Monthly Archives: October 2012

Rakouská pošta

Možná už nepřeváží zásilky v dostavníku (i když úplně jistý si nejsem) jinak se ale od časů císaře pána příliš nezměnilo. Samozřejmě si za to můžu sám. Přestěhoval jsem se totiž a změnil adresu. To se v starém dobrém Rakousku nesluší a následky si tedy musím přičíst sám. Na svou obhajobu ale musím říci, že jsem se nestěhoval dobrovolně. Naše milá paní landesrätin usoudila, že naše nemocnice, nebo spíše naše odddělení, je přebytečné a je ho třeba zavřít. Vždyť nejbližší nemocnice je jen 70 kilometrů daleko a při troše štěstí (na cestě mezi Murau a Judenburgem nesmí dojít k nehodě, což se tam ale bohužel děje poměrně často) se tam záchranka dostane během hodinky a čtvrt. Zákon sice ukládá dosažitelnost nemocnice během  půl hodiny,ale na to naše politička pravila, že ji zákon nezajímá. Nevím sice koho by už měl zákon zajímat víc než politiky, ale s tím máte v České republice taky své zkušenosti. Jak vidno,… Čti dál »

Umírání měst

Právě jsem se vrátil z Bardejova. Pro ty, kteří by  nevěděli, kde se to město nachází, můžu upřesnit, že je to v prdeli světa. Ovšem, jak my muži víme, některá prdelka může být velmi hezká a svůdná a tak je to i s tímto východoslovenským městem. Vlastně se těch 1400 kilometrů, jež jsem na cestě tam a zpátky urazil, vyplatilo. Bardějov byl v roce 2001 přijat mezi historické dědictví UNESCO (právem) a ve stejném roce se začal krášlit. Což se mu opravdu povedlo, návštěva města se určitě vyplatí. Budete-li mít cestu kolem (z Prešova už je to například jen 35 kilometrů), nezaváhejte a zajeďte se tam podívat. Je tam krásná katedrála svatého Egidia, muzeum ve  staré radnici na obrovském, nově zrekonstruovaném náměstí. A tady vlastně začíná můj problém. Kdyby se na pamětní desce psalo, že náměstí opravili nebo zrekonstruovali, vlastně by tento článek vůbec nevznikl. Jenže ono tam bylo hrdě… Čti dál »

Pane Nečas probuďte se nebo odejděte

Krajské a senátní volby nejsou pro poliltický vývoj v zemi možná zrovna rozhodující, jsou ale lakmusovým papírkem, vypovídajícím o náladě obyvatelstva a o spokojenosti s vládou, jež mu právě vládne.  Volby do krajských zastupitelství a do senátu vystavily vládnoucí koalici zdrcující vysvědčení, nejvíc byla bita ODS. Pokud se předseda takto zničujícím způsobem poražené strany nedokáže podívat pravdě do očí ani v dané situaci, pak zřejmě není člověkem na svém místě. Premiér Nečas pochopil výsledky volby jako trest za „dobré vládnutí“, za odvahu provádět reformy, jež nejsou pro obyvatelstvo nepohodlné. Jinými slovy sse snaží danou situaci vysvětlit, že národ je příliš hloupý pro jeho chytrou vládu, nic nechápe a v podstatě si ani tak šikovnou vládu nezaslouží. Je to výsměch občanovi jako takovému. Problém je totiž někde úplně jinde. Jak to, že jediným skutečně úspěšným politikem ODS, jenž svou stranu dokáLIdézal dovést k vítězství, je Jan Pospíšil v Západočeském kraji? Právě politik, jehož se Nečas narychlo zbavil,… Čti dál »

Mýtos neschopnosti – František Josef I.

Po celé století, jež uplynulo od jeho smrti je předposlední rakousko-uherský panovník symbolem konzervativismu, zpátečnictví a neschopnosti. Byl to v podstatě on, kdo dohnal podunajskou monarchiii do záhuby, jeho následovník Karel jako poslední rakouský císař už toho moc zachránit nemohl.  „Starý Procházka“ jak se Františkovi Josefovi v Čechách s kousavou českou ironií říkalo, zůstal v paměti především jako stařičký mocnář, jenž se prochází s hůlkou po Karlově mostě, aniž by tušil, co se v jeho říši děje. Slavnou se stala věta, jež má vyjadřovat jeho přístup k vývoji a k politickému uspořádání: „Všechno se musí zlepšit, ale nic se nesmí změnit.“ Už jen tou větou se zapsal do galerie nejhloupějších politických výroků historie. Jenže – František Josef vládl prostě příliš dlouho – nejdéle ze všech panovníků v historii, s 67 lety 11 měsíci a 19 dny vlády drží absolutní rekord před faraonem Ramsesem II (66 let) a britskou královnou Viktorií (63 let a 7 měsíců). Stařičký mocnář v posledních letech svého… Čti dál »