zákony a podléhá jen panovníkovi. Její loajalita k panovníkovi je nosnou silou společnosti a se svými poddanými si pak šlechtici mohou dělat, co je jim libo. Jen místo pokrevní šlechty, už kultivované staletími, nastupuje šlechta nová, finanční. Šlechta, která nemá ani základní chování (což se plebsu ovšem velmi líbí). Která žije na amfetaminu a má pocit nezranitelnosti. Potřebují jen panovníka a jeho poslušné přisluhovače. To se už v USA podařilo, otázka je, zda je americká demokracie dost silná, aby tento útok přečkala a vrátila se k odkazu francouzské revoluce.
Když totiž klaun obsadí královský palác, nestává se tím králem, ale palác se změní v cirkus.
Snad si to Američané ve své většině uvědomí. Nebezpečí návratu k feudalismu s klerofašistickým nátěrem je ale velké.