Monthly Archives: June 2013

Kdo vlastně vládne v České republice?

Odstřel premiéra Nečase za sebou táhne vlny. Zřejmě takové, s jakými iniciátoři jeho pádu vůbec nepočítali. Možná ani počítat nemohli, situace je totiž zcela nová, v české demokracii nevyzkoušená a tedy nevypočitatelná. Že se prezident Zeman pokusí převzít moc do svých rukou, je v parlamentní demokracii překvapením. V České republice ale ani v Československé první republice se to nikdy nestalo a vlastně to ani nebylo možné. Prezidenti byli od Masaryka až po Klause voleni parlamentem, byli mu tedy poplatní a měli vlastně jen reprezentativní funkce. Skutečné boje o moc a o „rozdělení koryt“ se odehrávaly od roku 1918 vždy ve snemovně a hrad mohl jen přihlížet a eventuálně komentovat. Tak to dělával Tomáš Garrique Masaryk, tak to dělal i Václav Havel. Zeman je první prezident zvolený přímo lidem a snaží se tak vytvořit novou legitimitu svého mocenského postavení. Zřejmě je to nechtěný efekt změny ústavy. Při poslední volbě Václava Klause (ale v menším i při druhé… Čti dál »

Srovnání dvou českých státností

Česká republika 1993 – 2003 a Československá republika 1918 – 1939 Jestli jsem dobře počítal, tak zhruba před měsícem, právě 19. května tohoto roku překonala samostatná Česká republika délkou své existence někdejší 1. Československou republiku (1.leden 1993 – 19. květen 2013 proti 28.říjen 1918 – 15.březen 1939). Dá se tedy už hovořit o jedné epoše a snad je tedy dovoleno i hodnotit a porovnávat. Pro mne je šokující poznatek, jak rychle ten čas utekl a jen zpětně člověk vidí, co všechno se za tu dobu, jež představuje zhruba jednu generaci, změnilo. Zatímco na onu první republiku byli lidé hrdí, vzpomínali na ni jako na jakousi „Zlatou dobu“ mezi katastrofami (pamatuji si na moji babičku, ale i na jiné pamětníky, kteří na toto období dějin nedali dopustit), o současné České republice takhle mluvit asi nebudou. Otázka je proč. Tento článek nemá ambice být kompletní nebo aspoň podrobnou věcnou analýzou, spíše se… Čti dál »

Konečně obrození?

Vlastně jsem se právě chystal sednout k počítači a začít psát článek, jímž jsem chtěl porovnávat současnou českou republiku s takzvanou „první republikou“ mezi roky 1918 a 1939. Pokud jsem správně počítal – omyl o několik dní nevylučuji – bylo to právě 18 května tohoto roku, kdy samostatná Česká republika překonala v době trvání onu republiku první (28.října 1918 až 15.března 1939 – proti 1.1.1993 až 18.5.2013). Jenže jsem si pustil zprávy a přede mnou byly – v rakouské státní televizi – Hradčany. Nechal jsem tedy počítač počítačem a zesílil zvuk televizoru. V Praze se něco děje, říkal komentátor a já si vydechl „konečně!“ Pak se hodně hovořilo o tom, že vlastně nikdo neví, co se děje a já jsem pochopil, že jsem na tom stejně. Čím víc informací jsem měl, tím víc jsem začínal pochybovat, že se jedná skutečně o onen velký úder proti korupci v České republice, o pokus vyčistit onen Augiášův chlív,… Čti dál »

Poslušný pacient

Vlastně se tento výraz nesmí ani používat. Jde o slůvko compliance, jež znamená skutečně povolnost či ochotnu plnit příkazy. Místo toho máme používat politicky korektní slovo (tahle korektnost mi už dost leze na nervy, protože se v Rakousku  v poslední době musí  každé slovo  používat i v ženské podobě, což občas působí hodně komicky) adherence, čili věrnost. Samozřejmě je to nesmyslná debata, protože něco takového jako poslušný pacient v podstatě neexistuje nebo je jen naprostou světlou výjimkou z pravidla. Tento spor se tedy odehrává výhradně na akademické úrovni. Pacient zpravidla buď nerozumí, co mu lékař doporučil nebo to považuje za blbost a dělál dál to, nač byl zvyklý. A pokud i má vůli něco změnit, pak následuje raději rady léčitelů a šarlatánů než lékaře. Možná je to i tím, že lékaři v značné míře už rezignovali nebo si na pacienty nevezmou dost času, aby Jim něco vysvětlili. A zasypou je hromadou léků, jež by potřebovaly opravdu “kachní”… Čti dál »