Sexuální harašení a jeho politické důsledky

Vlastně bych se mohl taky přihlásit. Pamatuji si, že mě během mého studia na medicíně jednou v Brně sexuálně obtěžovala jistá dáma, která strašně páchla za cigaretami a před níž jsem se jen stěží zachránil útěkem.

Jenže tehdy se něco takového nenosilo. (A jako muž bych stejně neměl šanci ani dnes, ať už mluvíme o rovnoprávnosti pohlaví, jak chceme, neexistuje ve všech oblastech. Sexuální obtěžování je jednoznačně trestným činem mužského pohlaví) A dnes už je to o něčem zcela jiném. To, co vyvolal skandál s hollywoodským producentem Harvey Weinsteinem, začíná vystupovat z břehů a má i politické důsledky. O tom později.

Předešlu hned na začátek, že v žádném případě nejsem zastánce sexuálního násilí a netroufal bych si ho zlehčovat – pokud se skutečně o sexuální násilí jedná. A právě tady je ta otázka, kde sexuální harašení začíná a kde končí? To české slovo „harašení“ vzniklé z anglického „harassment“ prostě miluju, dokáže totiž s typicky českým vtipem věc nazvat vážně a současně ji i znevažovat – na světě prostě není krásnějšího jazyka, než je čeština, s tím se budou muset všichni anglofilové či germanofilové a dokonce i rusofilové smířit.

Znal jsem jednoho šéfa, o němž se říkalo, že u něj žádná mladá žena nedostala vzdělávací místo (pokud za sebou neměla dostatečně silnou lobby) aniž by s ním napřed nestrávila určité chvíle v posteli. Takoví lidé patří skutečně za mříže – paradoxně ale právě takoví tam neskončí. Vydírání sexem, vyžadování sexuálních služeb za protekci nebo vůbec za zaměstnání je hnusná věc a patří před soud. Jenže bohužel se hranice sexuálního obtěžování pohnula směrem, kde ji už nedokážu najít a identifikovat. Samozřejmě že ruce na zadek nebo na prsa nepatří, pokud se oba partneři na takových hrátkách nedohodli předem.

Jenže teď odstoupil britský ministr proto, že se před několika lety během rozhovoru dotkl KOLENA!!! novinářky, s kterou rozhovor dělal. Doufám, že odstoupil jen proto, že má účasti v vládě pod vedením nekompetentní Therezy May dost a využil toto obvinění jako záminku, aby mohl zmizet.

V Holywoodu zastavili s okamžitou platností produkci seriálu „House of cards“ uprostřed poslední šesté série, protože vyšlo najevo, že Kevin Spacey, který v něm hraje hlavní roli, prý kdysi obtěžoval nějakého mladého muže. Vidíte, zatím mě nenapadlo, že je Spacey homosexuál, i když mě to napadnout mohlo – v žádném z jeho filmů nejsou erotické scény s ženami a to dokonce ani v těch, kde by se to nabízelo, ani v „House of cards“ neskončí se svou manželkou ani jednou v posteli, zato ale se svým bodyguardem ano. Takže se už nedozvím, jak ten seriál měl skončit. Možná to byla i to jen záminka, protože seriál byl solí v očích Donalda Trumpa, který svými výčiny překonával i nejhorší lumpárny Franka Underwooda, kterého Spacey v seriálu hraje. Nemohlo se počkat, až se obvinění vyšetří a rychle dofilmovat?

Ale je i hůř.

Největším finančním skandálem v poválečné historii Rakouska byl nákup stíhaček Eurofighterů. I když se pro rakouské poměry naprosto nehodily, byly koupeny a to dokonce za nesmírně přemrštěnou cenu, protože se skoro celá tehdejší černo-modrá vláda u toho nabalila a to ne v řádech desítek či sto tisíců Eur ale milionů. Tvrdila, že cena je tak vysoká proto, že bude kompenzována takzvanými protiobchody. (Kdo nevěří, ať tam běží)Na ty jsme čekali roky, kromě několika firem blízkých vládě ale k žádným nedošlo. Věc by už dávno byla umřela svou přirozenou smrtí, kdyby se do ní nezažral poslanec strany zelených Petr Pilz. Podařilo se mu přes veškerý odpor vládnoucích stran zkonstituovat vyšetřovací výbor. Ten odhalil, že se jednalo o obrovský podvod. Rakousko už podalo na výrobce Eurofighterů žalobu. Jenže než se podařilo rozplést uzel úplatků a podvodů a odhalit konkrétní osoby, které za tím vším stály, přišel konec vládnoucí koalice a nové volby. Nejsem sice zastáncem konspiračních teorií, ale právě potřeba ukončení práce tohoto vyšetřovacího výboru bylo jedním z důvodů, proč Sebastián Kurz rozbil vládní koalici. Právě v jeho straně (a také v straně modrých FPÖ, kteří byli právě tehdy u moci) je nejvíc lidí, kteří se musí dalšího vyšetřování bát, aby neskončili za mřížemi. Mají hodně másla na hlavě a Pilz jim už skoro zdvihl čepice.

Petr Pilz nebyl překvapivě kandidován stranou zelených do parlamentu. I když byl jedním ze zakládajících členů a člověk, který pro stranu objevil Van den Bellena, který ji dovedl k nevídaným výškám. Byl jsem ještě ochoten věřit, že to bylo skutečně kvůli naprosto odlišnému názoru Petra Pilze na otázku uprchlíků, než jaký zastávala strana zelených. On byl pro regulaci imigrace, zelení věrní svým dogmatům, proti. Byl bych ochoten tomu opravdu uvěřit, kdyby ta věc neměla pokračování.

Petr Pilz poté, co vystoupil ze strany, která jej nechtěla už do parlamentu kandidovat, vytvořil vlastní hnutí a dostal se do parlamentu s ním. (Na rozdíl od oněch zelených, kteří se do rakouského parlamentu po 31 letech poprvé nedostali). Obě strany, které vytvoří vládu, tedy lidovci a svobodní, mu se skřípěním zubů slíbili, že vyšetřovací výbor Eurofighterů bude pokračovat. A pak byl náhle Petr Pilz obviněn ze sexuálního obtěžování.

Ten první případ se zřejmě opravdu stal někdy v osmdesátých letech. Ona postižená dáma byla odškodněna dobrým zaměstnáním a slíbila o případu mlčet. Teď byla zelenými slibu mlčenlivosti zbavena. Mohla to být pomsta, samozřejmě, odstřelením Pilze by mohli zelení jeho poslance získat pro sebe a vstoupit tak do parlamentu zadními vrátky. Možná hrálo roli i to, že zelení, kteří přišli o finanční příspěvek, který dostávají od státu parlamentní strany a mají asi 5 milionů Eur dluhu, museli propustit víc než sto svých zaměstnanců –  možná byla ona postižená dáma mezi nimi.

Ale najednou se objevila další, která Pilze obvinila, že ji v roce 2013 v opilém stavu na politickém semináři sexuálně obtěžoval. I když Pilz sám tvrdí, že si na nic nepamatuje – což je možné, alkohol dokáže paměť dokonale vymazat, rozhodl se vzdát se poslaneckého mandátu a odejít z politiky. Takže ono vyšetřování korupčního skandálu skončilo. Možná se nějaký výbor ustanoví i bez Pilze, aby rychle zjistil, že se vlastně nic protizákonného nestalo a ukončil svou činnost.

A teď už to začíná opravdu smrdět. Tlačí se mi na jazyk otázka – kolik ony dámy dostaly za to, aby vystoupily se svými obviněními? Očividně víc než bylo ono držhubné, které ona zelená dáma dostala v letech osmdesátých. Ti, kdo se obohatili na onom nesmyslném předraženém nákupu stíhaček, mají dost peněz, aby si podobná svědectví koupili. Ať už Pilzovi něco dokážou nebo ne, už vyhráli, jsou za vodou. Otázka je i proč Pilz tak rychle zařadil zpátečku a z politiky odešel, ještě než se případ vyšetřil. Pohrozili mu něčím mnohem horším, pokud to neudělá?

A to mě štve. Ono harašení jako politická zbraň a to proti nepohodlným. Další z mnoha politických zbraní, které se současní politici nestydí používat. A co bude dál?

Začínám z toho mít bolení břicha. Co když jsem se na nějakou sestřičku usmál a řekl jí možná dokonce, že dobře vypadá? To první bych možná uhrál, že jsem úsměvem ocenil její pracovní výkon, to druhé je dnes podle nového chápání jednoznačně sexuální obtěžování. Mám počítat se žalobou nebo dokonce s vícero žalobami? Možná jsem se jí dokonce dotkl ruky nebo dal polibek na tvář. (Na prsa ani na zadek jsem zcela určitě nikomu nešahal, ale to už dnes očividně není jediný zakázaný region) Kolik let vězení na mě za to čeká, pokud se to někdo rozhodne udat?  Nebo kolik peněz budu muset oné dámě vyplatit na bolestném – protože dnes, pokud se na ženu díváte jako na sexuální objekt (přeloženo do normálního jazyka, pokud se vám líbí a dáte jí to najevo) bolí ji z toho duše. Může trpět nespavostí, tím klesá její pracovní výkon, dokonce tak může o práci přijít, potřebuje psychologa, možná i psychiatra a za to všechno můžete vy a nezbývá než platit a platit a platit. Ještě že jsem včas vystoupil z politiky. Byl jsem dost nepohodlný, abych se dočkal podobného obvinění, i kdybych onu ženu nikdy v životě neviděl. Naštěstí se harašení v devadesátých letech ještě nenosilo.

Za tím vším harašením jsou především peníze, jako v naší současné společnosti za vším. Ale je to teď trend, vlna, proti které se nemůžete postavit, aby vás nesmetla jako tsunami. Stařičký Woody Allen projevil obavy, aby se nejednalo o nový hon na čarodějnice. Určitě se i on někdy před padesáti lety někoho nemravně dotkl – a má peníze. Okamžitě byl zakřiknut, že vážnost problému zlehčuje. Rakouská herečka Nina Proll se pokusila rovněž postavit se této hysterii a vyzvala své kolegyně i ostatní ženy, které se teď na platformě MEE TOO předhánějí v líčení svých hrůzostrašných zážitků s vilnými muži, aby uvažovaly, co tím způsobují. Že má obavy o celý herecký stav, protože se zdá, jakoby žádná herečka nedostala roli, pokud nepůjde do postele s producentem nebo aspoň s režisérem. Ona sama tvrdí, že nikdy nic takového podstoupit nemusela – a já jí věřím. Možná i proto, že na rozdíl od mnoha jiných opravdu umí hrát. Sklidila za to nenávist, útoky na facebooku i na ostatních „a-sociálních“ médiích. Proti proudu se nedá plavat.

Snad nakonec rozum zvítězí. I když s tím nemáme zrovna často pozitivní skušenosti.

Mám návrh. Ať se ženy kterým mužský úsměv a lichotka vadí a je uráží zahalí do plášťů až po zem a dají si na hlavu šátky, ať se proboha nemalují a pokud možno ani nemyjí. Usmát se na takovou ženu, či se jí dokonce dotknout, by pak opravdu bylo trestným  činem, protože taková žena by dávala jasně najevo, že o to nestojí.

Ale vy ostatní, které se pěkně oblékáte, malujete, dbáte na sebe a vyrážíte do měst na vysokých podpatcích a s krásnými účesy, dovolte nám mužům, abychom se za vámi mohli ohlédnout, abychom se na vás mohli usmát a abychom vám dokonce směli i říci, že jste krásné a že se nám líbíte. Že naše dny děláte krásnými a snesitelnými.

Jinak na tom  budeme jako v království IS, kde je zakázáno se smát, kde je zakázána hudba a všechno hezké. Musíme si opravdu dělat život nesnesitelným, když to není potřebné? Pokud bude dvoření ženám vyhlášeno za trestný čin (upozorňuji, že na začátku, než muž ženu osloví, ví zřídka, zda bude souhlasit) pak samozřejmě zmizí i flirt a láska se stane minovým polem, do kterého si ne každý troufne vstoupit.

Mějme proboha rozum. Skutečné násilí či vydírání by mělo být trestáno co nejpřísněji. Ale trestat někoho za to, že se dotkl ženského kolena, či že se ženy zeptal, zda se jí líbí a zda by neměla zájem si s ním něco začít, útočí na samotné principy lidské existence.

Možná jsem ze staré školy, možná se můj názor setká s odmítnutím. Ale bojím se s Woody Allenem nové honby na čarodějnice. Protože ta se dá kdykoliv politicky zneužít. A to proti každému. Ani proti inkvizitorům si nebyl nikdo jistý, jedno zda byl kacířstvím vinnen nebo nevinnen. Rozhodující byl názor inkvizitora.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *