V dnešním článku se nehodlám zabývat otázkou vzdělání jako osobní záležitosti a vzdělanosti jako fenoménu společenského. Jde mi o rozlišení „člověka vzdělaného“ a „člověka se vzděláním“. Pokud si někdo myslí, že je to totéž, není…

V  němčině odpovídá tomuto rozlišení „Ausbildung“ jako vzdělání v oboru, a „Bildung“ jako výraz všeobecné vzdělanosti. Být „ausgebildet“ nebo „gebildet“ je tedy něco úplně rozlišného. V češtině jsem tak jasné jazykové rozdělení nenašel (byl bych vděčný, kdyby mi ho některý z mých čtenářů objevil), budu tedy používat výrazy „člověk se vzděláním“ a člověk vzdělaný“ Doufám, že se mi podaří nevyvolat zmatek.

Politici všeobecně nemají zájem na vzdělanosti svých občanů, rozuměj voličů. Nevzdělaný volič je totiž mnohem lépe manipulovatelný a tedy získatený. Sami politici občas ve svém vzdělání pokulhávají, rakouský premiér Werner Faymann to dotáhl až k  maturitě, jeho ministr Alois Stöger je vyučený zámečník. Nevím, jaká je situace v Česku, ale ani diplom z plzeňské právnické fakulty není právě garantem, že se u absolventa jedná o skutečně vzdělaného člověka. Že se takoví politici vzdělaných lidí bojí, je nabíledni. Ale člověku se může dostat odborného vzdělání, absolvuje vysokou školu, může se stát dokonce i prezidentem, aniž by přestal být nevzdělaným hulvátem.

Profesor Šašinka na košické medicínské fakultě jednou řekl: „Milý kolego, ani tři vysoké školy nevyváží špetku přirozené inteligence.“ Měl pravdu. Jenže nejde jen o přirozenou inteligenci, jde o vzdělanost člověka, tedy o jeho „Bildung“.

Politici ve světě sledují dvě rozdílné strategie, jak lidi udržet v nevědomosti. Ta první je arabská. Nepřipustit mezi lid vůbec žádné kvalitní základní vzdělání. Takový národ je manipulovatelný lehce se dá zfanatizovat, uvěří v zevního nepřítele a miluje pak své politiky jako ochránce před vším zlým. Problémem je, že státy s takovým obyvatelstvem ekonomicky neprosperují. Postrádají kvalifikovanou pracovní sílu, částečně si ji mohou za petrodolary koupit ze zahraničí, jenže ani to není spásné a hlavně není to trvalé řešení.

Druhou cestou je cesta americká. Důraz na specializované vzdělání vychovává špičkové odborníky,použitelné v ekonomice, ale na druhé straně zanedbání m všeobecného vzdělání produkuje nevzdělanou masu, ochotnou volit prezidentem Donalda Trumpa. Politika takzvaného demokratického světa se tedy orientuje na výchovu nevzdělaných lidí s odborným vzděláním.

Evropa měla historicky danou výhodu vysoké vzdělanosti. Důraz na základní vzdělání ji dělal vlajkonošem kultury – než ve světě převzaly moc peníze. Tlak na komerci změnil i poměry v Evropě. Vzdělanost klesá, úroveň všeobecného vědění je stále žalostnější.  Důraz se klade na odbornost. Člověk, kterému chybí vzdělanost, má větší ochotu být spokojen nejen sám se sebou ale i se stavem společnosti jako takové. Společnosti, která mu poskytne výchozí pozici pro úspěch v povolání a dostatečnou životní úroveň, která mu říká „nepřemýšlej proč a konzumuj“. Je to svůdné jako heroin, či aspoň jako čokoláda. Vzdělání v oboru umožní vydělávat peníze a konzumovat – zajistí tedy spokojený život v nevědomosti. Nevědomost a spokojenost mají hodně společného. A hlavně u takového člověka není těžké vyvolat strach, že by o svůj blahobyt mohl přijít a už jen potenciální nebezpečí jej svádí k tomu, aby volil toho, kdo se prezentuje jako ochránce jeho ekonomických vymožeností.

Evropa se v posledních dvou desetiletích vydává stále více americkou cestou. Požadavky na školy a hlavně na žáky, se stále snižovaly. (Jaké pobouření vyvolala v Rakousku myšlenka zavést centrální maturitu! Vždyť studenti pak neznají dopředu otázky!) Pracovaly na tom armády psychologů, kteří hlásali pozitivní motivaci, zákazy diskriminace a já nevím co všechno. Jen aby nikdo nepropadl, dobří žáci se musí holt přizpůsobit, tedy zpomalit. (V rakouské lidové škole –  1-4.třída –  se ruší hodnocení žáků známkami – prý je to demotivující – zajímalo by mně, který psycholog na to přišel a jak se on ve škole učil) Mládeži se poskytne  možnost vzdělání v oboru, ve kterém vynikají, zejména pokud mají na to navštěvovat soukromé školy. I když i s těmi soukromými školami je to – přinejmenším v Česku – někdy problém. Protože dostávají dotaci na žáka, střeží se samozřejmě, aby nějakého ztratily, třeba tím, že by mu daly špatnou známku. I v Rakousku vznikly soukromé medicínské fakulty – pro ty studenty, kteří neprošli přijímacími zkouškami na fakultách ve Vídni, Grazu či Innsbrucku, jejichž rodiče ale mají dost peněz, aby jim soukromou školu zaplatili. V Česku vyrostly od devadesátých let vysoké školy jako houby po dešti. Jenže už od časů Karla IV. byl hlavní problém každé nové vysoké školy sehnat kvalitní učitele. Tento problém byl v oné nedávné minulosti neřešitelný, proto nové školy vzdaly boj o kvalitu a vsadily na kvantitu. Znám případ, kdy byl profesor gymnázia propuštěn pro neschopnost, aby byl vzápětí zaměstnán jako pedagog na nově vzniklé vysoké škole.

Systém, který se vzdal kvality, nemůže dát mladým lidem rozhled a širokou bázi vědomostí. Vychovává odborníky – blbce. Jak jinak se dá nazvat člověk – inženýr – který do svého životopisu napíše, že „rád píchá sekretářky“ (to prosím není vtip, takový životopis – vážně míněný – skutečně existuje). Strašné na tom není jen to, že něco takového dokáže člověk s diplomem z vysoké školy napsat, mnohem strašnější je, že očekává, že to bude u jeho nového šéfa dobře přijato. Modlím se, aby nenastala doba,kdy tomu tak skutečně bude. Moje kolegyně, lékařka, nesmírně žasla (před třemi týdny!!!), že v Československu už není komunismus. Že přehlédla rozdělení Československa na dva státy, bych jí ještě odpustil, ale že neměla tušení, že už neexistuje železná opona a že Česko i Slovensko jsou členy Evropské Unie, to už ne. V mých očích se propadla do vzdělanostního suterénu, zřejmě už si mou přízeň nezíská, i kdyby předváděla nadprůměrné medicínské výkony. Což zatím nečiní.

V rakouských zprávách proběhla před třemi dny zpráva, že 19,5 procenta patnáctiletých Rakušáků neumí číst – tedy nejsou schopni porozumět významu psaného textu. Jako perličku dodávám, že to bylo redaktorkou komentováno jako zřetelné ZLEPŠENÍ, protože před pěti lety to bylo ještě 18 procent. Člověk, který tuto zprávu pro státní rakouskou televizi připravoval, se tedy zřejmě od těchto patnáctiletých analfabetů příliš neliší. Přesto to nezabránilo v tom, aby získal místo ve veřejných sdělovacích prostředcích.

Když promoval můj syn, proděkanka jeho fakulty měla krásnou řeč, ve které vyzvala studenty, aby si nebrali příklad ze starší generace, která se zpronevěřila právě důrazu na vzdělanost. Řekla těm mladým lidem, že škola jim poskytla vzdělání, špičkové vzdělání v jejich oboru. O svou vzdělanost ale budou muset usilovat sami. A prosila je, aby to činili, protože jen tak mohou učinit lepším svět, který v posledních desetiletích zhruběl, zhloupl a svou hloupostí se žene do katastrofy. Nevzdělaný člověk je totiž se svým stavem spokojený. Je uzavřený do sebe a není ochoten přijímat cizí argumenty a uvažovat o nich. Jeho kruhy jsou uzavřené a tím dokonalé. nesnáší, když mu je někdo naruší. Nebojí se politického násilí protože si vůbec neuvědomuje jeho dosah na svůj vlastní život.  Nekomunikuje, protože si na to netroufá a necítí ani potřebu. A chybějící komunikací hloupne dál. Spirála se roztáčí a její konec není v dohlednu.

Otázka je samozřejmě, jak se k všeobecnému vzdělání dostat. Nejlepší cesta je četbou, při ní si člověk totiž určí sám tempo a má čas přemýšlet nad tím co se dozvěděl. Má dost času udělat si vlastní názor. Ve světě, který dominují obrazy je to ovšem se čtením slabší, je na ně málo času, ale chybí i chuť, zejména u mužů. Jde to samozřejmě i přes kvalitní naučné filmy a relace, není jich sice málo, ale žalostně málo v porovnání s masou laciných seriálů a filmů, které vybízejí jenom k jednomu. Vypněte mozky a konzumujte.  Konzumujte hlouposti bez výčitek svědomí, je to trend, dělají to všichni, proto to i nabízíme a obalíme do reklamy.

Vzdělaný člověk je otevřený novým podnětům. Nebojí se jich, protože má kvalitní bázi a proto ví, že každá nová informace, každý nový argument, jedno, zda pro něj akceptovatelný nebo ne, jej obohatí.Protože jej dokáže přijmout nebo vyvrátit. Jen vzdělaností se dá svět zlepšit, protože umožňuje komunikaci a porozumění.

O to se v dějinách už snažili Rosekruciáni či svobodní zednáři. Obojí se snažili zlepšit svět šířením vzdělání. Jejich úspěchy byly vždy jen dočasné, vždy nakonec zvítězila pohodlnost lidí a jejich samolibost. Orientace na osobní úspěch a osobní profit. Který je ale bez kvalitního politického zázemí vždy jen dočasný. K čemu je krásný dům a auto, když přijde válka? Nebo diktatura.

Nezapomeňme, že mnoho diktátorů nebo rádoby diktátorů, ať už to byl v minulosti Hitler, či v současnosti Putin, Erdogan, Orbán či nakonec i Kaczynsky se k moci dostali legální – tedy demokratickou cestou. Protože lidé v demokracii ztratili důvěru, protože jí přestali důvěřovat. Přestali jí totiž rozumět, přestali rozumět výhodách, které z dlouhodobého výhledu přináší. Právo na života a na svobodu. Něco, co žádná diktatura nabídnout neumí a nechce. Procitnutí je vždy bolestné a snaha o nápravu téměř vždy krvavá.

Vzdělání je cestou k zlepšení individuálního údělu. Vzdělanost je cestou k zlepšení světa. A trvale spokojeně můžeme žít jen v lepším světě.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.