Ono se to dobře říká, ale těžko dodržuje. V současné situaci a hlavně při délce jejího trvání je taková výzva do značné míry jen nesplnitelným snem. Samozřejmě, že nám to všem leze na nervy a navíc, leze nám to na nervy už nějakých osm měsíců a to je zatraceně dlouhá doba. Navíc se k tomu přidává frustrace se zmarněné naděje – v podstatě jsme doufali, že po jaře je celý ten humbuk s koronavirem za námi a začíná normální život. O to tvrději dopadla na lidskou psychiku druhá vlna s návratem na začátek nebo možná i před začátek pandemie.

               Není divu, že jsou lidé nervózní a že věří tomu, čemu prostě věřit chtějí. A samozřejmě se nabízí lákavé konspirativní teorie, že virus vůbec neexistuje nebo že není nebezpečný, že celková úmrtnost v tomto roce vůbec nestoupla a tak je to všechno jen výmysl, který má sloužit k upgradu ekonomiky.

               Být popíračem epidemie a odmítat roušku se stalo skoro kultem, přímo myšlením určité vyvolené sekty. Lidé se tak identifikují s odporem proti obvyklé konzumní společnosti (která teď stejně nekonzumuje, protože nesmí), jsou těmi „vyvolenými“, kteří znají pravdu. V Grazu byla propuštěna z fakultní nemocnice chiruržka, která tvrdila, že žádný virus neexistuje a zakazovala pacientům v její ambulanci nosit roušku. Za slogan „ten náhubek nás dělá nemocnými“ si vysloužila vyhazov. V Stainzu, malém městečku ve Štýrsku, organizovali popírači viru seanci – samozřejmě natlačeni jeden na druhého a bez ochranných roušek, na které byla tato lékařka přivítána jako mučednice, jako Johanka z Arku, trpící za svatou pravdu. Největší strach přítomných byl z toho, že by se epidemie mohlo zneužít k povinnému očkování dětí proti chřipce, spalničkám, nebo – nedej bože -dokonce  i proti dětské obrně. Lidská hloupost je prostě nekonečná, jak věděl už Albert Einstein.

Sociální sítě tyto příslušníky „sekty vyvolených“ podporují, protože člověk čte logicky názory, které odpovídají těm jeho a ty ostatní raději přeskočí. Při množství „zaručeně pravdivých“ zpráv, kterými je internet zahlcen, je to jediná možná metoda, jak přes den stihnout i něco jiného. Ovšem sociální sítě jsou horší než ty nejhorší noviny, protože nepodléhají vůbec žádné kontrole. Samozřejmě se všechno zemocionalizovalo a to v důsledku zpolitizování celého problému. Nedávno mi někdo poslal článek z webu Afra, který si hrdě říká Argumenty a Fakta o protestu německých lékařů a veřejnosti, o milionové demonstraci v Berlíně, o které údajně masmédia neinformují. Prý se jedná o celosvětové spiknutí farmakologických firem, které pod záminkou neexistujícího viru chtějí prodávat lidem neúčinné vakcíny. Mimochodem, o té demonstraci v Berlíně média samozřejmě informovala, o lidech s nápisy na prsou „přirozené právo na nákazu“, kteří se poté s říšskými vlajkami (vlajky používané v době Třetí říše) nad hlavou snažili obsadit říšský sněm. Proti existenci viru brojí především pravicoví radikálové, kteří vyznávají osobní svobodu, právo na nošení (a používání) zbraní. A – paradoxně – sní o vládě velkého diktátora, kterému by mohli sloužit. Samozřejmě jen do té chvíle, než je infekce samy potrefí. Potom si přijdou pofňukat do nemocnice a pokud možno nakazí ještě řadu dalších lidí. Jsou to neonacisté v Německu, FPÖ v Rakousku nebo Hnutí Q ve Spojených státech. V USA ostatně je příznivcem konspiračních teorií už každý druhý člověk.

Ekonomické škody jsou ovšem obrovské, celý blahobyt naší společnosti je ohrožen, nikdo nedokáže odhadnout, kdy a jestli vůbec si ekonomika odpočine. Zejména ve společnosti, která je egoistická, myslí jen na vlastní zisky, a kdy se zaměstnavatelé naučili propouštět lidi nebo je nechat pracovat z domova za část jejich platu. Nejen aby přežili, ale často aby „optimalizovali zisky“. Jestliže společnost AUA pošle v čase, kdy je třeba vracet peníze za všechny letenky, celé reklamační oddělení na „kurzarbeit“, nemá to jinou logiku, než zabránit těmto platbám a ušetřit peníze za platy zaměstnanců. A ministr Zaorálek zneužívá epidemii k likvidaci celé nezávislé – rozuměj neposlušné – divadelní scény.

Na druhé straně nám každý den v televizi nahánějí hrůzu nová čísla o infekci. Jenže říká se, že člověk si zvykne i na šibenici – pokud mu ji často ukazují – a přestane ji vnímat. Něco takového se děje. Vše, co se přehání, působí kontraproduktivně a nejhorší je, když se optimismus s vyvoláváním hrůzy střídají příliš často. Pan ministr plukovník v záloze Primula je ve vyvolávání hrůzy mistr, bohužel je jeho způsob přikazovat aniž by vysvětloval (možná nesmí, protože mu pan premiér vyčetl, že je příliš komunikativní) je spíš kontraproduktivní a k spolupráci obyvatelstvo zrovna nevyzývá. Nakolik tuto situaci změnil jeho projev k národu, ještě nedokážu odhadnout. Nicméně nouzový stav vyhlášený s odkladem pro krajské volby nepůsobí příliš důvěryhodně.

Celý svět zíral na Karlův most, kde se 30. června pořádala párty na ukončení koronavirové krize. Cizinci nechápali českou euforii, rakouský komentátor si dovolil poznámku, že pokud se virus skutečně rozhodl Českou republiku opustit, po pohledu na tento 515 metrů dlouhý plně obsazený stůl si to zcela jistě rozmyslil. Ale pan premiér se chtěl prezentovat jako zachránce národa a tak koronavirovou epidemii v zemi svým rozhodnutím ukončil. Škoda, že to zapomněl říct tomu viru. Nebo mu to možná i řekl, ale ten zatracený čínský virus mu nerozuměl (Ono se panu premiérovi někdy rozumí opravdu špatně).

Jeho představa řídit stát jako firmu může určitým lidem imponovat. V tom ovšem není Andrej Babiš sám. Stejně řídí svou zemi Alexandr Lukašenko nebo Vladimír Putin, abychom jmenovali aspoň ty nejznámější. Ani jeden z těchto projektů tak úplně nefunguje. Už proto, že je tento model naprosto neslučitelný s demokracií. Neznám ani jedinou firmu s demokratickým vedením, taková by zřejmě velmi rychle zkrachovala. U státu je to naopak, zde krachují státy, do jejichž čela se postaví člověk, který chce rozumět úplně všemu. Jestliže někdo řídí firmu na výrobu světel do aut, má se věnovat světlům do aut a nesnažit se rozhodovat o tom, jak se budou dělat i brzdy. Protože to pak smrdí havárkou. Stát je komplexní záležitost a i kdyby se někdo vyznal v hospodaření zemědělského koncernu (o čemž ovšem nezákonně pobírané dotace z EU a vysoké zadlužení u čínských bank nesvědčí), neznamená to, že se vyzná i v řízení sektoru sociálního, zdravotního neřkuli zahraniční politiky. Proto jsou státy většinou vedeny kolektivně. Premiér fungujících států mívá ve vládě koordinační úlohu, obklopuje se schopnými lidmi, kterým dává prostor.(viz Nový Zéland) Pokud půjdeme hlouběji do historie, takovým pozitivním případem byla Marie Terezie. V řízení státu se sice vůbec nevyznala, protože jí k tomu chybělo i nejzákladnější vzdělání. Byla ale chytrá a vnímavá. A měla čich na lidi. Sestavila vládu z odborníků, kterým dala volný prostor a stála za nimi vší svou autoritou, jedno, nakolik proti nim remcal podrážděný lid a šlechta, která najednou nečekaně musela platit daně a navíc přitom díky zavedenému zemskému katastru nemohla podvádět. Země se pohnula správným směrem. Marie Terezie měla ovšem jednu velkou výhodu. Byla panovnicí „z vůle boží“ a nemohla být odvolena, nejednalo se tedy o „zvůli lidu“, v jejímž důsledku má Česko reprezentaci, kterou má.

Jestliže má ovšem předseda vlády pocit, že rozumí úplně všemu, nenechá svého ministra zdravotnictví dělat samostatně vůbec nic a když tento něco rozhodne, je to předsedou vlády vzápětí zrušeno (protože začali remcat potenciální voliči), nemůže to dopadnout dobře. Nejvíc na světě jsou postiženy země, kde se čelní politici orientují mnohem více na své opětné zvolení než na ochranu svého obyvatelstva. USA je příkladem nekřiklavějším, Brazílie je podobná a Česko se úspěšně zařadilo to této společnosti. Indie je samozřejmě jiný problém, zde není žádný lock down možný, protože lidi i bez něho žijí na samé hranici zachování vlastní existence.

Izrael je specifický. Samozřejmě, i zde sedí u vlády člověk posedlý vlastní mocí, už proto, že bez mandátu předsedy vlády by skončil ve vězení, je to tedy pro Benjamina Natanjahua existenční boj. Ovšem v Izraeli existují velké skupiny lidí, které neuznávají autoritu státu. Na jedné straně 1,2 milionu Palestinců s izraelským občanstvím, kteří už z principu dělají vždy vše opačně, než vláda přikazuje a nosili by roušky jedině v případě, kdyby to izraelská vláda přísně zakázala. Na druhé straně ultraortodoxní Židé, kteří přisuzují právo založit stát Izrael pouze Mesiáši, a ten ještě nepřišel. V tom mají pravdu, Benjamin Netanjahu parametry Mesiáše nesplňuje, i když by rád. A tito ultraortodoxní mají většinou okolo deseti dětí. Jestliže máte devět sourozenců a každý z nich pak deset dětí, připadne narozeninová párty skoro na každý den v roce. A raději nezjišťujte, kolik lidí na takovou oslavu pak přijde.  

Propaguje se takzvaná „švédská cesta“. Určitě není zcela zavrženíhodná, i když v jejím důsledku jsou úmrtí mnohem častější – oficiálně ca. 6000 mrtvých, ve skutečnosti podstatně víc, protože v domovech důchodců se netestovalo. Cynici by řekli, že tím Švédové odlehčili svému sociálnímu systému. Otázka je, nakolik se tato cesta dá převést do českých poměrů. Švédi totiž svůj stát akceptují a dokonce platí daně. Už proto, že tam prakticky neexistuje korupce, tedy faktor, který státní autoritu snižuje nejvíc. Ale i zde jsou uskupení, která doporučená opatření nedodržují, jen v posledních pěti letech se do Švédska přistěhovalo přes 100 000 lidí z jiných kultur, z nichž mnozí ani neumí švédsky, aby si vyhlášky přečetli.

Problém je právě ono oslabení autority státu. Češi jsou z podstaty vůči státní autoritě nedůvěřiví. Je to dědictví Rakouska-Uherska, kdy byla Vídeň pochybnou (cizí) autoritou, proti níž se každý pořádný Čech musel bránit už z principu, a to i kdyby vídeňská vláda vydala náhodou právě vyhlášku rozumnou. Princip je princip. Komunisté tuto českou vlastnost patřičně potrénovali, jejich snaha zavést respekt k jejich vládě násilím ztroskotala – především na jejich vlastní nekompetenci. A moc se toho nezměnilo ani po sametové revoluci. Vydobýt si u Čechů důvěru je hodně složitá záležitost a jedině pokud se to podaří, budou – MOŽNÁ – plnit směrnice, které vláda vydá. (Ale nezapomenou se přitom ušklíbat) Přiznejme si, že dvouspřeží Zeman-Babiš na to prostě nemá. Už proto, že vyloučilo ze spolupůsobení na fungování státu přirozené elity, tedy vzdělané lidi. Opřeli se o nemyslící a poslušné masy, které se dají lehce ovlivnit či koupit. Model, který ovšem selhal už v čase komunistického systému.

Výsledkem chybějící autority vedení státu je současná situace. Teď nehodlám diskutovat o tom, nakolik je virus v současnosti nebezpečný, jde jen o to, že Česko má jedny z nejhorších výsledků v potlačování pandemie. To je selhání, ať už to člověk chce vidět jakkoliv.

Iritují mě provolání „lékařů specialistů“, kteří volají po zrušení VŠECH omezení, jakožto i po zrušení nošení roušek. Když jsem se podíval na listinu signatářů onoho provolání, našel jsem zde 3 homeopaty, tedy lékaře, kteří tak jako tak standardní medicínské postupy odmítají, 2 psychiatry, 1 byznysového poradce a analytika, 1 bioanalytika, 1 rehabilitačního lékaře, prezidenta české stomatologické komory Šmuclera a kardiochirurga Jana Pirka.

Ani jeden z nich není konfrontován s opravdu nemocnými lidmi, a pokud pak Pirk tolik bojuje proti rouškám, proč je pak nezruší na operačních sálech kardiochirurgie? Když jsou k ničemu! To by bylo určitě v jeho kompetenci. Zřejmě úplně nezrealizoval skutečnost, že rouška opravdu nechrání jejího nositele, zato ale lidi v jeho okolí. Kardiochirurg by pacientovi prostě neměl kašlat do rány. Možná pan profesor řekne, že by to už dávno udělal, ale že mu to zakázala hygiena. I pak zůstane pro část populace jejím mluvčím, hrdinou a Robinem Hoodem. Ostatně pan profesor se cítí už být za vodou, infekci úspěšně na jaře překonal. Taková prohlášení, opírající se o lékaře s velkou autoritou, jsou naprosto fatální, protože, jak už jsem psal, lidé věří tomu, čemu věřit chtějí a tato tendence bude s dobou trvání krize a tím způsobenou únavou dále stoupat. Jestliže tedy taková KAPACITA, jakou je profesor Pirk tvrdí, že opatření jsou k ničemu, cítí se odpůrci opatření potvrzeni, že jednají správně.

A nebudou už proto číst „Výzvu z první linie“, kterou naproti tomu podepsali lékaři ošetřující skutečně těžce nemocné pacienty s Covidovou infekcí – jako primář infekčního oddělení v Českých Budějovicích Aleš Chrdle.

Rakousko má v této době podstatně méně infekcí než Česká republika. Náš okres, který je spádovkou naší nemocnice, je navíc v zelené zóně, čili patří mezi nejméně postižené oblasti. Přesto jsme za poslední dva týdny zaznamenali jednu mrtvou 59 letou ženu, dva těžké oboustranné zápaly plic (pacienti měli 21 a 48 let), další dva hospitalizovaní měli lehčí průběh. A včera jsem v noci intuboval akutně pacienta s oboustrannou kovidovou pneumonií se selháním plic. Sice přes sedmdesát let starý, ale žádný případ pro pečovatelskou službu – nakazil se na vinobraní od jisté ženy, která NEMĚLA ŽÁDNÉ SYMPTOMY. Jeho toto setkání bude zřejmě stát život. Samozřejmě budou protivníci opatření namítat, že chřipka je stejná, ne-li horší. Ano minulou zimu jsme měli u nás tři mrtvé na chřipkovou nákazu. Ale v SOUČASNOSTI nemáme ani jednoho nemocného chřipkou, i když samozřejmě lidi v sobě chřipkového virus nosí i v létě. Virus totiž bez nositele nemůže přežít, ve volné přírodě umře a zanikne. Úmrtnost na Covid skutečně v současnosti odpovídá úmrtnosti na chřipku a leží pod jedním procentem. Jenže současně neumírá na chřipku vůbec nikdo. Protože lepší imunita v důsledku hladiny vitamínu D, protože ještě stále účinné ultrafialové záření atd. atd.  Podmínky pro šíření virových infekcí jsou v létě a v zimě naprosto odlišné. Porovnání bude možné, až budou obě infekce působit současně.

Bohužel, jak jsem už psal. Virus Covid 19 má naprosto fatální vliv na zdravý rozum – zabíjí ho ve sto procentech případů. Ať mi někdo vysvětlí, jaký význam má zavírání hospod v osm večer a ne v deset. Nechápu, se mnou to nechápe zřejmě naprostá většina obyvatelstva a takový nesmyslný příkaz relativizuje okamžitě i ostatní, které jsou možná mnohem rozumnější. Prý se rozhodnutí opírá o analýzu expertů. Dieter Hallenvorden řekl, že: „Expert je člověk, který zná 99 milostných poloh, ale ani jedno děvče.“ 

Ze židle mě zdvihla informace, že WHO kandidovala na Nobelovu cenu míru za boj proti koronavirové infekci. Naštěstí se to nestalo. Tu cenu by bylo nejlepší zrušit! WHO selhala srovnatelně s Donaldem Trumpem či Andrejem Babišem. Mohli by tedy kandidovat i oni.

Paní Soňa Peková stále ještě zastává názor, že virus do vánoc zmizí. Sice si jí velmi vážím, věřím tomu, že viru samotnému opravdu rozumí, ale jak sama přiznává, nemá kontakt s klinickou praxí. Pokud virus zeslábl, jak ona tvrdí, je to určitě dobře, přesto stále dokáže zabíjet. A nejen osmdesátníky s desítkami těžkých chorob. Můj osobní názor je, že virus nezmizí. Je to sice mutant z čínské laboratoře, v tom s paní doktorkou naprosto souhlasím, jenže na rozdíl od SARS a MERS ukázal neobyčejnou životaschopnost – zřejmě proto, že je mnohem nakažlivější než oba jmenované viry (i když mnohem méně smrtící). Proto jsem v názvu dnešního článku volal „Lidi neblbněte“. Já vím, že je to těžké, já vím, jak vám to leze na nervy (mně ostatně taky), ale chraňte se. Nakolik o průběhu infekce rozhoduje množství viru, kterým jste se nakazili, o tom existují si protiřečící studie. Jsem ale přesvědčen, že je rozdíl, zda se do těla dostane deset virů nebo deset miliard. A to se dá dodržováním odstupu a nošením roušek ovlivnit. Druhý faktor, jak zareaguje vaše tělo, už je věcí štěstí. Naprostá většina pacientů dokáže omezit nákazu na sliznice a tím pádem zůstane (skoro) bez příznaků – to ale neznamená, že by nebyli infekční a nemohli nákazu šířit na jiné, kteří mají méně štěstí. U dalších pronikne virus sice do těla, ale nedostane se přes receptory ACE 2 do plic a vysoká horečka, kterou tělo zareaguje, ho dokáže eliminovat – virus nesnáší horko a nemůže se v něm množit. (Ostatně onen typický syndrom ztráty čichu a chuti -v podstatě je to jen ztráta čichu, protože chuť je čichem podmíněna- se dá vysvětlit vysokou koncentrací receptorů ACE 2 v čichových buňkách). Pak jsou to ti, kterým se virus do plic dostane a způsobí virovou pneumonii, (Jako u mého pacienta z dnešní noci) ale tělu se podaří jeho působení v tkáni ohraničit a později i eliminovat. I zde může dojít k selhání plic a smrti, spíš zůstávají trvalé následky v zjizvených plicích, většina lidí se nakonec ale vyléčí. Nejhorší je, když se toto nepodaří a nastane takzvaná cytokinová bouře, čili v podstatě septický stav, jaký známe i u jiných infekcí, kdy tělo (tedy jeho imunitní systém) chytí paniku a začne zmatkovat. Honí pak virus v celém organismu, a snaží se ho izolovat tvořením krevních sraženin v cévách. Pak vzniká stav neslučitelný se životem.

Jde o to, aby právě tento stav u vás nenastal. Ten faktor štěstí, který u toho je, nemůžete ovlivnit. Ale množství viru, které se do těla dostane, ano. Takže nelbněte! Já vím, že ten sport v hale a to pivko v hospodě hrozně chybí. Ale od cesty promořování populace se distancoval dokonce už i plukovník Primula. Na to stačí jednoduché počty. Při nákazách 10 000 osob denně se za rok nakazí 3,5 milionu obyvatel. I kdyby byla úmrtnost 1 procento, bylo by to 35 000 mrtvých. Z hlediska demografie to není moc a fungování státu to neovlivní, z medicínského hlediska je to ale zatraceně hodně.

Na závěr něco na odlehčení, možná ten vtip znáte. Na oběžné dráze se potkají Země a Venuše. Venuše koukne na sousedku a povídá: „Poslouchej, co je s tebou? Ty nevypadáš dobře, nejsi nemocná?“ Země s utrápeným obličejem povídá: „Mám parazita. Prý se to jmenuje Homo sapiens.“ Venuše se zamyslí a povídá: „Tak si na to vezmi Koronu forte, prý to pomáhá.“

Nepomáhá. Člověk se zcela určitě zachová podle zákona o hubení hmyzu. Takhle lehce se nás Země nezbaví. Ale možná bychom ji, poté, co ta epidemie přejde, mohli míň nasírat.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.