Vlastně jsem se právě chystal sednout k počítači a začít psát článek, jímž jsem chtěl porovnávat současnou českou republiku s takzvanou „první republikou“ mezi roky 1918 a 1939. Pokud jsem správně počítal – omyl o několik dní nevylučuji – bylo to právě 18 května tohoto roku, kdy samostatná Česká republika překonala v době trvání onu republiku první (28.října 1918 až 15.března 1939 – proti 1.1.1993 až 18.5.2013). Jenže jsem si pustil zprávy a přede mnou byly – v rakouské státní televizi – Hradčany. Nechal jsem tedy počítač počítačem a zesílil zvuk televizoru. V Praze se něco děje, říkal komentátor a já si vydechl „konečně!“

Pak se hodně hovořilo o tom, že vlastně nikdo neví, co se děje a já jsem pochopil, že jsem na tom stejně. Čím víc informací jsem měl, tím víc jsem začínal pochybovat, že se jedná skutečně o onen velký úder proti korupci v České republice, o pokus vyčistit onen Augiášův chlív, jenž smrdí už až k nebi.

Symboly korupce Janoušek a Rittig chodí dále po svobodě, zatčení jsou lidé, jejichž postavení bylo všeobecně známé a obvinění, jež se zatím objevila, se nezdají být schopny zastavit kauzy jako předražené dálnice či lístky do pražského metra tištěné někde na Seychelách. Že byl útok veden přímo proti premiérovi Nečasovi (nebo řekněme nepřímo likvidací ženy jeho srdce a jeho pravé ruky Nagyové), o tom není třeba pochybovat. Vlastně by se člověk měl zamyslet, zda to není jen odpověď na jeho otevřenou snahu blokovat činnost policie a prokuratury při vyšetřování organizované kriminality v kauzách Pospíšil, Lessy a Bradáčová. Bylo to v srpnu minulého roku, tedy právě před deseti měsíci.

Tehdy dal všem najevo, že vyšetřování korupce ve státě prostě nedovolí, že to bude možné jen přes jeho mrtvolu (rozuměj politickou mrtvolu). Zajímalo by mne, jak dlouho trvá takové vyšetřování, jež mělo své vyvrcholení v onom dramatickém zatýkání před dvěma dny. Určitě nejméně půl roku. Jak dlouho trvá, než se člověk k něčemu takovému vůbec rozhodne? Určitě to nejde den ze dne. Nebudu zřejmě tedy daleko pravdy, že právě tehdy v srpnu 2012 se někteří lidé rozhodli, že to tak nenechají. Skandální odvolání ministra Pospíšila a poté likvidace policejního ředitele Lesyho muselo pohnout řadě policistů žlučí. Obstrukce se jmenování prokurátorky Bradáčové zase rozpálily  do běla nejednoho prokurátora. Nečasova neskrývaná snaha ovlivňovat politicky obě tyto složky, jež se mají starat o potírání zločinu a mají být proto výsostně NEPOLITICKÉ! musela být pro hodně tam působících lidí nestravitelná.

Nezdá se tedy, že by současnný zátah dokázal rozbourat systém pašalíků, který zavedla někdejší opoziční smlouva (pod níž je podpis současného pana prezidenta). Místním pašům se daří nadále dobře a jsou „za vodou“. Budou ale v bezpečí, pokud Nečas a s ním ODS padnou? Pokud navíc padnou takovýmto způsobem?

V podstatě má zase jednou pravdu kníže Schwarzenberg. Nechci vypadat, jako jeho nekritický podporovatel, ale taktika vyčkat je zřejmě v dané situaci opravdu ta nejlepší, aby si člověk nespálil prsty. Jde skutečně o osud demokracie. Buď se teď skutečně dokáže, že policie a prokuratura dokáže jednat natolik politicky nezávisle, že se nezastaví (a tak je to správné) ani před lidmi nejvyššími. Pak to bude její vítězství. Anebo se ukáže, že se policie a prokuratura nechala najmout na politický útok na premiéra (nebo se rozhodla s ním zatočit sama z vlastního uvážení) a pak je demokracie v nejvyšším ohrožení.

Schwarzenberg si tedy nechal otevřené dveře na obě strany, aby se přidal – podle metody jiného Karla – otce vlasti Karla IV – k vítězi. Karel Lucemburský to touto taktikou dotáhl až na císaře. Kolik z toho vytěží kníže Karel, to je otázka. Každopádně se rozzuřil politický boj nevídaných rozměrů, vlny jdou do nevídaných výšek a voda se díky tomu kalí. Co vyplave, tím se nechám rád překvapit. Doufejme, že to bude opravdu velká rybaa ne jen pár mřenek.

Mimochodem nechat od vojenské rozvědky sledovat manželku milence, který se s ní hodlá rozvést, je hloupost nesmírná. Samozřejmě, jak jinak se dostat k informacím, aby se při rozvodovém řízení dala manželka dostat pod tlak? Jenže nad takovou metodou se musí obrátit žaludek i nejotrlejšímu policajtovi.

Samozřejmě je to teď poněkud trapné, když týden poté, co Nečas oznámil rozchod s manželkou, sedí teď jeho žena jeho srdce ve vyšetřovací vazbě a čelí obvinění ze zneužití funkce veřejného činitele. Přesto se nějak nedovedu přinutit k tomu, aby mi premiéra bylo líto. Jestli je lump, slaboch nebo prostě jen bezcharakterní politik, to bude právě otázka, kterou byde třeba zodpovědět, aby se kníže Karel mohl rozhodnout, kam se pohnout, nebo lépe řečeno, zda se pohnout.

Dovolím si odhadnout, že se současně o „velký třesk“ nejedná. Ale možná – a to je moje naděje – se vytvoří půda, aby k němu mohlo dojít. Pokud se tedy jedná o vítězství a ne o porážku demokracie. Ale na to si budeme muset ještě počkat, doufejme, že ne příliš dlouho.

Že by ovšem premiér Nečas, jehož důvěrou v paní Nagyovou neotřáslo ani její zatčení, měl zmizet z politiky, o tom ale asi není třeba pochybovat. A nepochybují o tom ani zahraniční komentátoři. Ačkoliv ještě nevědí, jakým směrem se česká politika vydá. Jedno ale kterým, v jejím čele by měl stát už někdo jiný než člověk, jenž dokáže zpackat nejen manželství, milenecký vztah,  ale i rozvod.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.