Angela Merkelová a její politické úspěchy

Tak si Němci zase zvolili matku Angelu, protože jí věří skoro stejně jako matce Tereze (které se za toto přirovnání omlouvám). CDU/CSU je opět nejsilnější politickou silou v Německu a Angela nastoupí své čtvrté funkční období. Že bude mít tentokrát těžší sehnat koaliční partnery, je zřejmé. Znovuzrozená FPD se přidá ráda, zda budou mít stejnou chuť i zelení, to je otázka. SPD v matčině objetí skoro zahynula, zadusila ji ze samé lásky. Že všechny sociální výhody, které se podařilo prosadit, jsou dílem SPD, se nepodařilo proměnit v hlasy, všechno dobré se automaticky připisuje matce Angele. Pokud by SPD chtěla ve velké koalici pokračovat, může se před příštími volbami přímo zrušit. Samozřejmě má vítězství CDU/CSU malou chybičku krásy, totiž ztrátu 8,5 procenta hlasů. Něčemu takovému se říká vlastně porážka, pokud to člověk ovšem chce vnímat. Angela Merkelová těží svou popularitu především z fungující ekonomiky, kterou ovšem svými drsnými škrty v sociální politice nastartoval její předchůdce Schröder, kterého za ně Němci odvolili. Angela se vyznačuje především neuvěřitelnou schopností nedělat nic. Prostě ponechat věcem volný průběh a ono se už to nějak vystříbří. Tato taktika jí už vychází dvanáct let. Jako by byla na školení v Rakousku, kde je hlavní heslo „ Schau man mal.“

Ale nebuďme k paní kancléřce nespravedlní. Za dvanáct let její vlády se jí mnohé podařilo. Pokusím se její úspěchy nesumarizovat.

  • Podařilo se jí dostat k moci Erdogana. Bez její návštěvy v čase předvolební kampaně při opakovaných volbách – dva týdny před volbami, mu dodala rozhodující argumenty pro jeho voliče. Německá kancléřka, která přijde do Istanbulu s prosíkem, nic jiného turecký tehdy ještě skorodemokrat nepotřeboval. A to mu v té době teklo opravdu do bot. Předcházející volby ve stejném roce vyhrál tak, že nebyl schopen vládnout bez koaličního partnera a to v žádném případě nechtěl. Volby se právě proto opakovaly a Angela pomohla rozhodujícím způsobem k návratu Erdogana k moci. Že Erdogan nebezpečí pocházející z demokracie po oněch prohraných volbách poznal a že se bude snažit tento instrument ze všech sil odstranit, mohl čekat každý, kdo se v politice trochu vyzná. Vždyť kvůli volbám neváhal ani vypovědět příměří s Kurdy a začal občanskou válku.  Tehdy ještě s německou podporou. Že se teď tento milostný vztah pokazil, neleží na Merkelové. Erdogan ji už nepotřebuje.
  • Podařilo se jí udržet u moci Viktora Orbána. Když začal Orbán odbourávat základy demokracie a dokonce vyvlastňovat rakouské sedláky a německé důchodce, nenašla se síla, která by jej za to patřičně potrestala – například škrtnutím eurodotací. Proč? Protože Orbánova strana patří v Bruselu do stejného klubu jako CDU/CSU a její hlasy jsou stále znova zapotřebí. A pak, když už Orbánovi opravdu začalo téct do bot, podařilo se jí pozváním uprchlíků udělat z maďarského rádobydiktátora hrdinu. Nesmyslnou kritikou jeho plotu z něj udělala národního hrdinu a teď už je v podstatě neodstranitelný, i kdyby zakazoval university, znásilňoval finanční trh, vyvlastňoval, zaváděl vyučování nacionalismu do škol atd. atd. Že teď stojí ploty už všude a že právě Němci nadále kontrolují své hranice s Rakouskem a způsobují tím hodinové zácpy před hraničními přechody, o tom se jaksi raději mlčí. Ten plot byl nezbytný, protože nikdo si přece nemůže špacírovat přes jakoukoliv hranici, jak se mu zamane. Ty hraniční kontroly, které stále ještě probíhají, i když žádní další uprchlíci už nejsou, jsou jen demonstrace nadřazenosti – my můžeme vše.
  • Podařilo se jí etablovat v Polsku Jaroslava Kaczynského. Dodala mu svou snahou zavést povinné kvóty pro všechny země EU pro uprchlíky, které pozvala bez toho, že by se s ostatními šéfy evropských vlád poradila, rozhodující munici pro jeho volební kampaň. Že právě v době bezprostředně před volbami donutila vládnoucí POI k tomu, aby s kvótami souhlasila byla práce slona v porcelánu – výsledek je Kazcynsky a jeho odbourávání demokracie v Polsku. Mohl totiž souhlas POI s Merkelové požadavky prezentovat jako kapitulaci před úhlavním nepřítelem – Německem a vzbudit stále dřímající vzpomínky na německé zločiny v druhé světové válce. Pár fotek zničené Varšavy vždy stačí na to, aby se Poláci rozplemenili. Což i udělali. Následky jsou tragické.
  • Podařilo se jí oživit v Německu krajní pravici. Už několikrát po druhé světové válce se krajní pravičáci pokoušeli proniknout do německé politiky, vždy bez úspěchu. Tentokrát AfD získala 13 procent, je třetí nejsilnější silou v Německu a ve východním Německu dokonce v některých zemích druhou. Pegida, fašistické výstřelky při fotbalovém utkání v Praze, to vše se dalo do pohybu a je jen výsledkem nesmyslné „Wilkommenkultur“, která dala této politické síle půdu k přežití. Daří se jí dobře. Roste a bude růst.
  • Dokázala zavést dvourychlostní Evropu. Za její vlády se začalo rozlišovat mezi „velkými zeměmi“, které rozhodují o všem a „malými“, které mají držet hubu. Jestliže Francie nebo Itálie či Německo poruší nějaké pravidlo EU, udělá se výjimka, nebo se pravidla změní. Nedejbože, aby si totéž dovolila některá z malých zemí, proti té se hned zavedou sankce, aby ji přivedli k rozumu. To se týká rozpočtů, ale i jiným politických opatření, jako je obrana proti pracovním silám z nových zemí EU nebo proti jejich „dumpingovým cenám“ například v dopravě. V Evropě vznikla trhlina, která se tak rychle nezacelí. Pokud vůbec. Právě v době, kdy díky dvojzápřahu Maďarsko-Polsko není možné vlastně udělat vůbec nic a ozývá se volání po prosazení kvalifikované většiny při rozhodování evropské komise, vznikla nedůvěra malých, kteří se budou jakékoliv takové reformě právem bránit. Evropská Unie se nachází v těžké krizi a Angela k tomu přispěla nemalou mírou.
  • Jako například dálniční nálepkou pro cizince. To nemá v Evropě obdoby. Samozřejmě jsou nálepky v mnoha zemích EU, ovšem domácí platí stejně jako cizinci. Německé opatření, kdy mají Němci peníze za svou nálepku dostávat při daňovém vyúčtování zpět, je samozřejmě diskriminující a popírá vlastní ideu rovnosti mezi občany EU. Holt Němci jsou o něco rovnější. S malým Slovinskem, které nechtělo zavést krátkodobé nálepky (které nemá třeba ani Švýcarsko, i tam si musíte vždy koupit nálepku na celý rok i kdybyste Švýcarskem jen projížděli) zatočila EU rychle. Fakt, že by si cizinci, využívající tuto zemi jen pro tranzit k moři, museli platit celoroční nálepku, byla označena za diskriminující a museli to změnit. Samozřejmě že nejvíc postižení by byli (vedle Čechů)

Němci cestující za letním sluncem na jih. A něco takového udělá národ, který se hlasem nejvíc hlásí k EU. Ne ale činy. Těmi jen, když je to pro ně výhodné.

  • Nesmyslným lpěním na společném sociálním systému a dlouhodobým odmítáním návrhů na jeho reformu, s kterými přicházel zejména premiér Cameron, dosáhla Evropa toho, že došlo k Brexitu. Že má mít člověk nárok na sociální dávky až když v dané zemi pracoval, s tím musí souhlasit každý, kdo má trochu zdravého rozumu. Kdyby se byla Merkelová jako opravdu nejsilnější osoba v evropské politice přidala včas k oprávněným britským požadavkům, vznikla by nová situace a atmosféra důvěry. Nepodařilo se to, Cameron zůstal celé roky sám. Když se mu to konečně podařilo prosadit, bylo už pozdě. Náladu britských voličů to už nedokázalo změnit. Evropa je menší o jednoho velkého hráče a Brexit je nebezpečným precedentem.

Jak říkám, Angela Merkelová toho dosáhla během své dlouhé vlády opravdu hodně. Bohužel bude působit ještě další roky. Zda Evropa její působení přežije, je ve hvězdách. Nicméně právě ona začala dílo svého velkého krajana Konráda Adenauera bourat. Teď už stojí na hodně slabých, jí podminovaných základech.

 

Bohužel mají prakticky všichni politici tendenci, ve svém znovuzvolení vidět potvrzení, že dělali vše správně. Pokud jsou zvoleni už počtvrté ani o tom pochybovat nemohou. Obávám se, že Merkelová své jednání nijak nezmění. To není pro Evropu dobrá zpráva.

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *