Vliv internetu na politiku – vítejte v digitálním světě

S tím otcové digitální komunikace zřejmě opravdu nepočítali. Původně měl internet sloužit přenosu vědeckých informací, komerční využití získal díky burzám a schopnosti bleskově převádět peníze.

Že se stane ale rozhodující silou v budování politických táborů, že bude rozhodovat o výsledcích voleb a určovat směřování společnosti, s tím zřejmě kdysi dávno v devadesátých letech nikdo nepočítal. Dnes je to realitou. Nejpozději ve volební kampani Donalda Trumpa se stal právě internet rozhodující zbraní. A nejen díky ruským hackerům, kteří uštípli Hillary Clinton pár (i když možná rozhodujících) hlasů. Jde o fenomén sociálních sítí jako takových. Vítejte v digitálním světě.

Nejlépe tyto „sociální sítě“ charakterizuje, že první masovou z nich založil člověk naprosto asociální.  Mark Zuckenberg nebyl schopen s nikým hovořit z očí do očí, proto vymyslel facebook. Ten název „sociální sítě“ je tedy spíše výsměchem nebo sarkasmem. Ale budeme se muset s tímto označením prostě smířit.

Musím se přiznat, že fenomén nedůvěry v oficiální masová média jsem považoval za postkomunistický fenomén. Protože se v komunistických novinách a zprávách jen profesionálně lhalo a pravdu si člověk musel zjišťovat namáhavě alternativní cestou, domníval jsem se, že tato nedůvěra prostě v lidech v postkomunistických zemích zůstala a proto jsou tak přístupni k Hoaxům typu Parlamentních listů či Aeronetu.

Bohužel se jedná o celosvětový fenomén. Je totiž mnoho politiků, kteří prostě s novináři neumí žít. V Rakousku to byl Jörg Haider, který jako první vyhlásil veřejným sdělovacím prostředkům válku. Všechno, co o něm bylo psáno negativně, bylo součástí „kampaně levicových štváčů.“ Že měli novináři při své kritice jeho osoby hodně pravdy a že dokonce raději mnohé zamlčeli, protože se báli reakce obyvatelstva, jsme se dozvěděli až po Haiderově smrti, kdy se v televizní debatě rozplakal jeho milenec Petzner a prozradil, o čem měli do té doby povědomí jen ti nejzasvěcenější. To byl ale jen detail, mnohem hůř dopadl skandál s Haiderovou bankou „Hypo Alpe Adria“ ze které si financoval svůj život i politickou kariéru – rakouským daňovým poplatníkům přišel ten špás na 14 miliard eur – tedy 378 miliard korun podle současného kurzu! Co by ten chlapec dal za možnosti, které dnes poskytuje internet! Jak by odhalil všechna ta spiknutí, která proti němu zlá média po celá desetiletí spřádala! Bohužel  – pro něj, ne pro nás – zemřel ještě předtím, než se internet stal politickou zbraní.

Stejné či podobné problémy s tiskem mají ale i jiní zlobiví chlapci. Ať už je to Miloš Zeman nebo Donald Trump. Vladimír Putin nebo Recep Tajip Erdogan už problém nezávislého tisku vyřešili jeho zničením. Donald Trump se spolehl na Twitter – a měl s ním úspěch. Nabídl svým fanouškům „alternativ facts“ tedy zprávy, které sice neodpovídají pravdě, ale kdo chce, jim uvěří. To je totiž osvědčená internetová taktika – zabírá to spolehlivě – nejen v Česku či na Slovensku – ale i v USA. Ne  nadarmo je hlavním Trumpovým  poradcem Steve Bannon, který už několik let provozuje stránku s “alternativ facts” “Breitbart News”. Potom je možné vykázat žurnalisty ze sálu nebo je tam vůbec nevpustit. Jestliže před dvaceti lety politik novináře prostě potřeboval, jeho popularita byla na jejich přízni závislá, dnes tomu tak není. Může si ji budovat sám a prostředky k tomu používané si taky volí samostatně. Novináři se dostávají do nezáviděníhodné pozice pozorovatelů, kteří ale svůj vliv na veřejné mínění rychle a nezadržitelně ztrácejí.

Dříve měli lidé, kteří přicházeli s kontroverzními teoriemi, problémy najít vydavatele, který by jim jejich knihy či stati vydal. Jednak tu byla záležitost finanční a pak i zodpovědnost vydavatele za to, co vytiskl. Dnes nikdo vydavatele nepotřebuje – pokud chce, zveřejní své názory na internetu a spoléhá na moudrost Františka Filipovského z filmu „Jak svět přichází o básníky“,  – můžete říct jakoukoliv blbost, ale když to patřičně vědecky zdůvodníte, vždycky se najde nějaký blbec, který vám zatleská.

A tak se dnes z internetu dozvídáme, že mléko v kávě je smrtelně nebezpečné, že všechny choroby světa pocházejí z pojídání chleba, že je v Rusku blahobyt a že je Evropská Unie největší zlo, jaké kdy lidstvo postihlo. Některé tyto dezinformace jsou šířeny záměrně jako součást politické agitace, jiné jsou výplody mozků zoufalců, toužících aspoň po chvilince slávy. Jejich adresáty jsou samozřejmě především lidé bez vlastního úsudku, kteří jsou lehce ovlivnitelní. Internet nás těmito informacemi zahlcuje a místo abychom po informacích museli pátrat jako za oněch blahých časů vymývání mozků komunistickou propagandou, musíme je dnes selektovat a vyhazovat všechen odpad, který se mezi nimi nachází – a toho je stále víc, takže nakonec člověk jednou rezignuje a nechá tu vlnu prostě přejít přes sebe.

Jenže žurnalisté skutečně nemají pozici jednoduchou – a je jedno, že se přizpůsobili době a většina novin a zpráv je dosažitelná i on-line. Jejich zprávy nejsou tak překvapivé a tím pádem tak zajímavé jako ty vylhané a svým vysvětlováním myšlení lidí v uspěchané době, kdy na myšlení ani není čas, prostě nedosáhnou. Lež a pravda splývají, nedají se téměř odlišit a každý věří prostě tomu, čemu věřit chce.

Skoro všichni politici mají svou webovou nebo facebookovou (případně twitterovou) stránku a na ní tisíce fanoušků – v Rakousku má nejvíc přítel na facebooku Heinz Christian Strache z více než 600 000 fanoušky. Ti samozřejmě čekají netrpělivě na každý jeho výrok a věří jim jako evangeliu. Tak se utvrzují ve svých vlastních názorech, tak vzniká fanatismus.

I na radikalizaci a terorismu se totiž internet podílí nemalou měrou. Ať už salafisté, islamisté jiných směrů či pravicoví radikálové nacházejí své stránky, kde mohou komunikovat jen se stejně smýšlejícími. Tím se utvrzují ve vlastním – jedno v jak scestném –  názoru, který začnou považovat za většinový a každý, kdo s nimi nesouhlasí, je pomýlený nebo prostě jen škůdce a nepřítel, když nechce pochopit tak jasnou pravdu. Tito lidé žijí ve vlastní bublině a nemají potřebu vykouknout z ní ven. Internet jim ochranu před jinými názory, než jaké se jim líbí, prostě umožňuje, v bublině se žije pohodlně a bezkonfliktně. Pokud člověk ten konflikt nezačne aktivně vynášet ven. Pokud nedojde k názoru, že je svět potřebné změnit k obrazu, jaký zná ze své informační bubliny. Pak začne sestrojovat bomby či nakoupí munici do automatické zbraně.

Myslím, že s tímto vývojem vynálezci internetu skutečně nepočítali. Jak se dá ale tento vývoj zvrátit. A dá se to vůbec?

 

Připojuji klasický Hoax, na němž je použito několik polopravd k vytvoření textu, kterým si upevňují svůj názor ti, kteří tomu věřit chtějí.

Předešlu skutečná fakta, která se mi podařilo ověřit. Že můj syn žije ve Vídni a poměrů podobných občanské válce si nějak nevšiml, i když si kupuje byt ve čtvrti Favoriten s nejvyšším podílem přistěhovalců, je jen subjektivní pocit. Raději tedy čísla:

V roce 2015 rok byla ve Vídni nejnižší kriminalita za posledních deset let. (Čísla za rok 2016 ještě nejsou známá – nevím tedy, odkud má autor své údaje – , ale podle prvních informací jsou porovnatelná s rokem 2015.) Počet kriminálních činů ve Vídni klesl v roce 2015 poprvé pod 200 000 případů, přičemž signifikantní vzestup o 11,4 procenta zaznamenala v Rakousku kriminalita internetová, za niž utečenci opravdu nemohou. (Pro úplnost dodávám, že i násilné trestné činy stouply a to o 0,4 procenta.) O strachu ve městě se nedá hovořit. Bitky mezi Afgánci a Čečenci jsou asi jediným prvkem, který je zde pravdivý, tyto dvě skupiny se skutečně nenávidí a vyvolávají mezi sebou rvačky. Zaplést se mezi ně může jen člověk duševně mírně omezený. Dokonce i migranty nejvíc obydlená čtvrť Favoriten má (v přepočtu na počet obyvatel) nižší kriminalitu než centrum města. A pokud se přistěhovalci kriminálních činů dopouštějí, pak jsou to ti, kteří zde žijí už roky případně po celé generace.  Westbanhof a Praterstern jsou centrem kriminality a obchodu s drogami už po celá desetiletí, po příchodu migrantů v minulém roce se na tom nic nezměnilo. Prostý občan si ale ničeho nevšimne – tedy aspoň já jsem si ničeho nevšiml, přesto že jsem byl níže uvedeným článkem na smrtelné nebezpečí v těchto lokalitách upozorněn.

Sexuální útoky ze strany afgánských migrantů byly zaznamenány (a patřičně medializovány) dva, jednou znásilnil Afgánec 12 letého chlapce a podruhé to byla skupina tří Afgánců ve věku 15 – 16 let, kteří znásilnili 21 letou dívku – právě tento týden byli odsouzeni k 5-6 letům odnětí svobody.

Co se týká vloupání do domů a bytů, vedou jednoznačně tlupy z Rumunska a Maďarska, tedy z EU, i zde ale došlo k poklesu o 9,3 procenta v porovnání s rokem 2014. Zda byl violistovi Buchmannovi zlomen prostředníček, se mi nepodařilo ověřit.

Zdroj: kriminalstatistik.bmi

A teď tedy onen slíbený Hoax:

Viedeň sa radikálne zmenila: Rakúšania žijú v strachu, v hlavnom meste útočia gangy migrantov

VIEDEŇ – Rakúšania žijú v strachu, že na nich zaútočia gangy migrantov – obavy vyvoláva vlna násilia, ktorú zažíva hlavné mesto Viedeň. Napísal to dnes britský denník Daily Express na svojej webovej stránke express.co.uk. Prepady a bitky sú v rakúskej historickej metropole čoraz bežnejšie – na okoloidúcich útočia tieto bandy takmer každý deň.

Významný viedenský violista Michael Buchmann je jednou z najnovších obetí potulujúcich sa bánd, ktoré tvoria prevažne prisťahovalci. Kariéra 48-ročného hudobníka vo svetovo uznávanom Viedenskom symfonickom orchestri je teraz ohrozená, pretože skupina dospievajúcich migrantov ho zbila a zlomila mu prostredník, keď ich upozornil, že na stanici metra nesmú fajčiť.Gangy sa spolčujú podľa etnickej príslušnosti, pričom jednotlivé skupiny si nárokujú na rôzne časti Viedne.

Oblasť okolo Pratersternu, jednej z hlavných viedenských železničných staníc, majú teraz pod kontrolou Severoafričania a je pokladaná za najhoršiu časť v meste práve pre spomínanú zločinnosť. Napriek zvýšenému počtu policajtov v tejto oblasti sú trestné činy veľmi časté, napísal britský portál express.co.uk. Na opačnej strane mesta obsadili oblasť okolo Westbahnhof, teda Západnej železničnej stanice, Afganci, ktorí sa dostávajú do hlavných správ médií z tých najhorších dôvodov.

Afganci a Čečenci sa zaplietajú do vážnych potýčok, vedú medzi sebou pouličné boje a bežne pri nich utrpia zranenia desiatky ľudí. Rakúska polícia sa už niekoľko rokov zo všetkých síl snaží zaistiť a udržať bezpečnosť na centrálnej stanici metra Karlsplatz, keďže v minulosti bola miestom drogových problémov a rakúskych kriminálnikov. Avšak už znova je to oblasť, ktorej sa obyvatelia radšej vyhýbajú. Rakúskych kriminálnikov vystriedali migranti, ktorí vedú medzi sebou bitky.

Nedávno gang na Karlsplatzi surovo zaútočil na známeho rakúskeho novinára a ten sa ešte stále zotavuje zo zlomeniny ramena, uviedol na webe britský denník Daily Express. Ďalší nedávny útok zažil 26-ročný muž z Linzu, mesta medzi Salzburgom a Viedňou. Bol vtiahnutý do bitky s dvoma chlapcami-migrantmi a vyzval na ich pästný súboj “muž proti mužovi”.Obaja chlapci rýchlo zorganizovali posily a 13 členovia gangu Rakúšana zbili a ukradli mu aj cennosti.

Trestné činy spáchané migrantmi v Rakúsku prudko stúpli za posledný rok, keď ich do krajiny prišlo viac. Vlani bolo podaných celkovo 22.000 trestných oznámení na migrantov, čo je nárast oproti 14.000 trestných oznámení v roku 2015, informovalo rakúske ministerstvo vnútra.

Sexuálne útoky spáchané žiadateľmi o azyl sa stali v Rakúsku takisto vážnym problémom – za posledný rok, od vypuknutia migračnej krízy, nastal 133-percentný nárast sexuálnych útokov migrantov, uviedol portál denníka Daily Express. K takýmto útokom dochádza najviac na miestach ako plavárne a iné verejné priestory, dodal Daily Express.

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *