Monthly Archives: September 2017

Pavia

Pavia je navenek nenápadné malé italské město (okolo 70 000 obyvatel), které se krčí v blízkosti svého obrovského souseda – Milána, zaslouží si ale díky své historii, ale i své malebnosti více zájmu. Pavia existovala už v římských časech jako Ticinium, tehdy byl přes řeku Ticino vybudován i první kamenný most. Ale její sláva začala až s pádem římské říše, kdy se stala napřed jedním z hlavních měst říše Ostrogótů (vedle Verony) a pak hlavním městem Langobardů, kteří ji dobyli roku 572 našeho letopočtu. Když jsem se průvodce Marca v chrámu San Michele zeptal, proč si vůdce Langobardů Alboin, který se měl stát jejich prvním králem, vybral za své hlavní město právě Pavii a ne třeba nedaleký Milán, který byl dokonce jednu dobu i hlavním městem Římské říše, odpověděl: „To je přece úplně jasné.“ Když pak uviděl můj poněkud překvapený pohled dodal smířlivě „Samozřejmě z pohledu Pavijčana.“ Marco byl prostě „ Il patriota locale.“ Jeho argumentace… Čti dál »

Angela Merkelová a její politické úspěchy

Tak si Němci zase zvolili matku Angelu, protože jí věří skoro stejně jako matce Tereze (které se za toto přirovnání omlouvám). CDU/CSU je opět nejsilnější politickou silou v Německu a Angela nastoupí své čtvrté funkční období. Že bude mít tentokrát těžší sehnat koaliční partnery, je zřejmé. Znovuzrozená FPD se přidá ráda, zda budou mít stejnou chuť i zelení, to je otázka. SPD v matčině objetí skoro zahynula, zadusila ji ze samé lásky. Že všechny sociální výhody, které se podařilo prosadit, jsou dílem SPD, se nepodařilo proměnit v hlasy, všechno dobré se automaticky připisuje matce Angele. Pokud by SPD chtěla ve velké koalici pokračovat, může se před příštími volbami přímo zrušit. Samozřejmě má vítězství CDU/CSU malou chybičku krásy, totiž ztrátu 8,5 procenta hlasů. Něčemu takovému se říká vlastně porážka, pokud to člověk ovšem chce vnímat. Angela Merkelová těží svou popularitu především z fungující ekonomiky, kterou ovšem svými drsnými škrty v sociální politice nastartoval její předchůdce Schröder,… Čti dál »

Milán

Milán   Milán je trochu jiná Itálie. Normální Milánčan sice nestíhá stejně jako Říman či Neapolčan, ale na rozdíl od nich je to na něm vidět. Kleje v autě v dopravní zácpě, troubí, vzteká se a jeho heslem je „veloce, veloce,“ tedy „rychle, rychle.“ Ne že by mu to pomohlo, je všude pozdě stejně jako jeho jižní kolegové, ale zcela jinak to prožívá. Samozřejmě že milánská děvčata jsou povinna stejně jako všechny ostatní Italky „fare la bella figura“, tedy dobře vypadat, ale zatímco Římanka na svých vysokých podpatcích kráčí, milánská „bella“ na nich běhá. Milán je s 1,3 milionu obyvatel o něco málo větší než Praha a má skvěle rozbudovanou síť metra. Přesto se dopoledne především mezi osmou a devátou potýká s beznadějně ucpanými ulicemi plnými nervózních a spěchajících Italů, vyrazit o tomto čase autem do milánských ulic se pro nezkušeného rovná pokusu o sebevraždu. Zcela jiná situace je v sobotu nebo v neděli, kdy jsou… Čti dál »

Modernismus

Ano, uznávám, že jsem brontosaurus a patřím tedy k druhu odsouzenému k vyhynutí. Sice se tvářím, že proti moderně nic nemám, ovšem to je jen vynucená póza. Znovu jsem na to přišel při příjezdu do Milána. Jak jsem manželce záviděl její hotel, sice s magnetickým klíčem, ale jinak pěkně staromódní, s normálními vypínači a zásuvkami, (zásuvka na stěně u koupelny byla opravdu příslušná pro světla v koupelně – úžasná, i když naprosto staromódní věc) prostě pro stárnoucího člověka úplný sen. (Proč bydlíme se ženou každý v jiném hotelu, tu nebudu rozebírat, bylo by to na dlouhé vyprávění, prozradím jen, že za tím není rozvodové konání.) Můj hotel byl ovšem moderní. Na můj vkus až moc. Samozřejmě, že se jeho stavitelé snažili především o to, aby hosté museli stále využívat svou mozkovou kapacitu a tedy nehloupli z nečinnosti. Například restaurace je na čtvrtém poschodí, ve výtahu ale čtyřku nenajdete. Je tam trojka, dokonce i pětka, čtyřka ale… Čti dál »

Boj o trávník

Především chci předeslat, že žádné globální oteplení samozřejmě neexistuje. To nám páni prezidenti Trump nebo Klaus dostatečně jasně vysvětlili. Nějaké hurikány jako Irma nejsou žádným důkazem pro oteplování podnebí. Přesto mi leze na nervy, že zatímco v mých mladých letech bylo třicet stupňů v létě něco extrémního, dnes je to téměř každodenní realita a teploty lezou spíše k čtyřicetistupňové hranici. Co je pro mě mnohem nevysvětlitelnější, jak přišli Číňané na své tvrzení, že chceš-li být celý život šťastný, staň se zahradníkem. Stal jsem se jím s velkým nadšením (samozřejmě i ovlivněn tím, že jsem toto čínské přísloví znal) a teď trpím. A jak! Na podzim minulého roku jsem zažil opravdu několik šťastných týdnů. Trávník byl tak krásný jako ještě nikdy. Pampelišky se mi podařilo zničit, mravenci zalezli do krytu a tak kromě boje s plísní, která neustále napadala bobkovišni, jsem mohl být na zeleň v mé zahrádce hrdý. A taky jsem byl. Protože mi první rok… Čti dál »