Opravdu se zdá, jakoby některým politikům přišel onen koronavirus jako dar z nebe. Čímž netvrdím, že ho vyrobili, že ho úmyslně rozšířili atd atd. jak se člověk teď na „sociálních médiích“ dozvídá.  Zda byl poslán do světa, aby zničil celosvětovou ekonomiku a zabezpečil dominanci Číny nad celým světem, nebo zda ho vymysleli finančníci, aby mohli pod virovou záminkou „zresetovat“ přehřátý finanční trh. Nemyslím si ani, že ho poslala do světa farmakologická lobby, aby vydělala na nových lécích, a už vůbec jsem dalek obviňovat Billa Gatese, že chce vyhubit lidstvo – ne tím virem, ale očkovací látkou, která pak udělá lidstvo neplodným a zredukuje ho o pět miliard. Přiznám se, že mě už všechny tyto konspirativní teorie unavují, ale lidé sedí doma, nemají co dělat. Což je i můj případ, protože jsem byl poslán na nucenou dovolenou a to hned poté, co mi skončila karanténa – no aspoň můžu teď vycházet z domu a nezvoní u nás policie, aby zkontrolovala, zda sedím za zavřenými dveřmi a udržuji od mé manželky dvoumetrový odstup, jakožto i časový odstup u večeře.

               Jenže co se mohlo panu Babišovi hodit víc, než zákaz shromažďování, v době, kdy mu už „Milion chvilek pro demokracii“ pořádně lezl na nervy. Konečně je klid, nikdo neprotestuje a vláda si může dělat, co chce. I pan Hamáček našel zalíbení ve své funkci předsedajícího krizovému štábu a prodloužil by krizový režim pokud možno na neurčito nebo na doživotí. Protože pokud mu vláda tento stav k prvnímu květnu zruší, bude muset dát svůj červený svetr konečně vyprat a bude po legraci.

               Jenže to je ještě pořád nevinné v porovnání k tomu, co se děje jinde. Samozřejmě totalitní režimy využily nové situace nejintenzivněji. Čína, tolik obdivovaná hradem i českou vládou, konečně mohla pozatýkat aktivisty hongkongských protestů, aniž by lidi vyšli do ulic protestovat – koronavirus je koronavirus.  Nezvládnutelné protesty v Honkongu se staly zvládnutelnými.  Čínští úředníci a policisté teď utahují šrouby, a když mimořádný stav skončí, Hongkong se na nové protesty nezmůže – už proto, že vůdcové nespokojenců s geniální vládou Pekingu budou v chládku nebo nebudou vůbec nalezitelní.

               Ale nemusíme jít ani tak daleko. V Maďarsku dosáhl Viktor Orbán konečně toho, po čem vždy toužil – může vládnout prostřednictvím dekretů bez kontroly parlamentu a to na neomezenou dobu – jen on sám má právo určit, kdy potřeba jeho moudré samovlády skončí – a proto neskončí nikdy. Za šíření fake news je pět let vězení a co je fake news určí předseda vlády sám a to i zpětně. Tak zkuste něco kritizovat, pět let je dlouhá doba, a protože výjimečný stav za pět let ještě zřejmě ještě neskončí, bude možnost vaši vazbu prodloužit i po uplynutí takové doby. Ostatně v Maďarsku už dávno žádná nezávislá média neexistují a ta, co existují, jsou oddaná vládě, takže možná ani tolik lidí do vězení nepůjde.  EU si neodváží Orbána ve své kritice ani jmenovat a Višegrádská skupina mu dělá zeď – byl jsem překvapený, že rezoluci na podporu Viktora Orbána a jeho mediální politiky přijal česká parlament z podnětu ODS (podpořili ho samozřejmě SPD a KSČM). Zřejmě ani pan Fiala nevidí možnou orbanizaci české mediální sféry jako něco negativního, jako by to nešlo agrofertizací, čili zprivatizováním. Samozřejmě na jeho omluvu můžu souhlasit s tím, že si Maďaři Orbána svobodně zvolili, zda věděli, že je to na doživotí, opravdu nevím.

               V Polsku se snaží využít náboženského cítění obyvatelstva, a protože je virus boží trest za hříchy a rozvolnění zákonů o umělém přerušení těhotenství, budou šrouby utaženy tady.

               V Turecku usoudili, že věznice jsou přeplněny – a to opravdu jsou – a že je tady velké nebezpečí vzniku epidemie covida 10 a propustili 90 000 vězňů – jen kriminálníků – političtí vězni ve vězení zůstali právě v naději, že se zde nakazí, zemřou „přirozenou smrtí“ a nebudou tak už sultána Erdogana otravovat.

A Benjamin Netnajahu dokázal konečně po třech neúspěšných pokusech sestavit vládu, což by bez pomoci koronaviru bylo nemožné. Čímž se samozřejmě zastavuje i jeho korupční aféra. Pana izraelského premiéra zřejmě virus zachránil před vězením, což taky není k zahození.

               Státy a jejich vlády dostaly do rukou i úžasnou ekonomickou moc. Protože „lock down“ celé hospodářské i kulturní oblasti země přinesl pro jednotlivé subjekty neřešitelné problémy, může kterákoliv vláda rozhodnout, komu pomůže a komu ne, čili koho se chce zbavit. Zajímavé je například řešení české vlády v oblasti kultury, která poskytne pomoc – ale jen těm subjektům, které byly příjemcem státních dotací – čili těm poslušným, které byly závislé na státních penězích a tím pádem si nemohly moc vyskakovat. Nezávislá kulturní scéna, která vládnoucí vrstvě už dlouho lezla na nervy –  viz například Jan Hrušínský a jeho divadlo „Na Jezerce“ které houževnatě odmítalo sklouznout do insolvence (protože tam chodili diváci) – nedostane nic a po pandemii podstatně prořídne. To bude pro umělce poučením do budoucna. Podobně dopadne i spousta drobných podnikatelů, které česká sociální demokracie už dlouhé roky považuje za parazity. Státem řízené hospodářství se přece mnohem lépe kontroluje. Velké koncerny se dostanou určitě k penězům rychleji, než ti malí. Tomu se říká lobby.

               To ovšem není jen český problém. AUA, čili rakouské aerolinie požadují od státu pomoc ve výšce 800 milionů eur. A zřejmě ji i dostanou. Lidé se ptají, proč, ale odpovědi se zřejmě nedočkají. Důvody, proč se ptát, ale existují.

  1. AUA je dceřinou společností německého koncernu Lufthansa. Rakouskému státu v ní nepatří vůbec nic. Neměl by se tedy tento koncern starat o to, aby dceřina společnost, kterou koupil ze zištných důvodů a za účelem zisku, aby tato jeho část přežila?
  2. Letadla stojí na zemi, nepotřebují kerosin, nezpůsobují ani jiné náklady, kromě rutinních kontrol. Kolik tedy společnost vlastně stojí?
  3. Zaměstnanci (7000 osob) jsou všichni nahlášeni na „Kurzarbeit“, tedy jejich platy stejně platí rakouský stát.

Čili opět ona nepříjemná a vlezlá otázka – nač chce AUA 800 milionů? Její management si přece na odměnách tolik nerozdělí. Anebo přece?

               Finanční pomoc stojící ekonomice je samozřejmě esenciální, pokud nechceme mít poměry jako v třicátých letech minulého století, je třeba udržet koupěschopnost obyvatelstva na určité snesitelné úrovni. Pro politiky ideální příležitost postavit se do role zachránců. Jako by ty peníze dávali ze svého, i když se neskutečnosti jedná o peníze daňových poplatníků, které bude třeba jednou platit zpět. Buď ve formě daní, nebo ve formě inflace, když se chybějící peníze prostě vytisknou. Nakonec je stejně zaplatíme my všichni. To ale žádný politik neřekne, ztratil by body,

               Pokud totiž politici nevyužívají (nezneužívají) koronavirovou krizi politicky či ekonomicky, pak se aspoň snaží zvýšit si popularitu, když se projevují jako ochránci národa – ať už tím, že lidi zavírají doma, aby se nenakazili nebo je vyhánějí do ulic, aby se promořili – tak či tak je třeba jen přesvědčit obyvatelstvo, že je daná taktika správná a že z ní bude obyčejný občan profitovat, hlavně je třeba, aby měl pocit, že politik za něj problém řeší a on se má cítit v bezpečí – a hlavně moc nepřemýšlet – na což lidé slyší nejvíc – kdo už dnes rád přemýšlí, bolí z toho hlava.

               Kupodivu je jedno, zda politik hovoří věcně a rozumně nebo plácá hlouposti, popularita mu stoupá už jen tím, že je v médiích přítomný. Tak mohl premiér Babiš předvádět naprosto nesystematický management a přesto mu stoupla popularita. Stoupá dokonce i Donaldovi Trumpovi, který si protiřečí prakticky každý den a klasičtější příklad zmatečného managementu krize se zřejmě ani nedá v historii vystopovat. Ale tonoucí se i stébla chytá, jen je třeba přesvědčit voliče, že se topí.

               Jedinou výjimkou, která tuto šanci neuchopila, byl zřejmě Boris Johnson. Člověku by mu ho skoro mohlo být líto. Právě v době, kdy úspěšně ukončil Brexit a mohl se stát skutečným otcem národa, musel řešit rozvod se svou ženou a matkou čtyř dětí, což bude hodně drahé. Navíc jeho ženě, se kterou se právě rozváděl, diagnostikovali rakovinu, což je samozřejmě problém navíc. Důvod rozvodu, jeho těhotná přítelkyně, si Borise odvedla na dovolenou, aby si konečně mohli užívat líbánky a oba se při té příležitosti nakazili tím protivným virem – on víc než ona. A kvůli tomu všemu chyběl milý Boris na prvních pěti zasedání krizového štábu ohledně koronavirové krize a teď ještě musel předat řízení země svému zástupci. Bojím se, že Boris bude jediný politik, který díky koronaviru utrpí škody.  Ale Britové přece museli vědět, koho si zvolili, jsou vyspělý národ s dlouhou, předlouhou demokratickou tradicí. Ostatně Andrej Babiš se dokonce houževnatě dlouhé týdny bránil, vůbec nějaký krizový štáb zřídit.

               Donald Trump hledá nepřítele a našel ho ve WHO. Ne že by neměl pravdu, a právě v tom je to fatální nebezpečí – že má v určitých bodech pravdu. Světová zdravotnická organizace se v posledních letech zprofanovala – prostě jen kopírovala celospolečenský světový vývoj, který byl určován korupcí a finanční lobby. Že byl předseda WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus zvolen díky čínské lobby a že je to poprvé, kdy v čele této organizace nestojí lékař, je všeobecně známo. Ostatně pan předseda dokazuje svou nedostatečnou kompetenci při každém svém veřejném vystoupení – i pan Andrej působí ve srovnání s ním jako suverén. Ovšem problém je v tom, že Trump situaci zneužívá k tomu, aby vytvořil obraz nepřítele, proti kterému chrání své ovečky – když to nedokázal v ochraně proti onou viru – a to jen proto, aby znovu získal ztracené hlasy pro blížící se prezidentské volby. A může mít s touto taktikou dokonce i úspěch, jedno jak chaoticky se po celou dobu krize choval.

               Ostatně Číně se investice do Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse určitě vyplatí. WHO se pod tímto vedením nikdy nebude vážně zabývat otázkou, zda koronavirus skutečně nevznikl v čínské laboratoři ve Wuchanu, což by mohlo režim Xi Jinpinga mohlo dostat pod silný mezinárodní tlak s požadavky na finanční kompenzace způsobených škod.

               Největším obecným nebezpečím je ale, že se Orwelovský stát založený na sledování svých občanů může stát díky koronaviru každodenní realitou. To, co je v Číně už každodenní realitou se sledováním pohybu občanů jejich chování s ratingem poslušných občanů AAA až neposlušným DDD, kteří nedostanou koupit ani lístek na vlak. V Rakousku existuje – zatím dobrovolný koronavirus –App, sledující pohyb každého občana, v Česku je zkoušena „chytrá karanténa“ což není vlastně nic jiného, než sledování pohybu občanů. Ovšem, nemusíme se nic namlouvat, kdo u sebe nosí mobilní telefon, neutají žádný svůj krok, z komerčních důvodů- reklamy a hodnocení – je každý mobilní telefon „napíchnut“ permanentně- otázkou je jen, zda mají státní orgány právo tyto data sledovat, aniž je člověk podezřelý z konání trestného činu. Je nákaza virem trestným činem? Minimálně opuštění domu, pokud vás právníci ve státních službách odsoudili ke karanténě, je přestupkem, který vás může přijít draho.

               A my si na to samozřejmě zvykáme. Je mimořádná doba, jsou potřebná mimořádná opatření. Ale zmizí tato opatření, až nastane doba normální. Nebo si na ně prostě zvykneme a stanou se součástí našeho života.

               Bůh nás před tím ochraňuj. I když – kdo je vlastně tou nejvyšší autoritou ve sledování člověka a jeho hříchů…? A to i bez mobilních telefonů……

               Nakonec jedna dobrá zpráva. Pro ty, kteří už mají koronavira plné zuby, se zítra podíváme zase jednou na Sicílii.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.