Category: Korona

Koronavirus – emocionální a racionální přístup

               „Chvála bohu!“ a „Konečně!“, to byly dva výkřiky, které se mi vydraly z úst, když jsem se dnes dočetl, že Rakousko zavádí nošení roušek v obchodech.

               Vedl jsem o tento příkaz soukromý boj už víc než týden. Už minulý víkend, když jsem projížděl okolo prodejny Hofera a viděl jsem tam řady zaparkovaných aut a spousty lidí, běhal mi mráz po zádech. Hned v ten den jsem psal mail mému kamarádovi – tedy bývalému kolegovi, kterého jsem vzdělal na internistu, aby se on poté rozhodl, že chce raději dělat politiku a je teď Bundesrátem – to je v Rakousku něco podobného jako senátor, ovšem na rozdíl od České republiky tam nejsou poslanci voleni, ale delegováni jednotlivými federálními zeměmi. Vzhledem, že tam je za vládnoucí stranu lidovců, doufal jsem, že bude mít přístup i do nejvyšších etáží politiky a sdělí mé obavy dál. Odpověď jsem nedostal žádnou.

               Ve stejný den mi napsala dcera, že poslala dopis přímo kancléři Kurzovi na facebook, (něco takového bych do mé dcery nikdy neřekla, vyrostla v mých očích o několik poschodí) a prosila ho o totéž jako já mého známého poslance – aby zavedl v obchodech nošení roušek. Odpověděla jí nějaká Kurzova úřednice. Když jsem byl nakupovat ve čtvrtek, bylo sice ve Sparu lidí málo, ale chudáka trafikanta, u kterého podávám Lotto a se kterým jsem se už tak trochu skamarádil, který stál bezmocně ve svém kamrlíku, kde na něho mohl kdokoliv nakašlat megadávky koronavira, mi bylo opravdu líto. Požádal jsem ho aspoň, aby větral, větral a zase větral( při současném návratu zimy to v jeho tváři vyloudilo smutný úsměv) a napsal jsem na facebook přímo kancléři. Aby přikázal nošení roušek v obchodech, trafikách a ve veřejné dopravě.

               Abychom si rozuměli, nejsem tak úplně zastáncem nošení roušek na veřejnosti. Proč? Protože největší nebezpečí z viru hrozí v uzavřených místnostech, kde může dosáhnout fatální koncentrace. Na ulici takové nebezpečí nehrozí, tam se ve vzduchu rozptýlí. Rouškou se sami nechráníte – to už je všeobecně známo – ale chráníte jiné přes svými slinami a hleny – tedy kapénkami, kde se viry můžou nacházet. Jedna rouška dokáže filtrovat jakž takž asi půl hodiny, než se promočí – pak propouští podstatně víc, než když jste si ji dali na tvář. Čili než dojdete k obchodu, už toho moc nezadrží. Ovšem v samotném obchodu nebo trafice sotva strávíte víc než půl hodiny – tím je účinek mnohem lepší. Jestliže ministr Vojtěch radí nosit roušku i v autě, kde sedíte úplně sám, dokazuje opět jen jedno, že je pořád ještě „mimo mísu“. Jako tam byl od samého začátku krize. Možná by konečně měl vzít roušku – nebo klobouk a jít. Jestliže totiž ministr vyhlásí, že státní hranice zůstanou zavřen možná dva roky, je to emocionální výkřik, vyvolávající paniku, s rozumem ale nemá nic společného.

Největším nebezpečím v době koronaviru jsou právě uzavřené prostory. Pacienti, kteří už byli v naší nemocnici pozitivně testováni na koronavirus – zejména ty těžké případy, které pak skončily i na ventilátoru, jsou následkem následujících akcí: Pohřeb bývalého starosty. Stanová slavnost podnikatele Gadyho v pátek 13.3.2020 (zákaz přece platil až od 15.3!) ve stejné obci. A autobusový zájezd spolku důchodců do Wolfsbergu v Korunatech následující sobotu.  Ona nejmenovaná obec je opravdový hot-spot v našem okrese.

               Čili stany, restaurace  a autobus – uzavřené prostory! Pamatujeme, že nejtěžším pacientem v Česku je taxikář, který vezl nakaženého člověka – v malém uzavřeném prostoru taxíku!

               Pohnulo se mnou, když jsem se ptal jedné naší sestřičky, jejíhož otce léčím – poměrně úspěšně – na jeho Crohnovu chorobu. Samozřejmě že dostává imunomodulační léčbu a je tím pádem vysokorizikovým pacientem – i když je mu 55 let. Řekla mi, že on se zavřel doma a pracuje „home office“, ale maminka je prodavačka v obchodě. A její šéf je proti tomu, aby se na pokladny nabudovalo plexisklo, protože to považuje za ZBYTEČNOU INVESTICI – ten virus přece nemůže být až tak zlý! To bylo další pohnutkou, abych psal našemu kancléři.

               Zda i můj dopis pomohl k rozhodnutí, které teď konečně padlo, nevím, ale mám přesto dobrý pocit. Možná jsem přece jen přidal malý kamínek.

               Od začátku krize s koronavirem se dala rozhodnutí politiků, ředitelů, managerů rozdělit na racionální  a emocionální. Přičemž na začátku převládala ta emocionální, která jsou hodně kontraproduktivní, zdá se ale, že začíná přece jen převládat rozum. Dokonce už i ministr Hamáček může konečně převzít vedení krizového štábu, což předtím emocemi nabitý premiér Babiš v žádném případě nechtěl dovolit. Nošení roušek na veřejnosti má taky emocionální poselství – neodsuzuji ho, má symbolický význam a přiměje lidi k tomu, aby ty roušky opravdu nosili i tam, kde je to potřeba. Že měli masky na tváři i politici v televizi, mělo čistě symbolický – tedy emocionální význam – že to byly ovšem masky vyšší třídy, se mnou trošku pohnulo. Pane premiére, při rozhovoru s novináři by chirurgická rouška úplně stačila, tu FPP 2 či FPP 3 potřebují lékaři a sestřičky v nemocnicích! Zakazovat privátní laboratoři specializované na výzkum viru testovat, protože zde byl opět zájem o centralizování (zda z hospodářských důvodů či opravdu z důvodů dodržení kvality nehodlám posuzovat, ale myslím si své) bylo přímo perverzní. Emoce perverzní být mohou, rozum ne.

Ale symbolický pohled na politiky v maskách byl v podstatě pozitivní. Troška emocí zřejmě tak úplně neškodí. Jsem totiž na pochybách, zda je většina obyvatelstva zralá na to, aby dokázala rozlišovat mezi otevřenými a uzavřenými prostorami. Od začátku krize s naším milým virem jsem musel mou důvěru v lidstvo podstatně zredukovat.

               Organizace odchytávání podezřelých pacientů v naší nemocnici je organizována velmi dobře. U vchodu do nemocnice sedí takzvaná triáž. Tam je lékař a sestřička, kteří musí rozhodnout, zda pacient smí jít do normální (čisté) ambulance nebo musí do takzvaného schockraumu, kde na něho čeká „infektolog“, čili kolega v ochranném obleku, který ho vyšetří, udělá mu odběr na koronavirus a rentgen plic a posoudí, zda pacient potřebuje hospitalizaci.

               Pacient, který není na propuštění domů, je pak přijat na oddělení pro podezřelé případy – jednotlivě – jeden pacient v jednom pokoji. Tam se čeká na výsledek testu. V případě, že je negativní, je pacient buď přeložen na „čisté“ oddělení nebo poslán domů s doporučenou léčbou. V případě pozitivity je pak transferován do centrální nemocnice, vyčleněné pro pacienty s nákazou Covidem 19.

               Organizace je tedy promyšlená dobře, – kdyby do ní nevstupoval lidský faktor. A ten bohužel vstupuje.

               Začíná to v triáži. V podstatě má onen lékař, který tam sedí, položit pacientům čtyři otázky: „Kašlete?“ „Máte problémy s dýcháním?“ „Máte horečku?“ „Má horečnaté onemocnění někdo ve vaší rodině?“ a pak má změřit pacientovi teplotu.

               Bohužel to kolegové nezvládají. (Nechci jmenovat obory, ve kterých tito kolegové normálně pracují, abych nebudil negativní emoce, ale internisté to nejsou. Ty totiž potřebujeme už v nemocnici při ošetřování podezřelých a nemocných). Vypadá to pak tak, že se kolegové v triáži zeptají „s čím jste přišel?“ a změří mu teplotu laserem, což při současné zimě je naprosto nespolehlivá metoda. Pacient řekne, že ho bolí břicho a fakt že má zápal plic, potom zjistíme až při CT břicha (protože chválabohu zabralo i spodní části plic). On sice už tři týdny kašlal, ale nepovažoval to za hlavní problém. Nebo řekne, že se v noci budí na poruchy srdečního rytmu a že je to proto, že silně kašle, zjistíme, až když byl přijat na oddělení. Pokusil jsem se kolegovi jeho úlohu v triáži vysvětlit. Napotřetí už byl schopen zopakovat otázky (má je sice na jeho stanovišti i napsané, ale s doprovodným textem, což může být příliš – kdo už dnes umí číst, že?) Zdálo se dokonce, že i pochopil, že pacienta s vyrážkou na nohách může poslat do normální ambulance – předtím ho chtěl rozhodně poslat do schockraumu. Jásal jsem předčasně. Až po několika hodinách mrtvého klidu v ambulanci jsme poznali, že to pochopil tak, že pokud pacient zodpoví všechny otázky negativně, nesmí do nemocnice, ale musí domů, i kdyby měl infarkt, nebo krvácející ránu na hlavě. Potřebovalo to další rozhovor. Den na to byl v triáži jiný kolega a naše paní doktorka si v podstatě mé zážitky zopakovala.

               Dalším faktorem jsou testy. Mělo by jich být dost, není. Navíc vedoucí oddělení mikrobiologie nepovažoval za nutné oznámit, že mu docházejí a oznámil nám všem, že končí, až když mu došly – a to byly naše vzorky už v jeho laboratoři. Zaskočila universita, ovšem protože byla sama zaskočená, neměla patřičně připravený testovací přístroj a ten se pokazil. Takže se celý den netestovalo. Bylo to požehnání pro centrální nemocnici, která měla jasný a srozumitelný rozkaz brát jen pacienty s dokázanou infekci (aby se nemísili pozitivní s podezřelými, u nichž by se třeba infekce nemusela dokázat) Protože se netestovalo, neexistovali žádní pacienti s dokázanou infekcí a tím pádem nemuseli nikoho přebírat. Moje pacientka, která se zhoršovala a u níž byla infekce Covidem už jen z kliniky a rentgenu plic naprosto jistá, musela zůstat u nás až do příštího dne – nakonec skončila na ventilátoru, jak jsme z průběhu očekávali a doufáme, že se z toho dostane – na prognózu to zdržení nemělo samozřejmě žádný vliv, na moje nervy ano.

               Počet internistických necovidových lůžek v našich dvou okresech byl zredukován pod vlivem emocí z 122 na 27 !!! Všechny ostatní byly připraveny pro epidemii – včetně všech lůžek v sousední nemocnic, kam mají být posíláni pacienti k REKONVALESCENCI – která ještě není u skoro žádného pacient a v dohledu. Když nám pacienti už pomalu vypadávali z oken, zvítězil přece jen zdravý rozum a byla otevřena přídatná lůžka. S tím rozumem to jde tak nějak líp.

               Ochranných pomůcek je chválabohu ještě dost. Možná je to tím, že distribuce nebyla centralizovaná, jako v Česku, ale nemocnice už od ledna dělaly zásoby – měly to dokonce povolené. Když jsem viděl, že lékaři v Bergamu na jednotce intenzivní péče pracují v chirurgických rouškách, které jim neposkytují absolutně žádnou ochranu, chtělo se mi plakat. Tak vypadá kolaps zdravotnictví. Kvůli jednomu fotbalovému zápasu!

               Důvod vymírání nádherného Bergama (kdo má zájem, může si o něm přečíst na mém webu článek) je už dostatečně známý, přesto ho ještě jednou vzpomenu.

               Fotbalový klub Atalanta Bergamo se poprvé v historii kvalifikoval do Champion league. Pro malé město (na italské poměry malé, Bergamo má nebo spíš mělo 120 000 obyvatel) to byl epochální úspěch. A protože bergamský stadion svou kapacitou nestačil poptávce po vstupenkách, odehrál se osmifinálový zápas proti španělské Valencii 19. února 2020 na stadionu Giuseppe Meazy v Miláně – v epicentru propukající epidemie. Bergamští fanoušci tam byli přepraveni stovkami autobusů (v uzavřených prostorech) a po vítězství 4:1 bouřlivě slavili – samozřejmě i doma celou noc a se svými příbuznými – i se seniory, protože ty člověk z takového zážitku vyloučit nemůže. Těsný kontakt fanoušků na stadionu, pak přeprava v nevětraných autobusech a následně bouřlivé oslavy v malých italských bytech vykonaly své. Neuvěřitelná tragédie nabrala svůj směr.

               Stejně tak kolabuje nemocnice v tyrolském Zamsu, které léčí oběti „Apre ski“ party v Ischglu, který tyrolské úřady zoufale osm dní!!! bránily před zavřením, i když už bylo z islandských hlášení jasné, že je zde další epicentrum nákazy. Znáte užší kontakt, než v přeplněných sálech „Apre Ski“?

               Proto prosím, postupujte racionálně, ne emocionálně. Větrejte, noste masky, zejména tam, kde je vás víc najednou, držte od lidí bezpečností odstup – „social distancing“. Posilujte imunitu sportem na čerstvém vzduchu – nebo prací na zahrádce, pokud ji máte, a vitamíny D a B – ne nadarmo propuká epidemie chřipky vždy v zimě, kdy celá naše mírná klimatická zóna trpí nedostatkem vítamínu D. Toho vira nakonec stejně dostaneme všichni nebo skoro všichni. Každopádně většina z nás. Je ale obrovský rozdíl, zda jich dostanete najednou deset nebo deset miliard. V prvním případě si vybudujete imunitu, aniž byste onemocněli, v druhém s největší pravděpodobností zemřete nebo aspoň těžce onemocníte.

               Mimochodem jedna pacientka se mě ptala, zda existuje nějaká dieta, která proti viru pomáhá. Doporučil jsem hodně česneku cibule a špatné nejsou ani fazole a čočka: Ne, vira to nezabíjí, ale signifikatně zvyšuje „social distancing“. Věřte tomu, že pokud jen jeden z přítomných tuto dietu konsekventně dodržuje – dřív nebo později vyvětráte!

               Zůstávejte zdraví. Potřebuju vás!

Italská úmrtnost na Covid 19

Možné důvody extrémně vysoké úmrtnosti na SARS – 2 (Covid 19) v Itálii

               Byla to právě děsivá čísla z Itálie, která nám všem nahnala strach. Masové umírání až skoro 800 lidí za jeden jediný den muselo logicky vyvolat paniku. Panika není zdravá, ale pomohla aspoň k tomu, že lidé berou omezení potřebná k potlačení infekce vážně.

               Ta italská čísla mi už dlouho ležela v hlavě a snažil jsem se pochopit, proč tomu tak je. Proč zde umírá více než 8 procent nakažených Covidem 19 – nebo, pokud chcete podle nové terminologie SARS – 2. Zde nabízím krátce několik podnětů, které ukazují, že v našich podmínkách by k takové katastrofě v žádném případě nemělo dojít.  Přesto to není v ŽÁDNÉM případě důvod polevit v opatrnosti, protože jedině blokáda šíření viru je cestou k ochraně společnosti. Virus se nedokáže množit ve volné přírodě, potřebuje k tomu nositele, tedy člověka. Pokud tedy není přenesen z jednoho jedince (který se mezitím vyléčil vytvořením protilátek nebo zemřel) na dalšího, zemře a zmizí.

               Tady tedy těch několik úvah, které by měly pomoci vysvětlit hrozná italská čísla:

  1. V severní Itálii existuje přestárlá populace s mnohými komorbiditami – tedy dalšími chorobami. Itálie vykazuje už po celá desetiletí nejnižší porodnost ze všech evropských zemí s výjimkou Maďarska, „bambini“ jsou sice kult, ale zřídkavý zjev. Vysoký tlak a jeho léčba můžou u starých lidí hrát rozhodující roli, protože téměř všichni pacienti přes 80 let mají vysoký tlak nebo diastolickou srdeční nedostatečnost a skoro všichni berou ACE Blokátory nebo Sartany, které usnadňují vstup viru do plic a můžou zhoršovat průběh choroby.
  2. Vybavenost intenzivních oddělení, zejména co se týká přístrojů na umělou ventilaci, byla bohužel nedostatečná. Jestliže tento počet je v Itálii zhruba 10/100 000 obyvatel, dá se očekávat, že celá Lombardie měla k dispozici zhruba 1000 přístrojů, (pro porovnání Štýrsko má k dispozici 28 přístrojů/100 000 obyvatel – Velká Británie 6,6/100 000 obyvatel, česká čísla neznám), což očividně nestačilo pokrýt potřebu a tak nebyli staří pacienti vůbec intubováni – takzvaná triáž. Zejména pak koncentrace případů v provinciích Cremona a Bergamo, které mají vlastně k dispozici jen relativně malé „okresní“ nemocnice, nemohla nával těžce nemocných pacientů vůbec zvládnout.
  3. Stupeň závažnosti infekce je očividně závislý od množství virové zátěže – viz zubní lékař, toho času uměle dýchaný u svaté Anny v Brně. Zubní lékaři vzhledem k tomu, že pracují přímo v ústech pacienta, kde přicházejí do bezprostředního styku s jeho slinami, sekrety, jsou pak vysoce ohrožení – jako tom bylo v Číně na začátku infekce, kdy umírali i mladí lékaři a sestry – zřejmě v důsledku intubace nakažených pacientů bez ochranných pomůcek. V Itálii existuje jednak úzký kontakt ve vícegeneračních rodinách, kde žijí i tři generace společně na malém prostoru – v normálních časech to není problém, protože Italové žijí stejně spíše na ulici a domů chodí jen spát, v čase izolace ale tento intenzivní kontakt s možnými nakaženými může být fatální. Navíc jsou pacienti s infekcí Covidem 19 hospitalizovaní na odděleních a v provizorních nemocnicích společně a tím pádem je zde pokračující zátěž viry od pacientů na vedlejším lůžku nebo ve stejné místnosti – v uzavřených prostorech dokáže virus přežít déle a lépe se šířit. Zdá se, že taktika českého zdravotnictví léčit pacienty pokud možno doma v individuální izolaci je mnohem lepší – další zátěž virem od dalších nakažených osob se tím minimalizuje.
  4. Stupeň testování. Čím míň se testuje, tím víc uniká případů, které nemají žádné nebo jen mírné příznaky a tím pádem se – falešně – zvyšuje úmrtnost, protože jsou zachyceny jen vážné případy onemocnění. Dostat se v Itálii k testům bylo pro mladé lidi téměř nemožné, ti prostě nebyli testováni – dá se tedy očekávat, že skutečný počet nakažených je nepoměrně vyšší, než je udávané číslo – a tím proporcionálně i úmrtnost nižší.

Ne že by tímto vysvětlením byla čísla, přicházející z Itálie méně děsivá, ale můžou mít pozitivní vliv na země, postižené později a méně masivně, aby zvolily správnou taktiku v boji s touto infekcí. Zdá se, že to funguje, úmrtnost v zemích jako Německo, Rakousko nebo Česká republika je s čísly z Itálie neporovnatelná – stejně tomu bylo v Jižní Korei, kde zůstala pod jedním procentem – i díky plošnému testování a tím pádem zachycení asymptomatických případů.

Hypotéza, že se diktatura, jako například čínský komunistický režim, dokáže bránit epidemii lépe než demokracie, je právě na případech Jižní Koreje nebo Japonska vyvrácena – právě naopak, protože v těchto zemích se nezamlžovalo a do informačního toku nevstupovala ideologie, vyrovnaly se s infekcí úspěšněji a rychleji než pevninská Čína. Je to o disciplině obyvatelstva a ta je v asijských zemích tradičně podstatně vyšší než v Evropě, příliš už rozmazlené „lidskými právy“ a blahobytem.

Demokracie není totiž jen svoboda, ale i ZODPOVĚDNOST a právě toto jako by si občané v Evropě neuvědomovali.  Přechod do diktatury, jako se to právě děje v Maďarsku, není řešením a bude mít velmi vážné a dlouhodobé důsledky na chápání základních lidských práv a svobod. Žádný „neomylný“ vůdce nemůže vést národ lépe než tým odborníků. To se ukázalo v Česku po zřízení krizového štábu, kterému se předseda vlády Babiš tak dlouho bránil, protože měl také pocit „neomylného“ vůdce.

Do budoucna může být evropská společnost ohrožena více tím, že se určití lidé chopí příležitosti na uchopení moci a hospodářských výhod, než samotným koronavirem.

Koronavirus a vysoký tlak

Já vím, že porušuji své slovo, dané minulý týden, že se o tom viru už ani nezmíním, abych mu nezvyšoval popularitu. Přesto jsem se rozhodl tento slib porušit, protože si myslím, že tato informace je dost důležitá. Ti, kdo se těšili na další článek o italské „dolce vita“, budou zklamaní, což chápu a omlouvám se jim. Pokusím se jim to vykompenzovat příští týden.

               Ale k věci. Od začátku mě zarážela stále opakovaná informace, že vysoký tlak patří k nejvýraznějším rizikovým faktorům pro těžké průběhy infekci s novým koronavirem Covid  19 nebo, jak byl mezitím přejmenován – SARS CoV-2. Hypertonici jsou samozřejmě rizikovou skupinou pro srdeční infarkty, či mozkové příhody – proto by měl být tlak dobře nastaven, ale co má vysoký tlak proboha společného s virovým zápalem plic? Cukrovka, nádory, autoimunitní choroby ano, ale vysoký tlak? Proč ten by měl ovlivňovat imunitní odpověď na infekce? To byla otázka, která mi nedávala spát, už proto, že jsem touto chorobou taky postižen.

               Na úvod se pokusím pokud možno srozumitelně objasnit princip vzniku vysokého tlaku. Devadesát procent hypertoniků má takzvanou „salt depedent hypertension“, čili vysoký tlak závislý na obsahu soli v těle. To je geneticky dané, pokud měl vysoký tlak někdo z rodičů (u mě maminka), je pravděpodobnost, že ho dostanete taky, velmi vysoká. To souvisí se schopností ledviny vylučovat sůl a tato je dána geneticky a se stoupajícím věkem klesá.

               V podstatě je za tím chybná regulace množství soli v těle, kterou řídí takzvaný RAAS systém, čili systém Renin-Angiotensin- Aldosteron.  Za regulaci krevního tlaku je zodpovědná ledvina, zde je takové kontrolní stanoviště, takzvaná macula densa, která kontroluje průtok krvi ledvinou, aby tato měla pro svou filtrační činnost dostatečný, tzv. filtrační tlak. Jestliže má tedy ledvina pocit, že je krve málo a tlak v ledvině klesá, aktivuje hormon renin. Tento pak stimuluje tvorbu hormonu angiotensinu I – ten je proměněn takzvaným angiotensin-konvertujícím enzymem (ACE) v aktivní angiotensin II a tento pak spouští tvorbu hormonu aldosteronu v nadledvinkách, který zadržuje sůl v těle. Protože sůl, tedy sodík, je osmoticky aktivní látka, automaticky se v těle začne zadržovat i voda, průtok ledvinou stoupá a ona je spokojená.

               Jestliže se tato regulace naruší, tělo produkuje víc reninu, než je třeba a celou kaskádou je v těle více aldosteronu, soli a vody a vzniká vysoký tlak, otoky, případně přetížení srdce a srdeční nedostatečnost.

               Objevení takzvaných ACE-Blokátorů v devadesátých letech minulého století (V roce 1995 se objevila takzvaná Skandinávská studie, která potvrdila účinnost těchto léků) bylo revolučním objevem. Konečně zde byla substance, která působila přímo kauzálně v mechanismu vzniku vysokého tlaku, snižovala počet srdečních infarktů, chránila ledviny a snižovala úmrtnost.  V současnosti je trhu celá řada preparátů, všechny končil na „pril“, jako Lisinopril, Enalapril, Ramipril nebo v Česku velmi rozšířený Perindopril (Preparát Prestarium)

               Protože má ale Angiotensin konvertující enzym ještě jednu funkci, totiž odbourávání jiného enzymu, Bradykininu, objevily se u části pacientů, u kterých byl tento enzym zablokován, vedlejší účinky. Bradykinin je totiž zodpovědný za otok sliznic, pokud je ho hodně, vyvolává suchý kašel, ucpaný nos, zcela výjimečně může vyvolat i průjmy. Proto šli výzkumníci dál a našli další substance (přišly na trh v roce 1998) takzvané Blokátory Receptoru AT1 pro Angiotensin II – neboli sartany (všechny mají totiž ve svém názvu „sartan“ – Losartan, Candesartan, Valsartan atd.). Čili ACE zůstal v činnosti, ale jeho další produkt Angiotensin II byl ve své činnosti blokován a tím pádem nebyla aktivována nadledvinka a Aldosteron. Prostě oba tyto léky (nebo lékové skupiny) zbavovaly tělo přebytečné soli a bránily tomu, aby se začala hromadit znova. Účinky byly epochální, snížení úmrtnosti, redukce srdečních infarktů, vedle statinů, tedy léků na snižování cholesterolu, se tyto léky postaraly podstatným podílem o zvýšení průměrného věku obyvatelstva.

               Tělo ale reaguje vždycky stejně. Nechce věřit, že to s ním lékaři myslí dobře a snaží se každou takovou léky způsobenou bariéru prolomit. Většinou to dělá tím, že se snaží hladinu blokovaného enzymu, v tomto případě Angiotensin-konvertujícího enzymu (ACE) zvýšit. U ACE-blokátorů až pětkrát u Losartanu, léku ze skupiny blokátorů AT1 Receptorů až třikrát.

               ACE má dvě formy ACE a ACE2 a v případě této léčby stoupají oba. ACE2 se nachází na povrchu plicních buněk, ale i v srdci, střevu, ledvinách a v cévách. A právě ACE 2 byl identifikován už u SARSu ale teď i u SARSu 2 jako vstupní brána pro virus do buněk plicní tkáně.

               Je tedy teoreticky možné, že ne samotný vysoký tlak, ale právě ona léčba ACE Blokátory je rizikovým faktorem pro těžké průběhy infekce Koronavirem.?

               11. března se v časopise Lancet objevila práce doktora Lei Fanga, který dává do souvislosti těžké průběhy infekce s SARS CoV 2 virem s léčbou ACE-blokátory a Sartany.

               Je třeba říct, že se jedná o jednu práci a větší soubory či dlouhodobější studie chybí, proto nechci v žádném případě vyvolávat paniku – to dělají naši politici víc než dostatečně. Většina poznatků, o kterých budu psát, pochází z pokusů na zvířatech a z pokusů „in vitro“ – tedy v laboratorních podmínkách. Ze zkušenosti víme, že výsledky laboratorních testů se nedají přenášet jedna ku jedné do klinické praxe, jsou jen určitými indikátory.

Podle těchto pokusů potřebuje virus napřed určitou bílkovinu – Serinproteázu TMPRSS2 a když se naváže na ni, dokáže se pak navázat na receptor ACE 2, vstoupit do plicní buňky a vyvolat v ní zánět. ACE a Angiotensin I (ne Angiotensin II – ten je spíše škodlivý) mají na plíce principálně ochranný efekt. Problém je, jak říká německý expert profesor Penninger, že virus vazbou na ACE 2 tento potřebný enzym inaktivuje, prostě spotřebovává, takže i tento ochranný efekt chybí. ACE2 totiž inaktivuje škodlivý Angiotensin II rozkladem na Angiotensin 1-7, který plíce chrání.

               Blokátory ACE by tedy z logiky věci skutečně zhoršovat průběh infekce koronavirem mohly, u sartanů je to nejasné, protože Angiotensin I., který je u těchto léků rovněž zvýšený, má na plíce ochranný efekt (aspoň tak se to ukázalo v experimentech). Samozřejmě i tady chybí porovnávací studie, tedy porovnání pacientů s těmito léky a bez těchto léků – až takové studie mohou prokázat skutečně škodlivost nebo prospěšnost těchto léků. To ale může trvat měsíce.

               Všechny kardiologické společnosti zareagovaly na práci Dr. Lei Fanga stejně – varují před chaotickým vysazováním ACE-blokátorů z léčby a mají naprostou pravdu. Tyto léky chrání před infarkty, srdečním selháváním a mozkovými příhodami, tuto svou schopnost v posledních 25 letech skutečně velmi jednoznačně dokázaly. Zejména u pacientů, kteří už měli srdeční nedostatečnost, jsou nepostradatelné. Vysadit si takto účinný lék kvůli teoretické možnosti nakazit se Covidem 19 a tím si přivodit s devadesátiprocentní pravděpodobností srdeční selhání, by bylo velmi nerozumné a možná fatální. Místo několika desítek mrtvých na infekci koronavirem bychom mohli mít desetitisíce mrtvých na srdeční selhání – to by bylo velmi kontraproduktivní. Jen v Německu bere některý z těchto preparátů 16 milionů lidí!!! A nezapomínejme, že mnozí z nich žijí jen proto, že tyto léky berou.

               Přesto, dokud se nedokáže opak, chtěl bych všem pacientům, kteří tyto léky berou, doporučit, aby se o to důrazněji chránili před možnou infekcí. Tedy důchodci, kteří už nemusí chodit do práce, by se měli o to důsledněji chránit před kontakty s možnými zdroji infekce a omezit své sociální kontakty na naprosté minimum. To je při troše dobré vůle a rozumu možné. A v případě infekce by možná měli být pacienti s touto léčbou automaticky být bráni jako rizikoví a možnost domácí karantény by u nich měla být posuzována restriktivněji.

               Samozřejmě jsou hypertonici v mladším věku, kteří pracují v oborech, kde do práce jít musí – lékaři, zdravotní sestry, uklízečky v nemocnicích, prodavačky v obchodech, policisté, vojáci atd.. Pokud berou léky jen kvůli vysokému tlaku a neměli žádné srdeční onemocnění, mohli by kontaktovat svého lékaře a zvážit DOČASNÉ přestavení léčby na jiné léky. Ani oni by ale v žádném případě neměli léky jen prostě vysadit – i taková hypertenzní krize může mít fatální, smrtelné nebo doživotní následky. Na vysoký tlak existuje poměrně široká paleta léků, samozřejmě žádný z nich není tak efektivní jako ACE Blokátory či sartany. Ale fungují. Svým způsobem je takové přestavení léčby návratem do „doby kamenné“. Přesto si myslím, že krátkodobé přestavení léčby u této – poměrně malé – skupiny pacientů by mohlo mít smysl. Minimálně do konce epidemie nebo než bude práce doktora Lei Fanga vyvrácena.

Samozřejmě by musel být každý pacient svým lékařem individuálně posouzen ohledně svého rizikového profilu.          

Hlavním prostředkem je ale ochrana vlastní osoby. Nedovolit viru vstoupit do těla, a když, tak jen v minimálním množství, tedy aby se vytvořila imunita, ale aby nenastala choroba.

               Zaujaly mě myšlenky paní doktorky Soni Pekové, která se výzkumem virů léta zabývá. Vysvětlovala podezřele nízkou frekvenci nakažených mezi malými dětmi – ve věkové skupině 2-9 let. Koronaviry (jiných druhů) jsou podle ní nejčastějšími původci běžných dětských infekcí ve školkách a školách (znáte to, ona nudle u nosu, nebo jak říkáme u nás na Moravě – sopel). A podle paní doktorky jsou tyto koronaviry velmi vlastnické, Jestliže jednou do buňky vlezou, už tam nikoho cizího nepustí – a už vůbec ne svého mutanta SARS CoV 2. Mutanti jsou totiž v normálním světě proti původnímu osazenstvu v nevýhodě, to jsme viděli například u baktérií MRSA. Ty byly ve výhodě v prostředí promořeném antibiotiky, tedy v nemocnicích, protože si na ně zvykly a hlavně ostatní baktérie, s nimi konkurující o životní prostor, byly těmito antibiotiky vyhubeny. Pokud člověk dodržoval hygienické předpisy a bránil dalšímu množení MRSA, začal se počet těchto infekcí redukovat – přirozené baktérie tohoto mutanta likvidovaly. Podobně může dopadnout – aspoň musíme doufat – i nový virový mutant. Každopádně malé děti s běžnými infekty horních dýchacích cest a lidé, kteří jsou s nimi v intenzivním kontaktu (rodiče) by měli být podle paní doktorky před novým virem lépe chráněni – protože je chrání jejich viry, které v jejich buňkách už jsou a nikoho dalšího dovnitř nepustí.

               Poněkud mě ovšem znejistil výrok paní doktorky Pekové, že genetická struktury nového viru nedopovídá vývoji v normální přírodě, že tedy jeho umělý původ – což je od začátku jedna z cirkulujících i zavrhovaných teorií – je možný. Tuto hypotézu může podporovat i příbuznost tohoto nového mutovaného viru s původcem Pandemie v roce 2002/2003 SARS – jaký virus by asi Číňané zkoumali, když je ten, který jim způsobil obrovské problémy? Když už jen proto, aby byl oslaben jeho smrtící potenciál nebo byla vyvinuta vakcína či očkovací látka? Do určité míry by se to pak bylo podařilo, SARS měl úmrtnost okolo 10 procent, SARS – 2 podstatně nižší.

               Nemám rád apokalyptické vize, ale jakoby se tento virus rozhodl potrestat lidstvo za dva hříchy – hamižnost a lenost. Chorobu do Itálie a do Evropy zanesli zřejmě Číňané pracující načerno v textilních továrnách v Lombardii, aby tím zvýšili zisky těchto fabrik – ale i aby drželi ceny textilních výrobků nízko a aby tyto továrny nemusely při konkurenci levných výrobků z Asie zavřít. Tedy vlastně za to můžeme všichni, při nakupování se řídíme cenou výrobku a jen zřídka jeho původem. A nízká porodnost zejména v současné mladé generaci, je dalším faktorem, který šíření viru potencuje. Kdo z mladých už má děti? Má tchýně měla šest dětí, má čtrnáct vnoučat ale jen dvě pravnoučata! Samozřejmě tu hraje podstatnou roli i divoký kapitalismus orientovaný jen na zisk, zisk a zase jen na zisk, který žene nájmy za bydlení do takových výšek, že se právě bydlení stává pro mladé lidi esenciálním problémem – a bez střechy nad hlavou je zakládání rodiny velmi problematické. A rodičovské příspěvky nedokážou vykompenzovat ztrátu příjmu, když žena zůstane na mateřské doma – odhlédnouc od hrozby ztráty pracovního místa. Ale zvykli jsme si cestovat, chodit do restaurací, na diskotéky atd. atd. – a to vše je v přítomnosti dětí samozřejmě mnohem obtížnější.

               Napsal jsem už minule, že si myslím, že svět po koronaviru bude jiný než před koronavirem. Pokud ale tenhle hajzlík přinutí lidstvo, aby se nad sebou zamyslelo, nemusel by být nutně horší.

               Dávejte na sebe pozor a zůstaňte zdraví, ten nový svět vás bude nutně potřebovat.

Koronavirus – tentokrát naposledy

Tak mě ten syčák naštval. Moc. Nerozumí legraci, chová se agresivně a zabíjí. Možná jsem ho zpočátku podcenil.  Každopádně bych ho nejraději zabil, ale takových je nás moc a on je připraven. Zatraceně rychle se množí. Mýdlo i alkohol mu škodí, ale ne dost. Italské údaje o úmrtnosti jsou děsivé, ty jihokorejské zase povzbudivé. Kde je rozdíl nevím, a to je zneklidňující. Podobá se náš zdravotní systém a životní styl spíš tomu italskému nebo tomu korejskému? Obávám se, že je nám ten italský mnohem blíž. Dnes zaznamenalo Rakousko první úmrtí na koronavirus – zatím tedy klasická riziková skupina – diabetes, Crohnova choroba s imunologickou léčbou a dovolená v Itálii, odkud se onen pacient (69 let) v únoru vrátil. Určitě nezůstane u jednoho případu.

Samozřejmě s ním – tedy s virem, ne s oním pacientem, toho jsem neznal – mám nevyrovnané účty, obávám se ale, že při případné konfrontaci budu tahat za kratší konec a tak se mu raději budu vyhýbat.

Ale jen namátkou – co mu vytýkám (pokud vás těmito lapáliemi nudím, tak se omlouvám, přeskočte body 1 a 5 a čtěte dál:

  1. Plánovači našich služeb přišli na to, že jsem v minulých letech konzumoval málo dovolené. Žádný div, při stálém nedostatku personálu nebylo kdy. Protože ale plánování dovolených převzala mladá dynamická kolegyně, sedli jsme si spolu, dali hlavy dohromady a ona mi napráskala dovolenou všude, kde se jen dalo. Kde bylo kolegů jakž takž dost, abych se konečně svých přebytků zbavil. Na konci roku 2019 totiž přišli plánovači na to, že mám ještě dva dny z roku 2018. Potěšil jsem se, že si konečně letos užiju dovolenky a začal plánovat a těšit se. Dělal jsem ovšem účet bez hostinského. Ten hostinský se objevil až v lednu a jmenuje se Covid-19.
  2. Poprvé v životě jsem si řekl, že bych si aspoň jednou, než mi mé levé koleno definitivně vypoví službu, chtěl zalyžovat někde jinde než v Rakousku. A protože jsem byl na podzim v Dolomitech a viděl jsem tamější svahy a lanovky (tehdy bez sněhu), zasnil jsem se a domluvili jsme se se synem a snachou, že si letos zajedeme do Jižního Tyrolska – Alta Badia. Plán byl na polovinu března. Když jsem začátkem března odcházel na dovolenou, uvědomil jsem si, že pokud pojedu do Itálie, čeká mě karanténa a oddělení zůstane bez doktora, tedy beze mě. V té době nebylo ještě Jižní Tyrolsko mezi rizikovými oblastmi a stornování dovolené bylo možné jen do 17. února. Čili bylo pozdě. Ztratil jsem nervy a zavolal šéfovi s prosbou o radu, co mám dělat. Šéf se projevil jako šéf, sprdl mě jako sirotka a řekl, že nemám dělat nic, že se situace mění každou hodinou.  Nicméně jsme se spojili s naším ubytovatelem (protože zálohu jsme už převedli) a ten se ukázal prozíravý a vystavil nám poukázku na ubytování u něho v příštím roce v jakémkoliv termínu. Dnes už by stornování bylo možné, ale natahujte se s Booking com o jejich poplatky- takhle je to smírnější.
  3. Protože moje maminka se mnou byla už v Římě – a ve svém věku 81 let (tehdy) to uchodila, pomyslel jsem si, že bych ji mohl letos vzít do Jeruzaléma. Určitě by jí to udělalo radost. Já už tam byl, vyznám se tam natolik, abych ji mohl provést soukromě. Výhoda takové soukromé návštěvy je v tom, že zaprvé si určujete tempo sami a zadruhé můžete být v oněch dvou kostelech Božího Narození v Betlémě a Božího hrobu v Jeruzalémě v době, kdy skupinové výpravy ještě snídají. Objednal jsem hotel, taxíka od letiště, zaplatil letenku. A pak přišel Covid -19 a Izraelci byli první, kdo zavřeli hranice. Pro rakouské občany, čili pro mě, už v době, kdy bylo v Rakousku 21 případů. Chvíli jsem přemýšlel, zda se nemám stát antisemitou ( už proto, že si Izraelci už zase jednou zvolili Netanjahua premiérem), nakonec jsem ale stornoval hotel a taxík a rozhodl jsem se raději nenávidět Covid-19. Můj vánoční dárek pro maminku byl ale fuč. Co se týká letenky, je věc nejasná. AUA škrtla všechny lety do Izraele do 28 března. To mi aspoň objasnil mladý muž na informační lince, kterou jsem asi na pátý pokus dokázal zkontaktovat. Čili pokud bych chtěl stornovat let, stálo by mě to 450 euro poplatků za storno (protože náš let měl být až 18. dubna). Rozhodl jsem se počkat. Nemám co ztratit. Nevěřím, že by se situace po 28. březnu změnila a tak stále doufám, že peníze za letenku dostanu zpět. Covid-19 mě naučil trpělivosti.
  4. Rozhodl jsem se tedy přeobjednat dovolenou aspoň do Prahy. Maminka tam byla naposledy ještě za bolševika, mohla by se tedy do hlavního města podívat. Objednal jsem hotel, koupil lístek na vlak a vstupenky na Tosku do Národního divadla. To bylo v pondělí. V úterý česká vláda zakázala provoz divadel. A od soboty zavřela hranice, takže se do Česka ani nedostanu. S teplotou ale ani bez teploty. Hotel můžu stornovat, vstupenky snad taky. Jak se stornuje vlak u Českých drah, na to se ještě budu muset podívat. Takže loňský Ježíšek mojí mamince nedonesl vůbec nic – a za to může Covid 19. Mimochodem, mé snaše zemřela v a Rakousku babička a její otec, čili syn zemřelé, žijící v Praze nemohl přijet na pohřeb, protože má oprávněné obavy, že by se už nedostal zpět, případně by skončil v čtrnáctidenní karanténě, což si nemůže při svém povolání dovolit. Předpis je předpis a mně je z toho do pláče. Výjimky neexistují. Železná opona dává zdravit. Na pohřeb jsem šel aspoň já.
  5. A nakonec jsme museli stornovat i náhradní dovolenou v Zell am See – Salcbursko ukončilo lyžařskou sezónu – pro nás naštěstí, právě jsme se dohadovali, jak diplomaticky z ubytování vycouvat. Naštěstí jsem se poučil a ještě jsem nezaplatil zálohu. Aspoň tolik už jsem pochopil – vyčkávat se vyplácí.

Jistě chápete, že mám dostatek důvodů toho vira nesnášet. Objektivně uznávám, že je ho třeba tlumit a že jsou opatření k zpomalení jeho šíření potřebná. Zda jsou opatření, které vláda přijímá přehnaná nebo ne, to – možná – ukáže budoucnost.  Psychologicky ale ten strach z koronavira nahlodává zřejmě každého. Všiml jsem si sám, že se vyhýbám lidem. Při lyžování v naprosto bezrizikové oblasti Lachtalu a Kreischbergu jsem dával pozor, abych jel na sedačce a v gondole pokud možno sám nebo s dostatečným odstupem od ostatních. Svrbící nos jsem si nepoškrábal, dokud jsem si na toaletě neumyl mýdlem ruce, s kamarádkou, kterou jsem potkal na svahu, nebylo žádné „pusi pusi“, ale jen jsme si klepli do lyžařských rukavic. A když na sedačce jeden mladý párek promluvil italsky, skoro jsem vyskočil z kůže. Naštěstí ještě mezi těmi dvěma mladými Italy a mnou byli dva Rakušáci a jedno prázdné místo. Podařilo se mi rozmluvit kamarádovi cestu do Španělska přes Itálii do Janova a potom trajektem do Barcelony. Váhal, protože už všechno objednal, ale nakonec se přece jen rozhodl vše stornovat a raději letět. Ostatně – přiznávám kajícně – i na tu Toscu jsem objednal lístky do lóže, abychom tam seděli sami a ne v přízemí mezi dalšími návštěvníky. A v přecpaných kostelech v Jeruzalémě s osmdesátitříletou maminkou bych se taky určitě necítil dobře. Stejně jako u mě jsou zřejmě napjaté nervy i u ostatních lidí a tím pádem v celé společnosti.

Internet je plný informací, kolik z nich je důvěryhodných, nedokáže nikdo ani odhadnout. Včera jsem dostal na „whats app“ dopis od kolegyně z Bologni, která byla –prý- kdysi turnusarztka v Bad Radgesburgu  v jižním Štýrsku. Psala, že podezřelé fatální zápaly plic měli v Itálii už v listopadu minulého roku, tehdy jako ojedinělé případy, které byly léčeny jako chřipka. Osobně si myslím, že to tehdy byla opravdu chřipka, protože ty zápaly plic způsobené těmito dvěma viry se nedají rozlišit – pokud by totiž měla pravdu, obrátila by celou historii na hlavu – pak by virus nebyl importován z Číny do Itálie ale naopak z Itálie do Číny – tam se onen virus objevil až v prosinci. (I když Čína najedou objevila, že byl v Číně už v listopadu a zanesli ho tam američtí vojáci! ) Komunistická propaganda se vzpamatovává, to je dobrá zpráva pro celý svět – je to návrat k normálnosti. Přenos viru z Číny do Itálie je naopak dobře vysvětlitelný – v Lombardii v textilních podnicích pracuje údajně – většinou načerno – velké množství Číňanů a ti se koncem ledna vrátili z Číny, kde slavili čínský Nový rok.

       Nicméně trvám na tom, co jsem psal už v mých předchozích dvou článcích, že celá věc je zpolitizovaná. Jako by vládám ten virus přišel jako dar z nebes. Zejména pak premiérům. Ti nepromeškají žádnou příležitost, aby se nesnažili připisovat si politické body. Jestliže premiér Babiš zesměšňuje ministra zdravotnictví Vojtěcha a vyzývá ho před běžícími kamerami, aby „nebyl slušnej“, v Rakousku má stejný strach premiér Kurz, aby si ministr zdravotnictví Anschober, který se projevil jako skutečně rozumný profesionál, nepřipsal politické body (je totiž z koaliční strany zelených) a kde jen může, bere mu slovo a poučuje národ ve stylu Donalda Trumpa, který se samozřejmě v problematice smrtícího viru vyzná ze všech nejlépe, protože jeho strýc byl v tomto oboru génius a Doník od něj podědil geny. Náš premiér uzavírá mateřské školky, žádá rodiče dětí, aby přišli do práce a současně je prosí, aby děti V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nedávali k prarodičům, protože by je tím ohrozili na životě. Že ve svých vyhlášeních necítí rozpor per se je dáno zřejmě tím, že sám děti nemá. Mám pocit, že se opět dělá politika pro skalní voliče – na sociálních sítích jsem si přečetl víc než dost nenávistných komentářů vůči těm, kdo byli na lyžařské dovolené v Itálii a tím ohrozili celý národ, který seděl u piva doma v hospodě. Cítil jsem nenávist spojenou ze závistí a bylo mi z toho smutno. Copak do Itálie jezdí na dovolenou milionáři? A jak už jsem napsal, stornování dovolené bylo dlouho – příliš dlouho – velmi problematické.  Jižní Tyrolsko tvrdilo dlouho – příliš dlouho, že žádné případy nemá – než bylo usvědčeno ze lži. A pokud někdo celý rok na tu dovolenou šetřil – nedivím se, že té lákavé lži uvěřil, než by své peníze nechal propadnout.

               Ve všech zemích je to hodně podobné. Místo aby pracovaly týmy odborníků, prezentují se politici stejně jako při přestřihování pásek u nových škol a domovů důchodců. Přiznám se, že mi to leze na nervy skoro stejně jako Covid 19 sám. Ale o tom jsem psal už v minulém článku a nechci se opakovat.

               Ve stínu Covidu 19 se totiž dá udělat mnoho věcí, které by společnost jinak nestrávila. Zakážou se demonstrace, což má zdravotnickou logiku – a to dá vládě dostatek klidu ke krokům, které by jinak až tak lehce neprošly – jako například výměna rady České televize.  Na kororavirus se dá svést propad ekonomiky. A ekologie, která byla ještě před nedávnem v popředí zájmu, co to je? Naštěstí aspoň neuspěl turecký diktátor Erdogan, který se rozhodl Evropu vydírat desetitisíci a možná i statisíci uprchlíky, které poslal na řecké hranice. Doufal, že to ve stínu koronaviru dokáže, ale na to je Evropa od roku 2015 – Covid – Necovid –  už příliš senzibilizovaná. Ekonomika trpí, burzy se hroutí. Právě v tu nejnevhodnější dobu se Saúdi rozhodli zlomit ruského cara Putina a vyhlásili mu ropnou válku.

               Obávám se, že až ta celá historie se smrtícím virem skončí, bude náš svět jiný, než byl předtím. Budeme se divit, co se stalo v politice, v ekonomice, v sociálních vztazích. V tom je účinek tohoto viru skutečně katastrofální. Náš svět se změní, že ho možná už ani nepoznáme. A ty změny už nebudeme moci vrátit zpět.

Na závěr jen několik statistických čísel, snad pomohou k ulidnění situace. V čínské provincii Hubei, kde bylo epicentrum nákazy, žije 57 200 000 obyvatel. Virem Covid 19 se nakazilo 80 971 obyvatel, což představuje 0,14 procent obyvatel. Zemřelo 3075 lidí, což je 0,005 procenta obyvatel. (tedy přibližně 0,3 promile) Ta čísla jsou relativizovaná hlavně skutečností, že od konce února Číňané už netestují kontakty nemocných, ale jen lidi, kteří projevují přízaky onemocnění, což je zhruba 40 denně. Ústup klinických onemocnění svědčí tedy o tom, že se vytvořila skupinová imunita, lidé exponovaní virem, ale klinicky zdraví, vytvořili protilátky a jsou vůči chorobě imunní. Covid 19 se tak chová jako každý jiný virus – jen je nakažlivější a agresivnější. Itálie má 60 milionů obyvatel, čili zhruba tolik, co provincie Hubei. K dnešnímu datu je zde 17 000 nakažených, pokud by měla epidemie dosáhnout čínských rozměrů, muselo by se v Itálii nakazit 90 000 obyvatel. Vysoká úmrtnost v Itálii se zřejmě dá pravdu vysvětlit věkovou strukturou obyvatelstva- naprostá většina mrtvých jsou muži ve věku 80 – 89 let. Hrozivost situace je vytvořena koncentrací infekcí do malých ohnisek, jako je například Bergamo, kde se pak situace opravdu podobá apokalypse.

Pro srovnání, mor v letech 1346 – 1348 zahubil 35 procent obyvatelstva Francie a úmrtnost nakažených byla 90 procent.

Doufám, že jsem těmito čísly aspoň trochu uklidnil.

               Tímto jsem s Covidem 19 skončil. Nehodlám už o něm dál psát a tím zvyšovat jeho popularitu. Nezaslouží si to. Příští týden se pokusím mé čtenáře – aspoň virtuálně, zase zavést do Itálie. Jednou – možná ne letos, se tam zase bude dát jezdit. A než to půjde, pustím na mou webovou stránku nostalgické vzpomínky na čas, když byla Itálie ještě plná života „ dolce vita“ a kdy bylo krásné tam zajet a na tom jejich způsobu života se aspoň jako externista podílet. O virovi, pokud se nestane něco naprosto zásadního – už ani slovo.

               Mimochodem – už jsem se zmínil, že ho nenávidím? Víte proč? Protože nenávist se rodí z bezmocnosti. A ať si myslíme co chceme, vůči tomuto viru jsme zatím bezmocní. Ale raději mu to neříkejte. Aby si mě nevyhledal. Nejsem si úplně jistý, je zda profylaxe starojickou slivovicí dostatečná.

Lidičky, držte se, dávejte na sebe pozor. Myjte si ruce, nedloubejte se v nose, vyhýbejte se kašlajícím lidem a lidem mluvícím italsky nebo čínsky. POsilujte imunitu – není to náhoda, že každým rokem propuká epidemie chřipky právě v zimních měsících, kdy máme v našich zeměpisných šířkách katastrofální nedostatek vitamínu D. Choďte na sluníčko, užívejte vitamíny B a D, případně i C – ale ne příliš mnoho, abyste nedostali ledvinné kameny. Mám každého z vás rád a nerad bych třeba i jen o jednoho z vás přišel. Držím vám všem palce.

               Abych aspoň na konci mého článku povzbudil vyznavače spikleneckých teorií. Coronavirus (s maskou na obličeji) se objevil už v roce 2017 jako vozataj v komixu „Asterix v Itálii“. Samozřejmě ho Asterix a Obelix porazili, ale jen díky kouzelnému nápoji. A na ten ještě stále čekáme. Takže – všechno jasné?

Hysterie zvaná koronavirus

               Milí přátelé!

Už jste si nakoupili a udělali zásoby potravin? Až totiž k vám přijde ten novodobý černý mor, budou všechny obchody zavřené, a i kdyby nebyly, žádné auto se zbožím do vaší obce policisté nevpustí. Stačí, aby ve vesnici jeden člověk zakašlal – a je to.

               Doufám, že mi tento satirický úvod odpustíte, nechci samozřejmě působit jako ignorant. Ano, nový virus je tady a je poměrně nebezpečný. Zhruba stejně jako virus chřipky. Proč tedy nevyvolává každoroční epidemie chřipky stejně přehnané reakce jako současný malér s „Coronavirem CoV-2“?

               Zřejmě proto, že na chřipku jsme si už zvykli. Dokonce natolik, že ačkoliv existuje účinná ochrana očkováním (letos to opravdu vyšlo, vloni to byla rána mimo), bylo v Rakousku ochotno nechat se naočkovat 8 % (slovy osm procent) obyvatelstva. Měli jsme jen v naší nemocnici dvě úmrtí na chřipku, oba to byli lidé s oslabenou imunitou, jedna pacienta s rakovinou po chemoterapii a druhý pacient s těžkou obstrukční chorobou plicní v důsledku mnoholetého kouření a ani jeden z nich samozřejmě naočkován nebyl.

               Připomínám to proto, že koronavirus si vybírá stejnou obětní skupinu. Rozdíl je, že proti němu žádné očkování neexistuje – čili vlastně v tomto bodu žádný rozdíl, protože proti chřipce se lidé stejně očkovat nedávají. Můžete namítnout, že proti chřipce jsou léky – přesněji jeden – Tamiflu (látka se jmenuje Oseltamivir a má ho patentovanou firma Roche, která si tím vydělává miliony.) Ovšem Tamiflu musíte podat během prvních dvaceti čtyř hodin od začátku příznaků (firma tvrdí, že během 48 hodin – tím si samozřejmě zvyšuje zisk), protože lék dokáže pouze vázat virus v krvi a zabránit jeho vstupu do orgánů – pokud už virus tuto bariéru překročil, je Tamiflu neúčinné – ovšem existuje takzvaný placebový efekt.  Pokud něco – i neúčinného – berete, věříte prostě, že se vám daří lépe. A jak stojí napsáno už v bibli – „víra tvá tě uzdravila“. A proti koronaviru nemáme ani ono placebo.

               Samozřejmě virus dělá podezřelým už to, že se objevil v Číně a to právě ve Wuchanu, kde je hlavní výzkumná laboratoř pro zkoumání umělé inteligence. Nepochybně se zde experimentuje (jedno zda je to povoleno nebo ne, protože v Číně je všechno jedno) i s DNA a proto bych nesmetal zcela ze stolu hypotézu, že zde mohlo něco uniknout z laboratoře – jako například geneticky upravený koronavirus, který dostal své jméno CoV-2. Jedním dechem ale přiznávám, že mi tato hypotéza připadá nepravděpodobná – ne ale nemožná. To ovšem jen proto, že v Číně je možné úplně všechno a hlavním programem tamního režimu je lež. Moje babička říkávala, že komunista řekne pravdu jen, když se splete. Hypotézu umělého viru podporuje jen jediné – ta nesmírná hysterie s karanténami, s novými nemocnicemi, prostě oním panickým strachem, který vyvolává dojem, že se děje něco tajemného, mysteriózního, nekontrovatelného, tedy něco, před čímž je opravdu třeba mít strach.

Vycházejme tedy z pravděpodobnější varianty, že se objevila nová varianta z rodiny koronavirů – známých už po desetiletí a stále znova nebezpečných – koronavirus způsobil v letech 2002/2003 pandemii SARSu a v roce 2012 epidemii MERSu (Middle east respirátory syndrom), kterému se dostalo poněkud méně pozornosti, zřejmě proto, že nevznikl v Číně ale v Saúdské Arábii, což je naprostá výjimka. I ptačí chřipka k nám přišla z „Říše Středu“.

Zákeřnost nového viru spočívá v jedné vlastnosti. Viry napadají běžně buď horní dýchací cesty nebo dolní dýchací cesty. Pokud napadají horní dýchací cesty, jsou velmi nakažlivé, nezpůsobují ale normálně žádné vážné onemocnění. Pokud napadají dolní dýchací cesty, jsou nebezpečné možným vyvolání zápalu plic, na druhé straně ovšem nejsou zase příliš nakažlivé. CoV-2 napadá dýchací cesty horní i dolní a proto je nebezpečnější než běžné viry, mezi nimiž žijeme dnes a denně. Přesto naprostá většina infekcí koronavirem probíhá asymptomaticky, čili nakažení vlastně ani neonemocní, jsou jen nosiči viru. Okolo dvou procent nakažených ale může vyvinout virový zápal plic, který může vyvolat otravu krve a multiorgánové selhání a smrt.

Příznaky jsou jako u každé virové nákazy – po inkubační době, která je bohužel dost dlouhá a trvá zřejmě až 14 dní, dochází ke kašli, škrábání v krku, ucpanému nosu, zápalu spojivek, průjmu a někdy i k horečce. Čili nic pro tuto infekci typického, podobné příznaky můžete mít při každé virové nákaze. K nakažení je třeba poměrně intenzivní kontakt s nakaženou osobou – zhruba patnáctiminutový rozhovor stačí, případně pokud na vás onen člověk přímo nakašle. Nebo pokud nakašle na nějaký předmět, který potom vezmete do ruky a tou rukou, kterou jste si neumyli, si sáhnete do obličeje. Čili je třeba si umývat ruce, umývat ruce a zase umývat ruce. Ochranné masky by měli nosit pouze pacienti, aby nerozšiřovali nákazu, nošení preventivních masek není k ničemu. Asiatu jsou na to ale zvyklí a proto to dělají. Ostatně, když chtěla má žena koupit masky do ordinace, aby je nabídla kašlajícím pacientům (což je v ambulanci plicního lékaře poměrně častá sorta), nikde je nesehnala. Už jsou všechny vykoupené.

Na skladech rakouského ministerstva zdravotnictví by ještě mělo někde ležet 8 milionů masek, které svého času koupila ministryně zdravotnictví Rauch-Kalat za dobrou cenu od svého manžela Mensdorfa Pouilyho, (to abyste si nemysleli, že střet zájmů má jen pan Babiš s paní Babišovou, když jde o Agrofert) ale nikdo je nemůže najít.

V podstatě všechno, co jsem teď napsal, popisuje de facto normální poněkud agresivnější virovou infekci. A tak se ptám, odkud se bere celá ta hysterie v médiích, která už vede k vykupování obchodů a řečech o uzavření hranic, aby se nedejbože do země nedostal ani jeden nakažený (dostane se stejně, na to můžete vzít jed). Izraelské ministerstvo vnitra dokonce oznámilo, že preventivně nehodlá do země vpouštět žádné cizince, jen izraelské občany. Když si uvědomilo, že by se to týkalo letošních velikonoc, tedy hlavní turistické sezóny, přinášející zemi obrovské příjmy, rychle tu zprávu smazalo – tedy aspoň její anglickou verzi.

Takže: za prvé noviny i televize potřebují, aby je lidé kupovali a aby se na ně dívali a proto potřebují senzaci. Koronavirus se nabídl a oni nezaváhali. Potřebují prodeje, potřebují sledovanost, aby mohli zvýšit ceny reklam, jde tedy – zase jednou – jen o peníze. Dokud to funguje, budeme se dozvídat o každém podezřelém člověku, který byl právě testován na koronavirus (a byl negativní). Je třeba udržovat napětí.

Za druhé vycítili svou příležitost politici. Jednak mohou odvést pozornost od současných ekonomických i politických problémů – místo korupce, zneužívání funkcí atd, atd. se teď noviny a televize zabývají koronavirem – to je přímo dar z nebes a ten je třeba radostně přijmout. A navíc můžou hrát na veřejnosti, před běžícími kamerami hrdiny, ochotné a hlavně schopné ochránit své ovečky (rozuměj voliče) před zlým virem, který by jinak všechny zahubil. Přiznejme si, že George Soros (vlastním jménem György Sörös) už jako strašák tak úplně nezabíral, takže chválabohu, že máme něco nového. V Česku zasedal krizový štáb ještě než virus dosáhl Evropu, neřkuli Česko. Tam se zatím virus ani neobjevil. Ale zasedání krizového štábu se dalo politicky dobře prodat.

A tak následují zavřené hotely (i s návštěvníky), výletní lodě, a uzavřené cesty do italských městeček, dokonce byli do karantény vzati všichni pracovníci z nemocnice v Deutschlansbergu, kteří se zúčastnili karnevalu v Benátkách. Udělali chybu, že to nahlásili, dalších jedenácti autobusů kde byli také zaměstnanci našeho koncernu, si nikdo ani nevšiml.

Ne, nechci infekci zlehčovat a radím – myjte si ruce, držte při rozhovoru s neznámým člověkem odstup jednoho metru, a pokud máte pocit, že máte pocit, že se na vás hodí popsané příznaky a byli jste v některé z postižených zemí, nechejte se vyšetřit. Jenom proboha nepodléhejte panice. Nová epidemie Španělské chřipky nepřijde. Tehdy skutečně v letech 1918 – 1919 zemřelo několik milionů lidí, jenže ti byli vyhladovělí a vyčerpaní válkou, hygienické a zdravotnické možnosti byly s dneškem neporovnatelné a hlavně nemocní byli léčeni Aspirinem v dávkách 3 – 30 gramů denně a umírali pak na hemorhagický, tedy krvácivý zánět plic. Jak dnes víme, zemřeli ve své absolutní většině ne na chřipku, ale na její léčbu.

Samozřejmě i mne zaráží, že na počátku epidemie zemřeli i mladí lidé – konkrétně čínští zdravotníci, ošetřující první nakažené – tak zemřel i lékař, který na nový virus upozornil a byl za to čínskými úřady za šíření poplašné zprávy stíhán. Zajímavé je, že jsem ale zatím neslyšel ani o jediném případu onemocnění u dětí. Vyhýbá se jim virus nebo u nich probíhá infekce zcela bez příznaků?

Domnívám se, že právě ti první byli vystaveni masivní expozici dosud neznámého viru, protože čínské úřady, jak už to v komunistických zemích bývá zvykem, zatloukaly, lhaly a dělaly vše, aby utajily, co se utajit dalo (pamatujete ještě na Černobyl).

Ovšem teď přijde dobrá zpráva – přinejmenším na lidi, kteří jsou na seznamech příjemců orgánů. Velký čínský vůdce, prezident Si Ťin pching si nedávno vzpomněl (myslím, že to bylo minulý týden), že už 7. ledna vydal osobně naprosto jasné příkazy a směrnice, jak se má v případě této epidemie chovat. Místní orgány jeho geniální myšlenky ignorovaly. Teď budou padat hlavy a zřejmě nejen obrazně, jako by tomu bylo u nás. Jak jinak chcete stabilizovat společnost, že? A slovo čínskéh prezidenta má platnost ústavního zákona.

Mimochodem, abych nezapomněl, já už jsem nakoupil. Člověk nikdy neví, dy budou obchody obleženy a člověk se do nich vůbec nedostane, případně tam najde jen prázdné regály.