Jmenuje se popenec obecný, nebo taky břečťanovitý, což mu myslím vzhledem k jeho nemožnému chování pasuje lépe, latinsky glechoma heredacea a jedná se o léčivou rostlinu. Což mě s ním vůbec nesmiřuje. Bojuji s ním už léta. Máme totiž s manželkou rozdělené kompetence, já se na naší zahradě starám o plevel, ona o vetřelce ze zvířecí říše. Je to dáno našimi rozdílnými schopnostmi zaplašit nežádané hosty. Jde především o sousedova kocoura, který je jediným prvkem, ohrožující sousedské mírové spolunažívání. Nejen že spává na mém autě, aniž by si předtím umyl nohy a zanechává tedy každou noc na mém předním skle nezapíratelné stopy své přítomnosti. Ta bestie zjistila, že máme lepší trávník než jeho páníček (protože soused neumí česky, dovoluji si to sem napsat) a chodí se na něj vyvenčit. Přičemž jeho moč vypaluje do mého trávníku žluté díry. Jestliže si ovšem dovolil do mne během mých zahradních prací dokonce šťouchat hlavou, protože jsem mu stál v cestě, stačí jediný pohled mé ženy, aby se dal na panický útěk, maximálně si dovoluje vystrašeně vykukovat zpoza našeho živého plotu.
Já mám nepřítele mnohem úpornějšího, už proto, že utíkat neumí. Zato se umí plazit. Poté, co loňská povodeň utopila všechny krtky v okolí, postoupil popenec na místo hlavního škůdce mého trávníku. Už jsem o tom psal. Napřed jsem to s ním zkoušel po dobrém a snažil jsem mu vysvětlit, že na můj anglický trávník prostě nepatří. Bylo mu to jedno. Poté, co vytrhávání jednotlivých rostlin nevedlo ke kýženému výsledku,( i když tato taktika platila jak na pampelišky, tak i na žlutý jetel), zašel jsem do zahradnictví opatřit si patřičný jed. Zahradnice napřed nechtěla věřit, že chci bojovat s popencem (německy Gundelrebe) a vnucovala mi postřik proti Hirse, což je taky tráva, ovšem protivná. Mám ji v trávníku taky, je v pořadí jako kandidát na vyhubení (mám už na ni připravenou v zásobě jedovatou látku s slibným názvem PUMA), ale má štěstí, že mě popenec nasírá víc. Naštěstí jsem měl s sebou vzorek (nebyl jsem si jistý, zda si to jméno po cestě do zahradnictví zapamatuji). Zahradnice tedy uznala, že myslím skutečně Gundelrebe a dala mi nějaký roztok, který měl můj popenec spolehlivě zničit. Nezničil. Popenec se naprosto necítil být tímto prostředkem osloven a dařilo se mu lépe než předtím.

popenec
Je to s ním malér. Jak se plazí nízko při zemi, nezabere jej kosačka a protože zapouští každých několik centimetrů kořínky, není ho nikdy možno vytrhnout v celku.
Právě ale jeho šlahouny se mu mohly stát osudné. Při vertikutaci ostrými hráběmi jsem si všiml, že se mi daří popencové šlahouny vytrhávat. Zaradoval jsem se a dal se do boje ostrými hráběmi. Vloni ta taktika vcelku vycházela. Vloni! Letos už ne. Nevím, zda má ta rostlina nějakou inteligenci, ale začala se najednou kroutit. Šlahouny už nerostly rovně, ale mnohdy vytáčely zatáčky až devadesát stupňů, ostré hrábě najednou nezabíraly, dokázaly vždy vytrhnout jen malou, nepodstatnou část rostliny. Pochopil jsem, že mi to popenec dělá naschvál a znenáviděl jsem ho.
Letošní zima byla velmi mírná, bez sněhu a bez mrazu, prostě popencová. Ta bestie to využila a přešla do protiofenzívy. Na jaře byla najednou celá moje zahrada fialová. Možná si řeknete, proč se vztekám, fialová barva přece není vůbec škaredá. Jenže trávník, tedy pořádný trávník, má být zelený a jakákoliv jiná barva na něj nepatří. O tom se přesvědčily už pampelišky, které se mi podařilo po dlouhém a úporném boji vyhubit (občas se nesměle pokusí o návrat, ale nemají šanci). Pochopil jsem fialovou zahradu jako vyhlášení války. Vertikutace nepomohla, jenom jsem si přivodil tenisový loket ještě před tenisovou sezónou. To mě podráždilo ještě víc a začal jsem hledat zbraň hromadného ničení.
Protože v Rakousku očividně žádný pořádný jed nemají, opatřil jsem si ho v Česku. Bofix prý spolehlivě zničí všechny dvouděložní rostliny v mém trávníku a zůstanou jen jednoděložní, tedy trávy. Tak mi to tvrdil prodejce a tak to stálo i na doprovodné informaci. Namíchal jsem tedy ten strašný dryák a nalil ho do stříkačky. Protože jsem byl přísně varován, že se Bofix nesmí dostat ani na kousek listu jiné rostliny, protože se jinak tímto lístkem dostane až ke kořenům a každá kytka nenávratně zahyne. Má stříkačka je tedy opatřena ochranným trychtýřem, aby jed přišel jen na ten čtvereční centimetr, který já určím. Napumpoval jsem do stříkačky vzduch, namířil na popenec – a stříkačka nefungovala. Klel jsem jen málo, jsem bojovného ducha. Zajel jsem do OBI a koupil tam stříkačku novou. Nebylo síly, která by mě zadržela v boji s nepřítelem. Postříkal jsem trávník a sledoval účinek. V návodu na použití se psalo, že účinek se může objevit už po několika hodinách. Po několika hodinách se nedělo nic. Po několika dnech málo. Sice se mi zdálo, že popenec poněkud prořídl, zato ten, který přežil, pořádně zmohutněl a zkrásněl. Bofix mu očividně prospěl. Buď se necítil být dvouděložní, nebo jednu dělohu prostě obětoval. Já byl na infarkt.
Už několik let závidím sousedovi Fišerovi jeho trávník. Konečně tedy došlo na to, abych přišel ke křížku a zeptal se jeho ženy na její tajemství anglického trávníku. Řekla, že je to naprosto jednoduché. Kupuje už roky hnojivo „Substral mit Unkrautvernichter“, čili s přísadou na ničení plevele. V OBI toto hnojivo neměli. V Baumaxu jsem jej taky nemohl najít. AŽ když jsem se zeptal prodavačky (což byla těžká úloha, zkuste najít v Baumaxu prodavače!), vzala ze skříňky za pokladnou, připomínající trezor, klíč a zavedla mne k zamčenému kontejneru. Odemkla dva bezpečnostní zámky a vydala mi jedno balení hnojiva za nekřesťanských 68 Euro. Zaradoval jsem se. Jestliže je něco pod dvěma zámky s klíčem v trezoru a stojí tolik peněz, bude to určitě strašně jedovaté. A něco takového prostě potřebuji.
Bylo to jedovaté. Substrál vypálil do mého trávníku několik děr o ploše několika metrů čtverečních. Tráva tam zahynula i s kořínky. Na takto uprázdněných plochách se dařilo popenci zvlášť dobře, neměl tam totiž konkurenci. Rozzuřil jsem se do nepříčetnosti – ti kdo mě znají, vědí, že to umím, naběhne mi na čele žíla a všichni informovaní se dávají na útěk. Popenec ne.
Od toho osudového dne jej opět vytrhávám individuálně. Přešel jsem na boj z blízka. Protože se po všech těch jedovatých hnojivech spravil a zmohutněl, ulehčuje mi to situaci. Dá se mnohem lépe najít, uchopit a vytrhnout. Mám pocit, že začínám vítězit, plochy postižené tímto léčivým plevelem (mezitím ovšem tak nasáklým nejrůznějšími jedy, že bych si z něj čaj raději nevařil) se zmenšují.
Sotva jsem se ale mohl začít radovat, najednou ke mně do kuchyně dorazila delegace mravenců. Že prý jsem používal prostředky nepřátelské životnímu prostředí, dráždivě a dokonce jedovaté a oni, obyvatelé mého trávníku proti takovému postupu co nejdůrazněji protestují. Prý už podali stížnost na obecním úřadě, na úřadě pro ochranu životního prostředí a informovali o mém protiprávním postupu předsedkyni strany zelených ve Štýrsku, pani Lechner-Sonjek. Byl jsem překvapen a upozornil je na naši loňskou dohodu, podle níž měli můj trávník do jara opustit. Začali se vymlouvat na problémy v administrativě, personální změny, a že si prostě na takovou dohodu nematují. Měl jsem toho tak akorát dost. Oznámil jsem jim, že problémy s živočišným osazenstvem zahrady se zabývá má žena a aby se tedy obraceli výhradně na ni. Zbledli na smrt (viděli jste už někdy bílého černého mravence?) a kvapně zmizeli. Mraveniště pod keřem je vyklizeno, aniž jsem musel používat další jedovaté prostředky. Kde jsou, nevím, soustředím se na další boj s popencem.
Toho bohdá nebude, aby český zahradník z boje utíkal.

13 Comments on Nepřítel Popenec

  1. Taky bojuju s tímto zmetkem a Bofix na něho opravdu nepůsobí. Byl mi doporučen fa na anglický trávník přípravek Garlon Now od Agrobio Opava a překvapivě působí. Sice nezničího úplně všechen ale každých 14dní se má opakovat. Trávník nepoškodí. Zkoušel jsem i Borax ale tam hrozí vypálení trávníku při špatné koncentraci

    • Díky za tip. Zatím jsem ho zahnal do defenzívy ručně. Ale vítězství to ještě není.

  2. Dobrý den, před pár dny jsem četla váš příběh o popenci. Je to velmi záludný a nebezpečný nepřítel také jsem s ním bojovala velmi urputně a zatvrzele. Ostatně jako každý, komu se objevil na zahradě jako nezvaný zlý host. A jako ostatní jsem na váš příběh narazila, když jsem hledala lék pro moji zahradu. Hledala jsem i v historii a narazila jsem na recept co mi opravdu pomohl. A snad na můj komentář narazí i více lidí kteří s tímto zlosynem bojují. Každý řeší herbicidy a jiné chemické prostředky na zničení díky tomu, že věřím v důležitost podmínek k životu jsem začala pátrat to vhodných podmínkách, ve kterých se této ďábelské rostlině daří nejvíce našla jsem vhodné informace pak se stačilo otočit na babské rady a logiku, kupodivu jí mám dostatek. A začala jsem boj na novo. Na recept stačí dvě suroviny jedna na zničení a druhá na obnovu půdy. Jako každý rozumný člověk vím, že ocet je 8% roztok kyseliny octové je to výborná na dochucení a navíc znaly ocet už lidé z dob starověkého Egypta. Jak jsem výše uvedla podmínky pro růst popence jsou tehdy kdy je půda zásaditá tak jsem si dovedla na své zahradě pokus i s fotodokumentaci. Výsledek byl nečekaný rostlině shořely listy a uschla tak jsem provedla velkoplošné rozšíření octa v podobě postřiku a jemné zálivky postižených míst za tři dny jsem uschlé rostliny prostě jen vyhrabala hráběmi a zatím se nevrátil. K navrácení pH hodnoty půdy jsem použila další babskou radu a to, že jsem do půdy vryla a posipala půdu popelem že dřeva který zvyšuje zásaditost.

  3. Sice jsem se nic nového nedozvěděl, ale moc jsem se pobavil.
    Již druhý týden trávím na zahradě v poloze batolete (na čtyřech) a snažím se toho rafinovaného nepřítele vyoperovat ze záhonů a z trávníku. Ze záhonů to celkem jde, ale ten trávník je peklo!

    • O to v tom článku šlo! Ale možná vás potěším, po letech úporného boje se popenec stahuje. Ještě sice vytváří teroristická hnízda, ale už žádnou jednotnou frontu. Takže prostě – vydržet!

  4. milý, příteli, spolubojovníku. Sice jsem se nedozvěděl to co jsem hledal tedy jak zatočit s popencem, naším společným nepřítelem, ale zato jsem se královsky pobavil. Díky moc za článek 🙂 přeji vám ať se daří a noho radosti ze života na zahrádce

    • Hlavně vytrvat a nevzdávat se. Ono ho to jednou přestane bavit a třeba pochopí, že ho nechceme. Zdravím a bojuji dál.

  5. Skvělý článek 😂 Dnes jsem se rozhodla konečně vygooglit, co je to za mrchu plevel (sousedce to zlikvidovalo trávník- jakoze úplně. Nic krom popence už ji tam neroste.) Já zatím strávila asi hodinu trhanim, Bofix už 3x a nepomohl). Vertikutator mě napadl vzhledem k těm slahounum, tak možná zkusím. Třeba je můj popenec trochu blbější a kroucení ho nenapadne 🤷🏽‍♀️

  6. Omlouvám se. Teprve po odeslání mé rychlé reakce na článek jsem si přečetla “o autorovi”. Nyní už vím, že píšete. S pozdravem Anna Hodanová

    • Děkuji za komentáře. Ano, píšu, nebo lépe řečeno psal jsem knihy, teď už zřejmě zůstanu u internetu, tady jsou mé články méně vážné. Ale pokud byste měla zájem, v únoru vyšla – už potřetí – Richenza a tu můžu k takovému prvnímu ohmatání mé literární tvorby doporučit.

  7. Děkuji. Nádherný článek. Tak jsem se už dlouho nezasmála. Super. S humorem hezky popisujete vaše trable. Píšete knihy?
    Tu a tam popenec odstraním, ale nemám anglický trávník. Bylinkáři říkají, že to co potřebujeme k léčení to nám začne na zahradě růst.

Leave a Reply to Milan Cancel reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.